Clostridium tetani
| Clostridium tetani | |
| Clostridiaceae | |
| Clostridium | |
 Clostridium tetani | |
| Morfologie | Grampozitivní tyčky, sporulující |
|---|---|
| Vztah ke kyslíku | striktně anaerobní |
| Kultivace | krevní agar |
| Faktory virulence | tetanotoxin (tetanospazmin, tetanolysin, enzym retinového účinku) |
| Zdroj | člověk (exogenní i endogenní infekce), zvíře |
| Přenos | infikování rány sporami |
| Výskyt | střevní flóra savců (koně, dobytek) i člověka, odtud se exkrementy dostává do půdy, prachu |
| Inkubační doba | několik dní až týdnů |
| Onemocnění | tetanus |
| Diagnostika | klinický obraz v časové souvislosti s úrazem |
| Terapie | komplexní intenzivní péče, hyperimunní lidský antitetanický Ig, aktivní imunizace tetanickým anatoxinem, chirurgické ošetření, penicilin, metronidazol |
| Očkování | aktivní imunizace (tetanický anatoxin) |
Clostridium tetani je anaerobní, štíhlá, neinvazivní, Gram-pozitivní tyčinka opatřená bičíky. Produkuje neurotoxin tetanospazmin vyvolávající tetanus. Do CNS se šíří hlavně nervosvalovým spojením. Toxin blokuje uvolňování inhibičních neurotransmiterů, klinicky se manifestuje jako spasmus příčně pruhované svaloviny. Tvoří velmi odolné spóry, ve kterých může přežívat velice dlouho, zatímco vegetativní formy vlivem kyslíku rychle hynou. Spóry přežívají var a jsou odolné proti většině dezinfekčních činidel.
Historie
V roce 1884 byl A. Nicolairem izolován toxin podobný strychninu z anaerobních půdních bakterií. V témže roce A. Carle a G. Rattone objasnili etiologii tetanu tím, že vyvolali tetanus u králíka, který byl naočkován injekcí hnisu z lidského tetanu. Kitasato Shibasaburo v roce 1889 izoloval C.tetani u člověka. Později předvedl vznik tetanu u zvířat po injekčním podání bakterií, ale také neutralizaci toxinu pomocí specifických protilátek. Během roku 1897 E. Nocard prokázal schopnost navození pasivní imunity u lidí tetanickým antitoxinem. P. Descombey vyvinul v roce 1924 vakcínu proti tetanu založenou na toxoidu.
Výskyt
- nalézá se ve střevech savců (často u koní), může být ve střevě člověka
- obvykle se nachází v půdě, která je hnojená koňským nebo kravských hnojem
Morfologie
- štíhlá grampozitivní tyčinka velikosti 0,5x5-7μm
- obsahuje terminální spóru (tvarem připomíná paličku)
Kultivace
- vyžaduje anaerobní prostředí
- dobře roste na krevním agaru
- vykazuje hemolýzu
Antigeny a toxicita
- tetanický toxin je tvořen třemi složkami: tetanospazminem, tetanolyzinem s hemolytickými vlastnostmi a enzymem reninového účinku
- nejdůležitější je tetanospasmin, homogenní polypeptid jednoho antigenního typu
- v závislosti na bičíkových antigenech a schopnosti produkce tetanospazminu bylo identifikováno 11 typů C. tetani
Tetanus
C.tetani způsobuje onemocnění zvané tetanus traumaticus. K infekci dochází poraněním a kontaminací z půdy, inkubační doba je přibližně jeden týden. Toto onemocnění nezanechává imunitu, protože se toxin díky rychlému vychytávání nervovou tkání nedostane k imunokompetentním buňkám.
Patogeneze
- toxin vstřebaný z poranění do krve a lymfy se dostává k nervosvalovým ploténkám a skrz ně do nervového systému
- po průniku do cytosolu neuronu blokuje uvolňování inhihibičních mediátorů (kys. gamma-aminomáselná, glycin)
- snižuje práh dráždivosti motorických neuronů a nastávají tonicko-klonické křeče
Projevy
- zpočátku stažení žvýkacího svalstva (trismus)
- křeče mimických svalů doplněné sliněním (risus sardonicus)
- tuhnutí šíje a zad za vzniku typického obloukovitého prohnutí těla (opistotonus)
- při pokusech o napití dochází k laryngospasmu
- postupně jsou zasaženy i dýchací svaly, pacient umírá na asfyxii nebo na srdeční selhání
Laboratorní diagnostika
- onemocnění je rozpoznatelné podle klinického obrazu
- vyšetřovaná excize z poranění by pravděpodobně dala negativní výsledek mikroskopického vyšetření, vzhledem k nízkému počtu clostridií v ráně
- je vhodné kultivaci doplnit průkazem toxinu na myších, který se jim injikuje ke kořeni ocasu, a v případě pozitivního průkazu dojde k jeho esovitému ztuhnutí
Epidemiologie
- tetanus je charakteristická sapronóza (onemocnění vyvolané hnilobnými bakteriemi), zdrojem infekce je vnější prostředí
- tetanus není přenosný na jinou osobu
- díky systému očkování je u nás onemocnění vzácné, vyskytuje se převážně u starších imunokompromitovaných osob
Prevence
Nejvýznamnější je pravidelné očkováni toxoidem. Ochranný účinek poskytuje více než 10 let, takže po každých deseti letech je doporučována upomínací dávka (booster). Je součástí šestivalentní smíšené očkovací látky (hexavakcína) spolu s záškrtem, dávivým kašlem, invazivní hemofilovou infekcí, virovou hepatitidou B a dětskou mozkovou obrnou.
Léčba
Léčba spočívá v podávání antitetanického imunoglobulinu (má jen malou šanci na úspěch vzhledem k tomu, že toxin je již přítomen v CNS, kam se imunoglobulin nedostane). Dříve byl používán koňský IgG, který měl vykazovat vyšší účinnost, ale vzhledem k vedlejším účinkům byl nahrazen lidským IgG. Nespecifickou léčbou rozumíme řádné chirurgické ošetření rány, podporu dýchání a snížení dráždivosti léky. Často se také zahajuje léčba penicilinem G nebo metronidazolem. Antibiotická léčba má nižší význam, nicméně je na ni klostridium citlivé. Podávání penicilinu může však vést k amplifikaci tetanospasminových účinků.
Odkazy
Související články
Externí odkazy
Použitá literatura
- VOTAVA, Miroslav a Zdeněk BROUKAL. Lékařská mikrobiologie pro zubní lékaře. 1. vydání vydání. Brno : Neptun, 2007. 0 s. ISBN 978-80-86850-03-0.
- JULÁK, Jaroslav. Úvod do lékařské bakteriologie. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2006. ISBN 80-246-1270-4.
- Pharma-reports. . Klinicky významné bakterie. 1. vydání. Praha : Triton, 2012. ISBN 978-80-7387-588-6.
- BEDNÁŘ, Marek, Andrej SOUČEK a Věra FRAŇKOVÁ, et al. Lékařská mikrobiologie : Bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1999. 558 s. ISBN 8023802976.
