Alveolo-kapilární membrána

Výměna dýchacích plynů probíhá přes alveolo-kapilární membránu (hemo-respirační bariéru). Je to tenká vrstva (0,6–2 μm), která je součástí plicních alveol. Celková velikost alveolo-kapilární membrány je 60–160 m²^[1].

Vrstvy alveolokapilární membrány[upravit | editovat zdroj]

V nejtenčích místech se membrána skládá z těchto 6 vrstev:

Vrstva tekutiny obsahující surfaktant na vnitřním povrchu alveol
Alveolární epitel - těla pneumocytů I. řádu
Bazální membrána epitelu
Intersticium mezi bazální membránou epitelu a endotelem (velmi tenký tkáňový prostor, který obsahuje vlákna kolagenu a elastinu)
Bazální membrána endotelu
Endotel kapiláry

Aby dýchání bylo efektivní, musí být difuzní dráha co nejkratší. Proto místa, která jsou funkčně významná (místa, která neobsahují pneumocyty II. řádu, žádná buněčná jádra, intersticiální vazivo), mají tloušťku 0,6 μm^[2]. Pokud měříme i interalveolární septa, pak vychází střední tloušťka 2 μm.

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

LÜLLMANN-RAUCH, Renate. Histologie. 1. vydání. Praha : Grada, 2012. 576 s. ISBN 978-80-247-3729-4.

FONTANA, Josef, Jan TRNKA a Patrik MAĎA, et al. Funkce buněk a lidského těla : Multimediální skripta 3.LF [online]. [cit. 2015-12-09]. <http://fblt.cz/>.

NEČAS, Emanuel, Karel ŠULC a Martin VOKURKA, et al. Patologická fyziologie orgánových systémů. Část I. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2006. 0 s. ISBN 978-80-246-0615-6.

Reference[upravit | editovat zdroj]

↑ NEČAS, Emanuel. Patologická fyziologie orgánových systémů : Část I. 2. vydání. V Praze : Karolinum, 2009. 379 s. s. 296. ISBN 978-80-246-1711-4.
↑ LÜLLMANN-RAUCH, Renate. Histologie. 1. vydání. Praha : Grada, 2012. 576 s. ISBN 978-80-247-3729-4.

[NEČAS-1] NEČAS, Emanuel. Patologická fyziologie orgánových systémů : Část I. 2. vydání. V Praze : Karolinum, 2009. 379 s. s. 296. ISBN 978-80-246-1711-4.

[2] LÜLLMANN-RAUCH, Renate. Histologie. 1. vydání. Praha : Grada, 2012. 576 s. ISBN 978-80-247-3729-4.

[1]

[2]