Jazyk

Jazyk (lingua, glossa) je orgán v dutině ústní napomáhající mechanickému zpracování potravy a sloužící jako orgán chuti a řeči.

Anatomická stavba jazyka

Pohled do dutiny ústní

Fungiformní a filiformní papily jazyka

Jazyk je svalový orgán krytý sliznicí. Pomocí svých svalů je spojen s dolní čelistí, jazylkou, měkkým patrem, processus styloideus a se stěnou hltanu. Sliznice přechází ze spodní plochy jazyka ve sliznici spodiny úst.

Na jazyku rozeznáváme :

radix linguae (kořen jazyka) – část obrácená do hltanu
corpus linguae (tělo jazyka) – hl. část, opírá se o patro při zavřených ústech
apex linguae (hrot jazyka) – pohyblivá přední část

Dále se popisují :

dorsum linguae (hřbet jazyka) – na něm pak:
- sulcus medianus linguae – podélná střední brázda
- sulcus terminalis – rýha tvaru „V“, dělí corpus od radix
- foramen caecum linguae – vkleslina uprostřed hrotu sulcus terminalis, za embryonálního vývoje se odsud oddělil základ glandula thyroidea a sestupoval kaudálně jako ductus thyreoglossus

margo linguae – boční okraj jazyka

facies inferior – spodní plocha
- plica fimbriata – slizniční řasa na facies inferior, zbytek sublingua
- frenulum linguae – uzdička jazyka
- caruncula sublingualis – vpředu po obou stranách frenula, ústí zde ductus submandibularis et ductus sublingualis major
- plica sublingualis – řasa, ústí zde velké množství ductus sublinguales minores

plica glossoepiglotica mediana – střední, nepárová řasa táhnoucí se od kořene jazyka k epiglottis
plicae glossoepigloticae laterales – pravá a levá párová řasa
valleculae epiglotticae – 2 jamky mezi řasami

Sliznice jazyka

kryta vícevrstevným dlaždicovým epitelem
hřbet a hrot jazyka: epitel vybíhá v papillae linguales (jejich epitel na povrchu rohovatí):
- papillae filiformes (papily nitkovité) – nejčastěji zastoupené, štíhlé, na konci roztřepené, epitel na povrchu podléhá keratinizaci, důležitá funkce při rozmělňování sousta při pohybu jazyka oproti tvrdému patru
- papillae conicae (kuželovité) – ostré, u člověka málo, časté u šelem (drsný jazyk koček aj.)
- papillae fungiformes (houbovité) – kyjovitého tvaru, jednotlivě mezi papillae filiformes, červené (přes tenčí epitel prosvítají kapiláry ve vazivu)
- papillae foliatae (listovité) – rudimentární, na margo linguae vzadu, v jejich epitelu nacházíme chuťové pohárky
- papillae vallatae (hrazené) – největší, ve stěnách chuťové pohárky (caliculi gustatorii), hluboká brázda kolem každé papily, v počtu 7 sestaveny v řadu tvaru „V“ těsně před sulcus terminalis
na kořenu jazyka nejsou papily, nýbrž tonsilla lingualis (jde o soubor lymfatických folikulů)

Malé slinné žlázy jazyka

glandula apicis linguae – smíšená seromucinózní žlázka na hrotu jazyka
Ebnerovy žlázky – kořen jazyka, v oblasti pod hrazenými papilami, jsou to čistě serózní žlázky, jejich vývody ústí do brázdy kolem hrazených papil
Weberovy žlázky – kořen jazyka, pod tonsillou lingualis, jejich vývody ústí do krypt tonsilly, čistě mucinózní žlázka

Svaly jazyka

tvoří celou hmotu jazyka a připojují se ke 2 vazivovým strukturám:
- aponeurosis linguae – zpevněná spodina sliznice hřbetní plochy jazyka
- septum linguae – sagitální vazivová ploténka ve střední čáře jazyka, připojena k aponeurosis linguae, otvory pro některá příčná svalová vlákna a cévy

Extraglosální svaly

extraglosální svaly

Extraglosální svaly začínají na útvarech v okolí, vzařují do jazyka a pohybují jím jako celkem. Mezi extraglosální svaly patří:

m. hyoglossus
m. genioglossus
m. styloglossus

Musculus palatoglossus

Začátek: okraj palatum molle
Úpon: radix linguae
Inervace: nervus glossopharyngeus (IX.)
Funkce: táhne radix linguae kraniálně

Musculus genioglossus

Začátek: střed mandibuly (spina musculi genioglossi).
Úpon: vzařuje vějířovitě do jazyka při septum linguae, až do aponeurosis linguae.
Inervace: nervus hypoglossus (XII.).
Funkce: kaudální snopce – táhnou radix linguae dopředu, ostatní snopce – přitahují jazyk ke spodině úst.

Musculus styloglossus

Začátek: processus styloideus a ligamentum stylomandibulare.
Úpon: po bocích jazyka ke hrotu.
Inervace: nervus hypoglossus (XII.).
Funkce: táhne hrot jazyka dozadu, tělo a kořen dozadu vzhůru.

Musculus hyoglossus

Začátek: cornu majus jazylky.
Úpon: ventrokraniálně do jazyka (laterálně od předchozího svalu).
Inervace: nervus hypoglossus (XII.).
Funkce: táhne jazyk dozadu a dolů.

m. hyoglossus
m. genioglossus
m. styloglossus

Intraglosální svaly

Intraglosální svaly.

Intraglosální svaly začínají i končí v jazyku. Jsou uspořádány ve 3 navzájem kolmých směrech. Jejich pohyb mění tvar jazyka.

Mezi intraglosální svaly patří:

Musculus longitudinalis superior

Začátek a úpon: táhne se sagitálně pod aponeurosis linguae (je s ní spojen).
Inervace: nervus hypoglossus (XII.).
Funkce: zkracuje jazyk.

Musculus longitudinalis inferior

Začátek a úpon: jde předozadně po zevní straně musculus genioglossus (propleten se snopci musculus genioglossus a musculus hyoglossus).
Inervace: nervus hypoglossus (XII.).
Funkce: zkracuje jazyk.

Musculus transversus linguae

Začátek a úpon: jde napříč od septum linguae k okrajům jazyka mezi snopci ostatních svalů (extra- i intraglosálních).
Inervace: nervus hypoglossus (XII.).
Funkce: zužuje jazyk.

Musculus verticalis linguae

Začátek a úpon: dorsum linguae, upíná se na spodinu jazyka (jde mezi snopci ostatních svalů).
Inervace: nervus hypoglossus (XII.).
Funkce: zplošťuje jazyk.

Cévy a nervy jazyka

Inervace jazyka.

Tepny jazyka

Tepnou jazyka je a. lingualis (z a. carotis ext.) – vysílá: rami dorsales linguae, arteria profunda linguae et arteria sublingualis.

Žíly jazyka

Vedou do vena lingualis a vena comitans nervi hypoglossi.

Mízní cévy

Mízní cévy jazyka odtékají z hrotu do nodi lymphatici submentales, z okraje do nodi lymphatici submandibulares, avšak většina odtéká přímo do nodi lymphatici cervicales profundi.

Nervy jazyka

Motorická inervace – viz svaly jazyka. Senzitivní inervaci zajišťují: nervus lingualis (ze 3. větve trigeminu), nervus facialis – apex, corpus, nervus glossopharyngeus (IX.) – radix, nervus laryngeus superior (z nervus vagus – X.) – valleculae epiglotticae. Senzorická inervace vede chuťovou složku a zpočátku je shodná její cesta se senzitivní, jen z prvních dvou třetin jazyka posléze opouští n. lingvalis cestou chorda tympani a vstupuje do n. facialis, kde mají chuťová vlánka své pseudounipolární buňky v ggl. geniculi

Odkazy

Související články

Externí odkazy

HORKÝ, Drahomír a Květoslava NOVÁKOVÁ. Morfologie orofaciálního systému pro studenty zubního lékařství [online] . 2. vydání. Publikováno online. 2011. Dostupné také z <http://mefanet.upol.cz/clanky.php?aid=58>. ISBN 978-80-244-2702-7.

Použitá literatura

ČIHÁK, Radomír. Anatomie 2. 1. vydání. Praha : Avicenum, 1988. s. 488. ISBN 80-247-0143-X.

JUNQUEIRA, L. Carlos, José CARNEIRO a Robert O. KELLEY. Basic histology. 8. vydání. London : Prentice Hall International (UK) Ltd., 1992. 488 s. a LANGE medical book; ISBN 0-8385-0587-2.

KONRÁDOVÁ, Václava, Jiří UHLÍK a Luděk VAJNER. Funkční histologie. 2. vydání. Jinočany : H & H, 2000. 291 s. ISBN 80-86022-80-3.

MARTÍNEK, Jindřich a Zdeněk VACEK. Histologický atlas. 1. vydání. Praha : Grada, 2009. ISBN 978-80-247-2393-8.