Absorbance

Absorbance je veličina používaná ve fotometrii a spektrofotometrii. Udává, kolik světla bylo pohlceno měřeným vzorkem. V literatuře se můžeme setkat i se starším termínem extinkce E.

Absorpce světla

Absorbanci můžeme definovat na základě transmitance jako:

$A=-\log {T}$

kde:

• A je absorbance;
• T je transmitance téhož vzorku za stejných podmínek.

Z definice transmitance vyplývají pro absorbanci vztahy:

$A=-\log T=-\log {\frac {I}{I_{0}}}=\log {\frac {I_{0}}{I}}$

V homogenním prostředí je měřená absorbance (A) úměrná optické délke kyvety (l), kterou záření prochází a koncentraci absorbující látky v roztoku (c) podle vztahu:

$A=\epsilon \cdot l\cdot c$

• ε je molární dekadický absorpční koeficient (konstanta specifická pro danou látku při určité vlnové délce)
• l je optická délka kyvety,
• c je látková koncentrace absorbující látky.

Poslední vztah se označuje jako Lambertův-Beerův zákon (Johann Heinrich Lambert, 1728–1777). Praktickou výhodou jeho užití je, že absorbance je přímo úměrná koncentraci absorbující látky.

Z výše uvedených rovnic je zřejmé, že nulovou absorbanci bude mít vzorek, který nepohltí žádné světlo, absorbance 1 znamená, že vzorkem prošla právě jedna desetina světla, při absorbanci 2 právě jedna setina vstupujícího světla atd. Záporná absorbance by znamenala, že vzorkem prochází více světla než slepým vzorkem, zpravidla v důsledku hrubé chyby nebo nesprávného uspořádání pokusu.

Absorbance je bezrozměrná veličina.