Chrupavka

Základní charakteristiky

Chrupavka patří mezi podpůrné pojivové tkáně.
Je bezcévná, pevná a pružná.
Za embryonálního a fetálního vývoje se stává základem pro vývoj skeletu. Pokrývá kloubní plochy většiny kloubů. Tvoří chrupavkový skelet řady orgánů.
Tvoří ji:
1. Chondrocyty
2. Základní hmota (mezibuněčná hmota)
  1. Složka vláknitá – podmiňuje pevnost a pružnost
  2. Složka amorfní – uplatňuje se při výživě
Chrupavky dělíme podle složení základní hmoty na tři typy:

Apozice = systém přirůstání nové chrupavky z vnitřní vrsty perichondria, která obsahuje progenitorové buňky.
Intususcepce = dělení buněk chrupavky.

Nejrozšířenější typ;
polotransparentní sklovitý vzhled;
chondromukoprotein maskuje kolagenní vlákna a fibrily;
obsahuje chondroitinsulfát A a C;
povrch chrupavky kryje perichondrium, které je vysoce cévně zásobené a které tedy vyživuje chrupavku – kromě kloubní chrupavky, která nemá perichondrium a je vyživována ze synoviální tekutiny;
místa výskytu: nosní chrupavky, skelet laryngu, zavěšení žeber na sternu, kloubní chrupavky.

Oválné buňky s malým kulovitým jádrem a světlou cytoplazmou (bohatá na glykogenové inkluze a tukové kapénky);
vznikají z okrajových fibroblastů;
pod perichondiem mají vřetenovitý tvar, který se směrem do nitra chrupavky mění v tvar kulovitý;
jsou uloženy v tzv. lakunách, okolo kterých se nachází bazofilní pouzdro;
tvoří izogenetické skupiny (v okrscích zvaných teritoria nebo chondrony) nebo jsou uloženy jednotlivě;
buňky nejsou propojeny vzájemnými kontakty;
charakteristická je minimální proliferační aktivita, vzácně se tento typ buňky dělí;
samy nejsou schopny regenerace a proliferace.

Vazivový a výživný obal;
zpevňuje chrupavku a zamezuje přehnanému ohnutí;
skládá se ze 2 složek:
- vnější = tuhé neuspořádané kolag. vazivo; zpevňuje chrupavku; brání praskání při ohybu;
- vnitřní = řídké kolagen.vazivo bohaté na krevní cévy; obsahuje progenitorové buňky; vyživuje chrupavku.

Tvoří ji kolagenní fibrily a elastická vlákna;
má žlutavé zabarvení;
ohebnost a elasticita;
obsahuje četné chondrocyty, které jsou rovnoměrně rozptýlené, ale tvoří malé izogenetické skupiny (po 2 až 4 chondrocytech);
barví se Weigertovým resorcin-fuchsinem, orceinem, aldehyd fuchsinem;
místa výskytu: ušní boltec, Eustachova trubici (jen část), epiglotis, malé laryngové chrupavky.

Představuje přechod hustého neuspořádaného kolag. vaziva a a chrupavky;
převažuje složka vláknitá;
obsahuje tlustá kolagenní vlákna;
obsahuje málo chondrocytů, ty jsou izolované, tj. netvoří izogenetické skupiny;
okolo chondrocytů a téměř pouze tam je hojně chondromukoproteinu;
místa výskytu: meziobratlové ploténky, symfýza stydkých kostí, některá ligamenta v temporomandibulárním kloubu, disci et menisci articulares.

KLIKA, Eduard, et al. Histologie pro stomatology. 1. vydání. Praha : Avicenum, 1988. 448 s.

JUNQUEIRA, L. Carlos, José CARNEIRO a Robert O KELLEY. Základy histologie. 1. v ČR vydání. Jinočany : H & H, 1997. 502 s. ISBN 80-85787-37-7.