Dutina nosní

Anatomická stavba zevního nosu

Zevní nos (nasus externus) má tvar trojboké pyramidy vyčnívající z obličeje. Rozeznáváme na něm:

radix nasi (kořen nosní) – ossa nasalia se zde spojují s os frontale v sutura frontonasalis
dorsum nasi (hřbet nosní) – přední strana od radix nasi dopředu dolů
apex nasi (hrot nosní) – ukončuje nosní hřbet
alae nasi (křídla nosní) – postranní stěny zevního nosu, kaudálními okraji obkružují:
nares (nozdry, dírky nosní) – párové, oddělené sagitální ploténkou zvanou:
septum nasi (přepážka nosní)

apertura piriformis nasi – skeletní podpora zevního nosu, odsud kaudálně na styku těl obou maxil vyčnívá dopředu: spina nasalis anterior
ossa nasalia (nosní kosti) – nad aperturou, spojené s processus frontales maxillarum, s os frontale, a navzájem ve střední čáře v sutura internasalis

Nosní chrupavky.

cartilagines nasi (chrupavky nosní) – hyalinní chrupavky:
- cartilago nasi lateralis – vyztužuje hřbet nosní a části bočních stěn, vždy spojena s chrupavkou septa
- '''cartilago septi nasi – doplňuje dopředu a kaud. kostěnou přepážku nosní (vzadu ji tvoří vomer a vpředu lamina perpendicularis ossis ethmoidalis)
- cartilago alaris major – párová chrupavka obkružující noudru, má dvě raménka:
  - crus mediale – připojené k přepážce
  - crus laterale – obemykající nozdru
- cartilagines alares minores – drobné chrupavky v křídlu nosním, doplňují cartilago alaris major
- cartilagines nasales accessoriae – přídatné nekonstantní drobné chrupavky mezi cartilago nasi lateralis a cartilago alaris major
- cartilago vomeronasalis (Jacobsonova chrupavka) – malá chrupavčitá destička přiložená z obou stran na chrupavku septa, blízko za spina nasalis anterior, v její místě vzniká v embryonálním období vomeronasální (Jacobsonův) orgán
kůže zevního nosu – tenká, ústí mazových žláz
podkožní vazivo – obsahuje svaly mimického svalstvo

Cévy a nervy zevního nosu

Tepny

a. facialis → a. angularis, a. ophthalmica → a. supratrochlearis, infratrochlearis, a. maxillaris → a. infraorbitalis

Žíly

v. facialis

Mízní cévy

nodi lymphatici submandibulares

Nervy

větve z n. facialis, senzitivní inervace: z V1 a V2 trigeminu

Anatomická stavba dutiny nosní

Dutina nosní (cavitas nasi) je spojená dutina zevního nosu a kostěné dutiny nosní. Je úplně rozdělená přepážkou nosní na pravou a levou část. Rozlišujeme:

vestibulum nasi (předsíň dutiny nosní)
cavitas nasi propria (vlastní dutina nosní)

Vestibulum nasi – předsíň dutiny nosní

od nozder po cartilago alaris major
limen nasi – obloukovitě probíhající hrana, prominuje podél horního okraje cartilago alaris major do nosní dutiny, hranicí vestibula proti vlastní dutině nosní
vícevrstevný dlaždicový epitel rohovějící (výjimkou limen nasi – epitel nerohovějící)
vibrissae – tuhé chlupy po obvodu, brání vnikání částic prachu do nosní dutiny
recessus apicis nasi – výklenek vestlibula dopředu, do nosního hrotu

Cavitas nasi propria – vlastní dutina nosní

přepážkou rozdělena v pravou a levou část
septum nasi (přepážka nosní)
části podle zúčastněné tkáně:

pars ossea (septi nasi) - vomer, lamina perpendicularus ossis ethmoidalis
pars cartilaginea – cartilago septi nasi (a její processus posterior)
pars membranacea – vazivový úsek, ve výši cartilago alaris nasi, končí jako kůží pokrytá část mezi nosními dírkami (pars cutanea septi)

deviatio septi nasi – septum vychýleno k jedné straně

Strop tvoří (zpředu dozadu):

cartilago nasi lateralis
os nasale
os frontale
lamina cribrosa ossis ethmoidalis
corpus ossis sphenoidalis

Spodinu tvoří (zpředu dozadu):

praemaxilla
processus palatinus maxillae
lamina horizontalis ossis palatini

Laterální stěnu tvoří (zpředu dozadu) :

boční stěna zevního nosu
processus frontalis maxillae a facies nasalis těla maxily
os lacrimale
mediální stěna labyrintu čichové kosti (nad tělem maxily)
lamina perpendicularis ossis palatini
lamina medialis processus pterygoidei
od laterální stěny dutiny nosní se proti dutině klenou nad sebou tři conchae nasales (nosní skořepy):

concha nasalis superior (horní skořepa nosní) – nejmenší, dorzálně
concha nasalis media (střední skořepa nosní) – součást kosti čichové
concha nasalis inferior (dolní skořepa nosní) – samostatná kost, začíná v úrovni limen nasi, táhne se dozadu k choaně

další útvary jsou zbytky po zaniknuvších dalších skořepách:
- bulla ethmoidalis – vyvýšení kryté concha nasalis media, klene se do něj jeden z čichových sklípků os ethmoidale, těsně nad hiatus semilunarus (průchod do dutiny horní čelisti – sinus maxillaris)
- processus uncinatus conchae mediae – spojuje střední konchu s dolní
- agger nasi – výstupek boční stěny nosní před odstupem střední skořepy

Laterální stěna dutiny nosní.

Prostory a průchody nosní dutiny

nares (nozdry) – nosní dírky, vstup do vestibulum nasi
choanae (vnitřní nozdry, choany)
- otvory na zadním konci nosní dutiny – je jimi spojena s nosohltanem
- pravou a levou odděluje vomer, dále je ohraničuje:
  - nahoře: corpus ossis sphenoidalis
  - po stranách: processus pterygoidei (laminae horizontales)
  - dole: laminae horizontales patrových kostí – odtud dozadu spina nasalis posterior, na zadním okraji laminae horizon. připojeno měkké patro
mezi nosními skořepami průchody nosní:
- meatus nasi superior (horní průchod nosní) – nad střední skořepou, mezi ní a stropem nosní dutiny
- meatus nasi medius (střední průchod nosní) – mezi střední a dolní skořepou
- meatus nasi inferior (dolní průchod nosní) – pod dolní skořepou, mezi ní a spodinou nosní dutiny
- meatus nasi communis – souvislý průchod nosem mediálně od skořep, mezi nimi a septum nasi
- meatus nasopharyngeus – prostor za skořepami v blízkosti choan, kam ústí všechny 3 nosní průchody
- recessus sphenoethmoidalis – záhyb horního průchodu před přední stranou těla kosti klínové

Sliznice dutiny nosní

Pokrývá stěny, kryje nosní přepážku a konchy. Začíná na limen nasi, při choanách přechází ve sliznici nosohltanu, pokračuje do vedlejších dutin nosních. Podle vzhledu sliznice za živa:

Regio olfactoria (čichový okrsek)

bledší, na části horní skořepy a odstupu střední skořepy
epitel čichové sliznice obsahuje bazální nízké buňky – kuželovitý tvar,
- podpůrné buňky cylindrické – mikroklky,
- čichové buňky – bipolární neurony, 6-8 cilií, receptorová část a neurit – prochází skrze lamina cribrosa a vstupuje do čichového bulbu předního mozku
fila olfactoria – soubor vláken čichových buněk, představuje I. hlavový nerv – nervus olfactorius
glandulae olfactoriae – serózní, tuboalveolární, zasahují pod epitel v regio olfactoria
organum vomeronasale (Jacobsonův orgán) – zakrnělý kanálek v septu
ductus incisivus – nekonstantní, párový slepý slizniční kanálek při septu

Regio respiratoria (dýchací okrsek)

ostatní plocha nosní sliznice, silnější (obzvlášť na skořepách), šedorůžová, nemá smyslové buňky
plexus cavernosi concharum – bohaté žilní pleteně, nejnápadnější na dolní skořepě nosní, ohřívá vzduch
epitel víceřadý řasinkový (typický pro dýchací cesty):
- pohárkové buňky – produkují hlen na povrch epitelu
- glandulae nasales – smíšené tubolaveolární žlázy, produkují hlen
na hlen se zachycují prachové částice – transportovány do nosohltanu, obohacuje vzduch vodní párou – na sliznici skořep se vzduch předehřívá
připojena slizničním vazivem přímo k periostu a perichondriu skeletu zevního nosu a nosní dutiny
z nosní dutiny přechází do tzv. vedlejších dutin nosních

Cévy a nervy nosní dutiny

Tepenné zásobení

a. ophthalmica – cestou a. ethmoidalis anterior et posterior
a. maxillaris – cestou a. sphenopalatina – aa. nasales posteriores, laterales et septi

Žíly

bohaté pleteně ve skořepách – plexus cavernosi concharum → plexus pterygoideus → plexus pharyngeus

Mízní cévy

z regio olfactoria – do nodi lymphatici retropharyngei, nodi lymphatici cervicales profundi

Nervy

senzitivní inervace sliznice dutiny nosní: první větev trigeminu cestou n. ethmoidalis anterior et posterior, druhá větev trigeminu (rami nasales posteriores)
autonomní vlákna z ganglion pterygopalatinum
n. olfactorius, n. vomeronasalis

Použitá literatura

ČIHÁK, Radomír. Anatomie 2. 1. vydání. Praha : Avicenum, 1988. ISBN 80-060-88.