Slinivka břišní

Pankreas neboli slinivka břišní je orgán, který je uložený za žaludkem a táhne se napříč po zadní stěně břišní od duodena doleva ke slezině. U dospělého člověka je dlouhý asi 12–16 cm a má hmotnost 60–90 g. Je uložen za nástěnným peritoneem, kam se přesunul během embryonálního vývoje, proto jej považujeme za orgán sekundárně retroperitoneální.

Pankreas je složen ze dvou funkčních jednotek:

pars exocrina pancreatis – exokrinní žláza produkující sekret s trávicími enzymy, který je vylučován do duodena
pars endocrina pancreatis – endokrinní žláza tvořená milionem Langerhansových ostrůvků, které jsou roztroušeny v exokrinní tkáni a produkují hormony

Anatomický popis pankreatu

Caput pancreatis – hlava pankreatu

předozadně oploštělá část uložena v ohbí duodena před tělem obratle L2
pevně spojena s pars descendens duodeni
incisura pancreatis – odděluje zdola caput et corpus pancreatis, vystupují zde a. et v. mesenterica superior (do radix mesenterii)
processus uncinatus – výběžek hlavy pankreatu za a. et v. mesenterica superior
za ní kmen vena portae (vznik soutokem v. mesenterica superior + v. lienalis)
ductus choledochus (žlučový vývod) – sestupuje od jater k pars descendens duodeni, vtiskuje se do zadní plochy hlavy pankreatu
dozadu naléhá na vena cava inferior
retropankreatická membrána Treitzova – vazivově přeměněný zbytek pravého listu původního mesoduodena, odděluje pankreas od aorty

Corpus pancreatis – tělo pankreatu

užší než caput, táhne se doleva přes břišní aortu
tuber omentale pancreatis = vyklenutí těla před aortu
tělo pankreatu dosahuje až k levé ledvině, dolním okrajem se stýká s flexura duodenojejunalis, tuber omentale se stýká se zadní plochou žaludku
facies anterior, posterior et inferior
margo superior, anterior et inferior
při horním okraji těla pankreatu probíhá a. lienalis, po zadní ploše v rýze v. lienalis

Cauda pancreatis – ohon pankreatu

dosahuje jako protažený výběžek těla doleva ke slezině
lig. pancreaticolienale – řasa peritonea na zadní stěně, jde v ní a. et v. lienalis od konce kaudy do hilu sleziny

Stavba pankreatu

Pars exocrina pancreatis

složená tuboalveolární žláza, serózní
pokrytá tenkým vazivovým pouzdrem – do žlázy z něj vybíhají septa – dělí ji na lalůčky různého tvaru a velikosti
lalůčky – složeny ze žlázových acinů – tvořeny serózními buňkami pyramidového tvaru
vsunuté (interkalární) vývody – začáteční úseky vývodů, jednovrstevný kubický epitel, zasunuty do acinů
centroacinózní buňky – pro pankreas typické
produkuje : trypsinogen a chemotrypsinogen (štěpení bílkovin), amylázu (štěpení škrobů a cukrů), lipázu (štěpení tuků)
činnost řízena hormonálně – sekretinem, cholecystokininem (z endokrinních buněk sliznice duodena)

Soubor:Pancreas.png

Vývody pankreatu

vsunuté vývody – začínají od acinů
intra- a interlobulární vývody – jednovrstevný plochý epitel
hlavní vývody pankreatu – dvojvrstevný cylindrický epitel

Ductus pancreaticus

hl. vývod pankreatu, průměr 2–3 mm
od cauda pancreatis do caput pancreatis – tudy do pars descendens duodeni
papilla duodeni major – místo, kde vyúsťuje, v 77 % případů spolu se žlučovodem
musculus sphincter ductus pancreatici – svěrač z hladké svaloviny, v papile na společném ústí pankreatického a žlučového vývodu

Ductus pancreaticus accessorius

sbírá se jen z caput pancreatis
probíhá do pars descendens duodeni nad hl. vývodem (ve 33 % s ním anastomozuje)
papilla duodeni minor – místo, kde vyúsťuje, kraniálně od papilla duodeni major

Pars endocrina pancreatis

tvoří ji Langerhansovy ostrůvky (insulae pancreaticae) – skupiny buněk roztroušené v exokrinní složce pankreatu, velikost: 0,1–0,5 mm, počet: 1–2 miliony, nejvíce v cauda pancreatis, obklopeny krevními sinusoidami, povrch ohraničen: vazivový obal, retikulární a kolagenní vlákna
hormony pankreatu: inzulin (↑ hladinu glukózy v krvi), glukagon (↓ hladinu glukózy v krvi)

Poloha a vztahy pankreatu

uložen v bursa omentalis – prostor za nástěnným peritoneem, ohraničen:

vpředu– žaludkem a jeho závěsy (nad žaludkem: omentum minus, pod žaludkem: lig. gastrocolicum)

vzadu– peritoneum parietale – za ním duodenum a pancreas, přichází tudy jícen ke kardii

nahoře– játry, bránicí (dále doleva)

dole– mesocolon transversum, colon transversum

vlevo– slezinou a jejími závěsy

vpravo– řasami peritonea, ohraničují foramen epiploicum (vstup do bursa omentale)

tuber omentale pancreatis – zužuje předozadně bursu (isthmus bursae omentalis)

na zadní stěně bursy vyzdviženy nápadné řasy nástěnného peritonea, vycházejí od okrajů pankreatu a obsahují hlavní tepny vystupují z truncus coeliacus, jsou to:

plica hepatopancreatica – od horního okraje tuber omentale, obloukovitě doprava vzhůru do lig. hepatoduodenale, obsahuje: a. hepatica communis

plica gastropancreatica – ze stejného místa jako předchozí řasa, obloukovitě doleva směrem k jícnu, obsahuje: a. gastrica sinistra

ligamentum pancreaticolienale – řasa od cauda pancreatis k hilu sleziny, obsahuje: a. et v. lienalis

Preparační přístupy k pankreatu

horní přístup – mezi játry a curvatura minor žaludku, po protětí omentum minus; zpřístupní se jen hlava a část těla pankreatu
střední přístup – mezi žaludkem a colon transversum, po protětí lig. gastrocolicum a vyklopení žaludku vzhůru; zpřístupní se celý pankreas; v cestě jsou cévy omenta
dolní přístup – skrze mesocolon transversum po vytažení colon transversum vzhůru; zpřístupní se celý pankreas, v mesocolon transversum však cévy pro colon transversum (anastomosis magna)

Cévy a nervy pankreatu

Tepny a žíly

Truncus coeliacus

a. pancreaticoduodenalis superior → rr. pancreatici (caput)
a. lienalis → rr. pancreatici (corpus + cauda)

Arteria mesenterica superior

a. pancreaticoduodenalis inferior → rr. pancreatici (caput)

Vena mesenterica superior

vlévá se do ní v. lienalis

Mízní cévy

odtékají do uzlin 3 směry:

do nodi lymphatici hepatici (doprava kraniálně)
do nodi lymphatici coeliaci (kraniálně a dorzálně)
do nodi lymphatici pancreaticolienales

Nervy pankreatu

obsahují vlákna parasympatická, sympatická a senzitivní
přicházejí z plexus coeliacus
jdou k pankreatu jako plexus pancreaticus podél tepen

Odkazy

Použitá literatura

ČIHÁK, Radomír. Anatomie 2. 1. vydání. Praha : Avicenum, 1988. ISBN 80-060-88.