Úrazy jícnu

Úrazy jícnu vznikají nejčastěji per vias naturales z lumina, ale též i jako součást poranění tkání krku

Dle mechanismu dělíme poranění jícnu na:

chemická (poleptání)
termická (opaření)
mechanická

Dle míry poškození dělíme poranění jícnu dělíme na:

penetrující
nepenetrující

Poleptání jícnu[upravit | editovat zdroj]

Rentgenová pasáž jícnem pomocí kontrastní baryové suspenze.

= oesophagitis corrosiva
dochází k nim nejčastěji v domácnostech požitím čistících, hygienických či dezinfekčních prostředků
často u dětí i dospělých, v důsledku záměny či ze sebevražedného úmyslu
rozsah poškození závisí na množství a koncentraci požité látky
druhy:
- po požití kyseliny – vznik koagulační nekrózy
- po požití louhu – kolikvační nekrózy, hůře ohraničené
příznaky:
- hned po požití vzniká krutá šokující bolest
- rozvoj dysfágie a odynofágie
- při otoku aditus laryngis – dušení a stridor
při perforaci jícnu hrozí nebezpečí mediastinitidy – podezření na perforaci jícnu je na místě, dojde-li k prudkému vzestupu teploty, třesavce, bolesti mezi lopatkami či pod sternem, popřípadě vzniká-li na krku podkožní emfyzém
látky mohou mít i celkový účinek ve smyslu alkalózy či acidózy (alkalóza je vzácnější, louh se obvykle v žaludku zneutralizuje HCl)
vyšetření:
- všímáme si známek poleptání v krku a v dutině ústní
- běžně se provádí rentgen polykacího aktu a rigidní ezofagoskopie
- při perforaci zavedeme nazogastrickou sondu
první pomoc:
- naředění škodliviny – výplach úst, vypití vody nebo mléka (nepít po pozření kyseliny ještě louh!)
- nevyvolávat zvracení, došlo by k dalšímu poškození jícnu
- protišoková opatření a transport na ORL pracoviště
- hrozí zde riziko stenóz – podáváme kortikoidy (účinek na stenózy nebyl přímo potvrzen)
- tlumení bolesti a krytí širokospektrými antibiotiky
- mediastinitida: zevní chirurgická revize
- sledování vnitřního prostředí

Opaření[upravit | editovat zdroj]

nejčastěji u dětí
poškození obvykle nedosahuje rozsahu poškození při poleptání
příznaky:
- dysfágie, odynofágie
- otok laryngeálního vchodu (inspirační dušnost, stridor)
- ve faryngu je hyperémie a otok sliznice (vzácně až nekrózy)
první pomoc:
- požití studených tekutin, případně cucání kostek ledu
- analgetika, ATB, zřídka kortikoidy

Mechanické poranění, cizí tělesa[upravit | editovat zdroj]

Mechanická poranění

nejčastěji při náhodném pádu s otevřenými ústy na cizí tělesa (zubní kartáček, příbor, větev, apod.), nebo iatrogenně při endoskopii či polknutí ostrých těles

Cizí tělesa

v polykacích cestách jsou častá

u dětí – součásti hraček, knoflíky
u dospělých – pecky, kosti
u starších – zubní protézy
u psychiatrických pacientů – často různá uměle vytvořená tělesa upravená pro znesnadnění extrakce (tzv. kotvy)
příznaky:
- mechanické poškození: krvácení, dysfágie, odynofágie, otok
- při perforaci: emfyzém, parafaryngeální či retrofaryngeální absces či mediastinitida
- u cizího tělesa závisí na jeho lokalizaci a současném poranění
- zpravidla vzniká dysfágie až afágie
- malá cizí tělesa (rybí kosti) uvíznou často již ve faryngu – v tonzilách, na kořeni jazyka apod.
- větší tělesa se zaseknou nejčastěji v horním jícnovém ústí (při vyšetření laryngoskopií nejsou patrná – nacházíme jen stagnaci slin v piriformních recesech)
diagnostika:
- rtg: buď je těleso přímo kontrastní nebo vyšetříme pasáž jícnem
- pokud je těleso napříč a kolem tekutina volně protéká, necháme pacienta spolknout vatičku napuštěnou kontrastem → kontrastní látka musí být vstřebávatelná z mediastina (ne baryum)
terapie:
- menší mechanická poranění – konzervativní terapie:
  - lokálně dezinfikujeme, případně podáváme ATB
  - při edému hrtanu ordinujeme kortikoidy, při bolestech analgetika
- u větší lacerace provádíme suturu
- cizí tělesa v orofaryngu přímo odstraníme v lokální anestézii
  - v hypofaryngu za využití přímé laryngoskopie
  - v jícnu za využití rigidní ezofagoskopie v celkové anestézii
- odstranění provádíme co nejdříve, aby nevznikla tlaková nekróza

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Zdroj[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

KLOZAR, Jan, et al. Speciální otorinolaryngologie. 1. vydání. Praha : Galén, 2005. 224 s. ISBN 80-7262-346-X.


			Článek neobsahuje vše, co by měl.
			Můžete se přidat k jeho autorům a doplnit jej.
			O vhodných změnách se lze poradit v diskusi.