Gilbertův syndrom
Feedback

Z WikiSkript

Gilbertův-Meulengrachtův syndrom (morbus Gilbert, juvenilní žloutenka, intermitentní hyperbilirubinémie) je benigní AR dědičná nekonjugovaná hyperbilirubinémie s intermitentními projevy ikteru. Je charakterizována chronickým nevelkým zvýšením nekonjugovaného bilirubinu v séru bez přítomnosti bilirubinu v moči, bez hyperhemolýzy a bez dalších známek jaterního onemocnění. Obvykle se diagnostikuje u adolescentů, ale projevuje se celý život. Je častější u mužů než u žen.

Typickým projevem je zvýšení hladiny bilirubinu při hladovění, psychické zátěži, fyzické námaze, interkurentní infekci, operacích, úrazech, excesu alkoholu, u žen v premenstruu. Naopak ke snížení hladiny bilirubinu dochází při nadměrném energetickém přísunu a po enzymatických induktorech.[1]

  • incidence: 3 % populace[2]
  • etio – snížená aktivita jaterní UGTA1 (porucha TATAA boxu, snížená exprese, AR, 10-12% populace)
  • hodnoty bilirubinu jsou mezi 30-50 μmol/l
  • asi u třetiny jsou období, kdy je bilirubin naprosto v normě
  • vzestup je často spojen s infekcemi, tučnou stravou, hladověním, požitím alkoholu, fyzickou námahou či premenstruační tenzí
  • část pacientů trpí nespecifickými příznaky – trávicí obtíže, slabost, zvýšená unavitelnost
  • diagnóza – vychází z pečlivé anamnézy, fyzikálního vyšetření a ze skutečnosti, že jedinci jsou prakticky asymptomatičtí
    • laboratoř – opakovaně prokážeme kolísavou, izolovanou, nekonjugovanou hyperbilirubinémii
    • musíme vyloučit hemolýzu (normální krevní obraz, včetně retikulocytů)
    • musí být normální jaterní testy, negativní HBsAg a anti*HCV
    • biopsie není považována za nutnou
    • po dobu sledování se mění jen hodnoty bilirubinu a žádný jiný laboratorní nález
  • terapie – není nutná
    • při intenzivní žloutence můžeme podat každý večer fenobarbital
    • pacienta musíme upozornit, že jde o benigní stav s výbornou prognozou
    • pouze velká fyzická námaha může způsobit vzestup bilirubinu
  • dif. dg mezi Gilbertem a jiným postižením hepatocytů
    • anamnéza – prodělaná monokukleóza, kontakt s hepatitidou
    • sérologie, jaterní testy
    • přítomnost hepatosplenomegálie
    • stavy po infekci mají intermitentně zvýšený konjugovaný bilirubin (to Gilbert nemá)
    • genetické vyšetření (už se to dá geneticky diagnostikovat)
    • nutno též odlišit Wilsonovu chorobu (neurologické symptomy, Cu v moči, při pomyšlení na tuto diagnózu děláme ihned jaterní biopsii – najdeme steatózu, hodně mědi v jaterní sušině, molekulární diagnostika – postihuje asi 90%)
    • a nebo defekt α1*antitrypsinu (u dětí se neprojeví typickým emfyzémem, spíš opakovanými respiračními infekty, zde je velmi výtěžná molekulární diagnostika)
  • algoritmus vyšetření – KO+retikulocyty
    • sérová biochemie
    • jaterní funkce – odráží je hlavně úroveň proteosyntézy – Quick, INR, aPTT
      • citlivé – cholinesteráza (stupá i při toxickém postižení jater), prealbumin → jsou to ale také proteiny akutní fáze
    • imunologie – může být chronická žloutenka, Ig, CIK, ANAb
    • ceruloplasmin, α1-antitrypsin, haptoglobin (marker hemolýzy)
    • serologie – VHA, VHB, VHC, EBV, CMV, HSV, toxoplasma
    • stolice na parazity
    • sono jater, sleziny, žlučníku
  • dif.dg izolované nekonjugované hyperbilirubinémie hepatálního typu
    • Chronická hepatitida nízkého skóre
      • bez histologie to jen těžko odlišíme
      • často ale u ní stoupají aminotransferázy
    • Crigler-Najjar sy – vrozená vada
      • typ I je provázen těžkou hyperbilirubinémií s nebezpečím jádrového ikteru
      • typ II – hodnoty jsou nižší
    • Posthepatická bilirubinémie

Odkazy

Související články

Zdroj

Reference

  1. Nekompletní citace článku.  BRODANOVÁ, Marie. Nejčastější metabolicky podmíněná onemocnění jater u nemocného v adolescentním věku. Pediatrie pro praxi [online]. 2002, s. 175-179, dostupné také z <http://www.pediatriepropraxi.cz>. ISSN 1803-5264. 
  2. MUNTAU, Ania Carolina. Pediatrie. 4. vydání. Praha : Grada, 2009. s. 386-388. ISBN 978-80-247-2525-3.