Endomysiální protilátky
Endomysiální protilátky jsou velmi spolehlivým markerem céliakie (senzitivita 83-95 % a specificita 94-99 %), a ve screeningových algoritmech jsou doporučeny jako druhý krok, indikující histologický průkaz. Céliakie patří k autoimunitním onemocněním a prokazujeme proto přítomnost řady autoantigenů, např. k endomysiu, což je pojivový, tkáňový protein hladkého svalu, lokalizovaný mezi myofibrilami.
Metoda detekce je imunofluorescenční, jako substrát byla původně použita svalovina jícnu opic, ověřeny jsou nyní i další substráty např. svalovina pupečníku. Laboratorní technika vyžaduje imunofluorescenční mikroskop, hodnocení testu není zcela jednoduché a vyžaduje dlouhodobé zkušenosti. Průkaz EmA protilátek by měl být proveden v několika ředěních vzorku séra od 1:5 (pro základní screening) až 1:40 (průkaz onemocnění). Vzhledem k finanční náročnosti testu je většinou prováděno hodnocení pouze v jediném ředění, nejčastěji 1:20.
Protilátky ke tkáňové transglutamináze, která je vlastním chemickým substrátem endomysia, lze stanovit klasickou ELISA metodou a je proto výhodnější pro běžnou, rutinní diagnostiku.
Vzhledem k technické i finanční náročnosti stanovení EmA je diskutována možnost stanovení atTG místo EmA, resp. sekvence stanovení těchto markerů v algoritmu screeningu a diagnostiky céliakie.
Reference
- Salmi TT. - Gut 2006, Medline
- Paparo F. - Am J Gastroenterol. 2005, Medline
- Baudon JJ. - Arch Pediatr Adolesc Med. 2004, Medline
- Sinclair D. - Ann Clin Biochem. 2003, Medline
- Picarelli A. - J Intern Med 2001, Medline
- Dahele A. - Dig Dis Sci 2001, Medline
- Tursi A. - Am J Gastroenterol 2001, Medline
- Dickey W. - Am J Gastroenterol 2000, Medline
- Schober E. - J Pediatr Gastroenterol Nutr 2000, Medline
