Dolní čelist
Z WikiSkript
(přesměrováno z Čelist dolní)
| Mandibula | |
| Dolní čelist | |
 Mandibula-boční pohled | |
| TA | A02.1.15.024 |
|---|---|
| Artikulující kosti | Os temporale |
| Typ artikulace | složený kloub |
| Funkce | mluvení, sání, žvýkání |
| Osifikace | desmogenní |
Dolní čelist (mandibula) je nepárová kost náležící k obličejové části lebky. Mandibula je tvořena tělem (corpus mandibulae) a dvěma rameny (rami mandibulae). Každé z ramen svírá s tělem čelisti u dospělého člověka úhel zhruba 120–125°.
Corpus mandibulae[upravit | editovat zdroj]
Tělo mandibuly je parabolicky zakřivené a svým tvarem se mírně liší u každého člověka. Je složeno ze dvou polovin, které jsou ve střední rovině tvořeny srůstem, vzniklým v prvním roce života.
- Spodní okraj kosti se nazývá "basis mandibulae" a tvoří podklad dolního obrysu obličeje.
- Vnější přední plocha mandibuly je výrazně vyklenutá a tvoří bradový výběžek (protubernatia mentalis). Zevně od bradového výběžku se po obou stranách nachází tuberculum mentale, které je podmiňuje individuální tvar brady jedince. Laterokraniálně odtud nalezneme bradový otvor (foramen mentale), do kterého ústí mandibulární kanál (canalis mandibulae).
- Foramen mentale je otvor nevelmi výrazný, při jeho hledání nám ale může pomoci i fakt, že je uložen v blízkosti kořene druhého třenového zubu.
- Přes vnější postranní plochu probíhá linea obliqua – vyvýšenina přecházející v oblasti ramene kosti v procesus coronoideus (viz dále).
- Pars alveolaris se nachází na horním okraji těla. Stejně jako u maxilly je uspořádán do tvaru jakéhosi „nástavce pro zuby" tvořeného zubními lůžky (alveoly), v nichž jsou ukotveny zuby. Jednotlivé alveoly jsou od sebe odděleny septy (septa interalveolaria). U zubů s více kořeny jsou alveoly rozděleny ještě přepážkami mezi kořeny ("septa interradicularia").
- Vzhled pars alveolaris je závislý na přítomnosti zubů. Po ztrátě dentice se kostní hmota alveolů postupně odbourává a tělo mandibuly se tím snižuje.
- Vnitřní plocha nese na svém středu trn zvaný spina mentalis, který je místem začátku svalů. V těsné blízkosti spina mentalis leží kaudálně párová jamka – fossa digastrica. Laterálně od pomyslné střední čáry nalezneme další relativně výraznou prohlubeň – fovea sublingualis, která je otiskem podjazykové slinné žlázy. Někdy můžeme rozeznat i laterodorsálněji ležící otisk podčelistní slinné žlázy zvaný fovea submandibularis. Dalším výrazným útvarem na vnitřní ploše těla je podélně probíhající rýha zvaná linea mylohyoidea. Začíná na ní m. mylohyoideus. Tuberositas pterygoidea je drsnatina v místě angulus mandibulae. Upíná se na ní m. pterygoideus medialis.
Shrnutí výrazných útvarů na těle mandibuly[upravit | editovat zdroj]
- protuberantia mentalis
- tuberculum mentale
- foramen mentale
- canalis mandibulae
- linea obliqua
- alveoli dentales
- spina mentalis
- fossa digastrica
- fovea sublinqualis
- fovea submandibularis
- linea mylohyoidea
- tuberositas pterygoidea
Ramus mandibulae[upravit | editovat zdroj]
Tělo mandibuly po stranách vybíhá v párové rami mandibulae. Obě jsou zakončena výraznými výběžky. Zadní a větší z výběžků je kloubní processus condylaris se zakončením caput mandibulae a menší, ventrálněji uložený výběžek – processus coronoideus, na který se upíná mohutný spánkový sval.
Podrobnější informace naleznete na stránce Articulatio temporomandibularis.- Nejvýraznějším otvorem na rameni mandibuly je foramen mandibulae, nacházející se uprostřed jeho vnitřní plochy. Je to vstup do mandibulárního kanálu.
- Tuberositas masseterica je drsnatina na vnější straně angulus mandibulae. Upíná se na ni m. masseter.
- Canalis mandibulae – mandibulární kanál vede skrze celou mandibulu a ústí do foramen mentale (viz výše). Kanálem probíhá n. alveolaris inferior (inervuje zuby) a spolu s ním příslušná tepna a žíla. Probíhá těsně při hrotech kořenů třetích stoliček, směrem dopředu se od kořenů vzdaluje. Vzdálenost kanálu od kořenových hrotů je individuální – od vzdálenosti několika mm až po těsný styk nervů a cév s kořeny zubu. To platí zejména pro retinovaný spodní zub moudrosti. Při chirurgické extrakci dolního zubu moudrosti může občas dojít k poškození tohoto nervu a následné ztrátě citlivosti v oblasti dolního rtu. Včasné odstranění zubů, které ještě nemají plně vyvinuté kořeny, toto riziko výrazně snižuje.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- ČIHÁK, Radomír. Anatomie 1. 2. vydání. Praha : Grada, 2001. 516 s. ISBN 978-80-7169-970-5.
- SINĚLNIKOV, Rafail Davidovič. Atlas anatomie člověka. 3. vydání. Praha : Avicenum, 1980. 467 s. sv. 1. Nauka o kostech, kloubech, vazech a svalech.
