Centrální dogma molekulární genetiky
Feedback

Z WikiSkript

Verze z 29. 5. 2023, 18:48, kterou vytvořil Jan Habásko (Diskuse | příspěvky) (Drobné úpravy)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Platí od šedesátých let 20. století pro všechny formy života na Zemi.

Základní informační struktura je značně stabilní, polymerní dvojitá šroubovice DNA, kompletována různými proteiny do struktury chromozomu. Pomocí enzymů a jiných chemických složek je schopna autoreprodukce (replikace DNA) pomocí komplementárního řetězce 4 základních typů mononukleotidů (trifosfáty cukru pentózy a purinů (adenin –⁠ A, guanin –⁠ G) a pyrimidinu (thymin –⁠ T, cytozin –⁠ C).

Komplementarita obou řetězců je zajištěna vodíkovými můstky:

  • 2 mezi A a T,
  • 3 mezi G a C.

Informační funkce je zajištěna genetickým kódem (tvoří ho pořadí, neboli sekvence, dusíkatých bází)

  • Transkripce: přepis DNA do struktury RNA zajišťuje přechod genetické informace ze struktury chromozomu do cytoplazmatických organel (ribozomů), kde probíhá syntéza konečných produktů genů –⁠ proteinů (translace).

Genetický kód je tripletový. Každá z 20 aminokyselin je kódována jedním nebo více kodony.

Transkripcí DNA je tvořena mRNA, která na ribozomech zajišťuje translaci, 4 typy rRNA (spolu s proteiny je stavebně-funkční podstata ribozomů) a tRNA zajišťuje přenos jednotlivých aminokyselin na ribozomy + jejich vazbu do polypeptidového řetězce.

  • Mohou se objevit chyby v replikaci DNA (mutace).

Zkráceně a zjednodušeně je možné centrální dogma znázornit tímto schématem:

gen (DNA) → mRNA se standardní sekvencí → funkční protein → normální funkce/znak

Reverzní transkripce, jako ji známe např. u retrovirů, je proces, který umožňuje reverzní transkripci – tedy doslova zpětný přepis molekuly RNA zpět do DNA. U některých virů (RNA viry) můžeme taktéž pozorovat replikaci RNA. Tyto poměrně specifické mechanizmy poté centrální dogma doplňují, jak ukazuje následující obrázek:

Centraldogma nodetails.GIF

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Zdroj[upravit | editovat zdroj]

  • OTOVÁ, Berta. Lékařská biologie a genetika : 1.díl. Praha 2008 vydání. Nakladatelství karolinum, 2008. ISBN 978-80-246-1594-3.