Buněčné jádro

Buněčné jádro, neboli nucleus, je obsaženo v každé buňce, která se může dělit. V jádře je uchovávána genetická informace buňky. Jádro je největší a nejvýznamnější buněčnou organelou.

Mezi tři základní úlohy jádra patří:

• regulace diferenciace a maturace buňky,
• replikace a přenos genetické informace do nové buňky,
• syntéza informační RNA (mRNA), transferové RNA (tRNA) a ribosomální RNA (rRNA) a jejich transport do cytoplasmy.

Součásti jádra

• Jadérko,
• chromatin (chromosomů),
• jaderný obal,
• ribosomy – mohou být napojeny na jaderný obal, endoplazmatické retikulum či jen tak volně uložené v cytoplasmě (buď jednotlivě nebo jako polyribosomy (polysomy)).

Jadérko

Jadérko (nucleolus) je neohraničená jaderná organela viditelná v interfázi mitózy. Je uložené buď volně v jádře nebo nasedá na jeho vnitřní membránu. Syntetizuje rRNA. Výsledkem je vznik zralého ribosomu v cytoplasmě.

Chromatin

Chromatin je viditelný opět v interfázi mitózy. Základem chromatinu je komplex DNA–protein. Chromatin má dvě hlavní funkce:

• řízení metabolismu a diferenciace buňky,
• replikace pro další dělení.

Morfologické schéma chromosomu.

Chromatin se spiralizuje do tzv. chromosomů během mitózy, teré jsou obvykle jsou ohnuté, tvaru písmene X tvořeny 2 rameny. V místě ohnutí se nachází centromera. V každé buňce je charakteristické množství chromozomů (fyziologicky stejné pro druh). Jejich počet je u člověka označován jako diploidní sada chromozomů, značíme ji jako 2n. Je to proto, že každý chromozom je v buňce dvakrát (jeden od otce, jeden od matky). Při vzniku pohlavních buněk dochází k jejich redukci na polovinu, haploidní počet (z každého páru chromozomu zůstává v pohlavní buňce jen jeden chromozom).

====Nukleové kyseliny==== Nukleové kyseliny jsou spolu s bílkovinami nejdůležitější makromolekulární sloučeniny. Slouží k uchování genetické informace, jako buněčná paměť. Rozlišujeme dva druhy nukleových kyselin:

• deoxyribonukleovou kyselinu (DNA);
• ribonukleovou kyselinu (RNA).

DNA se vyskytuje v buněčném jádře, kde tvoří hlavní součást chromozomů. Nachází se také v mitochondriích. RNA je také v buněčném jádře, hlavně v jadérku a v malém množství v chromozomech. V buňkách rozlišujeme několik druhů RNA:

1. mediátorová RNA (mRNA) – slouží především k přenosu genetické informace z jádra do cytoplazmy;
2. přenosová, transferová (tRNA) – slouží k přenosu aminokyselin na místo syntézy bílkovin, na ribosomy;
3. ribosomální (rRNA) – je obsažená v ribosomech.

Rozlišujeme syntézu DNA (tedy replikaci) a přenos genetické informace ze struktury DNA do struktury RNA (transkripce).

Transkripce je přenos genetické informace ze struktury DNA do struktury mediátorové RNA. DNA má totiž tak obrovskou molekulu, že nemůže přejít z jádra do cytoplazmy. Proto se DNA v určitém místě rozplete (podle toho, jaká genetická informace se má z jádra vynést) a podle jednoho rozpleteného řetězce DNA se vytvoří doplňkový řetězec m-RNA. RNA potom vstupuje z jádra do cytoplazmy.

Jaderný obal

Jaderný obal má dva listy – vnější a vnitřní. Mezi nimi je perinukleární cisterna (perinukleární prostor). Uvnitř je hmota jádra (karyoplazma). Zevní membrána někde volně přechází v membránu granulárního endoplazmatického retikula. Jaderný obal je prostoupen poměrně značným počtem pórů (tzv. jaderných pórů). Těmi jádro komunikuje s cytoplasmou.

Ribosomy

Ribosomy jsou denzní granulární organely vyznačující se svou schopností proteosyntézy. Obsahují ribosomální RNA a bílkoviny. Ribosomy jsou v mitochondriích (mitochondriální 70S), cytoplazmě a nebo jsou připojeny na povrch endoplazmatického retikula (eukaryotní 80S).

Odkazy

Související články

• Buněčná membrána
• Buňka
• Organela
• Jadrový obal

Použitá literatura

LANGMEIER, Miloš, et al. Základy lékařské fyziologie. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, a.s, 2009. 320 s. ISBN 978-80-247-2526-0.

TROJAN, Stanislav, et al. Lékařská fyziologie. 4., přeprac. a uprav vydání. Praha : Grada Publishing, a.s, 2003. 772 s. ISBN 80-247-0512-5.