Slezina

Slezina (splen, lien) náleží funkčně k cévnímu systému.

Soubor:Image1188.gif

Viscerální strana sleziny.

orgán, kde se vychytávají a destruují opotřebované erytrocyty; kde se v mízních uzlíčcích tvoří lymfocyty
největší lymfatický orgán
hl. místo obrany proti škodlivinám a infekci vnikajícím do cirkulace
produkce protilátek a imunokompetentních buněk
fagocytární schopnost buněk sleziny
rezervní nádrž krve: ze sleziny vypuzena při zvýšené potřebě kyslíku (při déletrvající svalové činnosti apod.); u člověka tato funkce méně výrazná než u jiných savců
uložena v levé brániční klenbě, vlevo od žaludku
oválný tvar
uložena šikmo zezadu shora dopředu dolů
zakřivena podle brániční klenby
extremitas posterior: zadní horní konec
extremitas anterior: přední dolní konec
margo superior: přední horní hrana; ostrý okraj s různě hlubokými zářezy (crenae lienis); individuálně různě výrazné; dřívější název margo crenatus
margo inferior: dolní tupější hrana
facies diaphragmatica: zevní konvexní plocha přivrácená k bránici
facies visceralis: protější, hranami oddělená, do břicha přivrácená konkávní plocha
hilum lienis: podélné místo vstupu a výstupu cév; na podélné hraně středem viscerální plochy; dělí plochu ve 2 podélné plochy:

facies renalis: kaudálnější plocha; styk s ledvinou přes nástěnné peritoneum
facies gastrica: kraniálnější plocha; styk se žaludkem
facies colica: nekonstantní zploštění předního konce; v místě flexura coli sinistra (lig. phrenicocolicum)

barva: vínově až fialově červená; na mrtvém promodralá
povrch: hladký, lesklý, krytý viscerálním peritoneem
velikost individuálně proměnlivá: délka 10-13 cm; šířka 6-8 cm; tloušťka 4 cm
hmotnost závisí na stupni náplně krví: 140-160 g u muže; 120-150 g u ženy (hmotnost 200 g ještě není patologická)
slezina větší v klidu
po 40. roce hmotnost klesá
patologicky velmi zvětšená u některých krevních chorob (= splenomegalie)
křehká → při tupých nárazech na břišní stěnu se snadno trhá → těžké krvácení

Stavba sleziny

tunica serosa: povrchové viscerální peritoneum; srůstá s hlubší tunica fibrosa
tunica fibrosa (capsula lienis): vazivové pouzdro pod peritonenálním povlakem; elastická vlákna + buňky hladké svaloviny; obklápí celou slezinu
trabeculae lienis: husté vazivové trámce; odstup z tunica fibrosa; tvoří houbovité stroma; z kolagenního a retikulárního vaziva se vtroušenými buňkami hladké svaloviny; vedou do nitra sleziny cévy
pulpa lienis: měkká tkáň vyplňující prostory mezi trabekulami; bílá i červená souvisí s větvením cév ve slezině

bílá pulpa: uzlíky lymfatické tkáně; makroskopicky patrné jako šedobílé tečky
červená pulpa: retikulum protkané krevními cévami a jejich rozšířenými úseky (slezinovými sinusy); mezi trabekulami jako tzv. Billrothovy provazce

Průtok krve slezinou

a. lienalis do hilu 4-6 větvemi → dále se větví a probíhají v trámcích sleziny
z trámců do pulpy vystupují větve o průměru 0,2 mm a ještě se větví
od výstupu z trámce tepénky provázeny vrstvou lymfatické tkáně = periarteriální lymfatická pochva
tepénky o průměru 50 μm do lymfatických uzlíků
folliculi lymphatici lienales: tvoří bílou pulpu
po výstupu z uzlíků bílé pulpy není kolem tepénky periarteriální pochva → tepénka se větví do červené pulpy jako penicillus (aa. penicillatae, „štěteček“) = drobné tepénky o průměru 25 μm; na každé z tepének tohoto štětečku krátký ztluštělý úsek: Schweiggerovo-Seidelovo pouzdro
úsek opatřený Schweigger-Seidelovým pouzdrem = opouzdřená tepénka; pouzdro z retikulárních buněk a v tomto místě má jen endotel; buňky pouzdra zastupují ostatní vrstvy cévní stěny; v místě pouzder nervová zakončení
po výstupu z pouzdra pokračuje tenká prekapilární tepénka → otvírá se do sinus lienis

sinusy = rozšířené úseky řečiště (průměr 80-150 μm); hustě protkávají červenou pulpu; buňky stěn sinusů dlouhé, úzké, podélně uspořádané, endotelové, napříč obtáčené proužky nesouvislé lamina basalis a retikulárními vlákny => stavba sinusu vypadá jako sud s více obručemi
endotelové buňky sinusů se podle stupně roztažení sinusu rozestupují → vytváří štěrbiny (2-3 μm) → umožňují průchod krevní tekutiny i krvinek do červené pulpy a zpět do sinusu
ze sinusů vystupují začátky tenkostěnných postkapilárních žil → přechází v žíly dřeňové

dřeňové žíly: vedou červenou pulpu k trámčině sleziny; sbírají se do žil v trámečcích sleziny →
trabekulární žíly: jen endotelová výstelka; další vrstvy nahrazuje vazivo trámců; sbírají se v hilové žíly', které se spojují uvnitř lig. pancreaticolienale ve v. lienalis: za horním okrajem těla pankreatu; pod a. lienalis a paralelně s ní; vstup do v. portae
hilové větve a v.lienalis = konečné větve; ve svém větvení neanastomosují
okrsky zásobené hilovými větvemi a v. lienalis = segmenty sleziny

Bílá pulpa

tvoří pruhy podél artérií od jejich odstupu z trámců až po výstup z lymfatického folikulu
folliculi lymphatici lienales (Malpighiho tělíska): uzlíky lymfatické tkáně patrné na řezu makroskopicky jako světlé body; lymfatická tkáň tvořena prostorovou sítí retikulárních buněk a vláken, v jejíchž okách jsou hl. lymfocyty, makrofágy, plazmatické buňky, granulocyty
arterie procházející uzlíkem uložena excentricky
marginální zóna uzlíku: tvoří obvod na hranici s červenou dření; lymfatická tkáň zde řidší; méně lymfocytů, avšak hodně makrofágů a dendritických buněk; do bílé pulpy samostatné arterioly z centrální tepny uzlíku; mnohé z nich vystupují až do červené pulpy a vracejí se na obvod marginální zóny, kde se otevíraí do sinusů marginální zóny, které zóny obklápějí; marginální zóna hraje důležitou roli při vzniku imunitní odpovědi na antigeny v krvi; dendritické buňky vychytávají antigeny z krve a předávají je imunokompetentním buňkám uzlíku → aktivují se a vytváří zárodečné centrum uzlíku; aktivované B-lymfocyty a plazmatické buňky přecházejí do červené pulpy; plazmatické buňky v červené pulpě zůstávají → odevzdávají své protilátky do krve sinusů; aktivované B-lymfocyty červenou pulpu opouštějí → přecházejí do cirkulace; lymfocyty bílé pulpy jsou do značné míry rozdělené; v periarteriálních pochvách převážně T-lymfocyty; v marginálních zónách hl. B-lymfocyty

Červená pulpa

retikulární vazivo upravené v dřeňových provazcích protkaných sinusy
v okách retikula fixní a volné makrofágy, monocyty, lymfocyty, plazmatické buňky, krevní elementy (erytrocyty, granulocyty, trombocyty)
ze sinusů průnik erytrocytů
životaschopné erytrocyty zpět do sinusu a žilami do cirkulace
dožívající erytrocyty zadrženy v pulpě, destruovány, fagocytovány
princip zadržování založen na tom, že zestárlé erytrocyty mají ztenčenou buněčnou membránu → tlakem z nitra buňky se vyklenují do kulovitého tvaru (sférocyty) → neprojdou zpět do sinusů → makrofágy naprogramovány na vychytávání kuliček velikosti sférocytů

Funkce sleziny

Tvorba lymfocytů

v bílé pulpě
pak prochází do červené pulpy → cestou sinusů do cirkulace
v marginálních zónách lymfocyty z cirkulace vychytávány a inkorporovány do bílé pulpy
ve fetální době produkce erytrocytů a granulocytů – mizí s koncem fetálního období, ale v dospělosti se znovu objevuje např. při leukémiích

Obranné funkce

vychytává antigeny z krve pomocí makrofágů, povrchem retikulárních buněk lymfatického uzlíků a jejich marginálních zón
některé tyto buňky rozvětvené (dendritické) → zvětšení povrchu
vlivem antigenů aktivovány B-lymfocyty → proliferují → imunoblasty → plazmatické buňky produkující protilátky
po odeznění reakce zůstávají některé B-lymfocyty, které nedospěly do stadia plazmatické buňky = paměťové buňky → při následujícím setkání se stejným antigenem umožňují rychlou imunitní odpověď s pohotovou tvorbou protilátek
makrofágy aktivně fagocytují bakterie a viry, kapénky lipidů
slezina filtruje a čistí obíhající krev
T-lymfocyty z periarteriálních mízních pochev proliferují → přechází do cirkulace → hl. role v tzv. buněčné imunitě

Destrukce erytrocytů

životnost erytrocytů 120 dní
probíhá v červené pulpě
erytrocyty zadrženy v pulpě → obklopeny výběžky makrofágů → fragmentovány, rozloženy v lysozomech
hemoglobin destruovaných krvinek se mění na bilirubin, ferritin
bilirubin zužitkován v játrech jako žlučové barvivo, železo z ferritinu použito v kostní dřeni pro tvorbu nových erytrocytů

Zásoba krve

může být předána do cirkulace pro zvýšení objemu cirkulující krve
při déletrvající namáhavé svalové práci
hladká svalovina v pouzdru a trabekulách nestačí k vypuzení krve → proto účast i svaloviny cév sleziny
objem přidaný do cirkulace není podstatný

Poloha sleziny

v levé klenbě brániční
podélná osa sleduje 10. žebro / 10. mezižebří; šikmo shora zezadu dolů dopředu
šíře sleziny od 9.–11. žebra
extremitas posterior vzdálená 4 cm od trnu obratle Th10, 2 cm od příčného výběžku
dolní okraj není hmatný
přední okraj nemá přesahovat kostoklavikulární čáru (spojnice hrotu 11. žebra vlevo s levým sternokostálním kloubem)
poloha měněna kraniokaudálně dechovými exkurzemi
uložena v pars supramesocolica = přesněji saccus lienalis
fixována závěsy

lig. phrenicolienale a lig. pancreaticolienale: dozadu k peritoneu bránice a zadní stěny břišní
lig. gastrolienale: k žaludku; oboje závěsy tvoří součásti levé stěny bursa omentalis
lig. phrenicocolicum: není závěsem sleziny !!!, ukončuje kaudálně prostor saccus lienalis

Vyšetření sleziny

normálně není hmatná
vyšetření poklepem nepřesné
RTG vyšetření možné jen měkčím rentgenovým zářením
splenoportografie: rtg na základě kontrastní náplně cév
pomocí transverzálních řezů výpočetní tomografií
sonografické vyšetření

Vývoj a variace sleziny

vznik jako hrbolovité ztluštění na levé straně zadního mesogastria
u embryí délky 8-10 mm
povrchový coelomový epitel kubický
pod epitelem mezenchym
zvětšování a vyklenutí doleva – zvětšování nepravidelné
rychlejší zvětšování v okrscích kolem cév
rostoucí základ má charakter nízkých výběžků – rychle splývají
ve 3. měsíci vývoje definitivní podoba
mesenchym nitra základu se diferencuje v pouzdro a trabekuly a příští červenou pulpu
typické sinusy v 6. měsíci fetálním
hematopoeza trvá do 8. fetálního měsíce
variace tvaru:

lien lobatus: nápadně laločnatá; zbytek nepravidelného embryonálního růstu
lienes accessorii: 1 a více v okolních závěsech; velikost třešně

Mízní cévy sleziny

z větších trámců podél cév a z capsula lienis
slepé mízní kapiláry v bílé pulpě, odkud vedou do trabekul → do capsula lienis → do hilu → nodi lymphatici pancreaticolienales (skupinka uzlin při cauda pancreatis)

Nervy sleziny

autonomní vlákna z plexus coeliacus

Odkazy

Použitá literatura

ČIHÁK, Radomír a Miloš GRIM. Anatomie. 2. upr. a dopl vydání. Praha : Grada Publishing, 2004. 673 s. sv. 3. ISBN 80-247-1132-X.