Dermatitis seborrhoica
Seboroická dermatitida (SD) je časté onemocnění neznámé etiologie, které se řadí mezi subakutní až chronická papuloskvamózní kožní onemocnění s výsevem recidivujících kožních změn lokalizovaných v okrscích kůže bohatých na přítomnost mazových žláz. Je charakterizována olupováním v mastných žlutavých šupinách a většinou i zarudnutím. Nejčastěji postihuje oblast obličeje (nazolabiální rýhy, obočí, víčka, čelo), vlasaté části hlavy, horní části trupu a intertriginózní oblasti. Postihuje v různých formách novorozence a kojence, ale také dospělé okolo 4. decenia, většinou mužského pohlaví. Pozorován je i familiární výskyt, vliv dědičnosti však nebyl potvrzen. Výskyt v dospělé populaci se odhaduje na 3–5 %. Predispozičním faktorem je zvýšená činnost mazových žláz – tzv. status seborrhoicus. Neujasněný je vztah onemocnění k mikrobiálním infekcím, k endokrinním funkcím, k psychickým faktorům aj.[1][2]
Klinické formy
Dermatitis seborrhoica kojenců
Více než 2/3 kojenců ve věku 3 týdnů až 3 měsíců je postiženo seboroickou dermatitidou. Projevy tedy nastupují dříve, než u atopické dermatitidy.
Typické manifestace:
- drobné žlutohnědé šupinky na bleděrůžové spodině ve kštici (zejména frontálně a parietálně);
- popraskaný žlutošedý nebo žlutohnědý pevně lpící nános mazlavých šupin v oblasti velké fontanely – „cradle cap“.[2]
Ze kštice se může šířit do obočí a střední části obličeje ve formě ostře ohraničených světle červených ložisek s olupujícími se jemnými mastnými žlutými šupinami. Těžší formy se šíří i do intertriginózních oblastí ve formě infiltrovaných nemokvajících erytematoskvamózních ložisek. Mezi komplikace patří přidružení kvasinkové infekce.[3][4][2] Závažnější průběh bývá u pastózních kojenců na umělé výživě.[2]
Patogeneze: zvýšená aktivita mazových žláz vlivem dočasné vysoké endogenní produkce androgenů kůrou nadledvin; alterované poměry nenasycených mastných kyselin; dočasné změny funkce enzymu δ-6-desaturázy (konverze linolenové a arachidonové kyseliny do dlouhých řetězců nenasycených mastných kyselin); imunologické abnormality, aktivace komplementu a kolonizace lipofilními kvasinkovitými organismy typu Malassezia (Pityrosporum ovale). U kojenců se seborrhoickou dermatitidou je zjišťována ve stolici a na kůži Candida albicans.[1]
U imunodeficitních dětí může přejít v erytrodermii (erythrodermia desquamativa Leiner) provázenou horečkou, průjmem a zvracením s metabolickou acidózou.[1]
V dětství následně klinické projevy SD mizí nebo jsou jen velmi mírné, podobně jako u dospívajících.[2]
Tinea amiantacea (asbestina)
Tinea amiantacea (asbestina) je forma SD u školních dětí. Projevuje se ve formě ohraničených nezánětlivých, olupujících se ložisek ve kštici – šupiny se střechovitě překrývají a vzhledem i barvou připomínají azbest nebo dermatomykózu.[5][6][2]
Erythema paranasale
Erythema paranasale je forma SD u dospívajících. Projevuje se ostře ohraničeným erytémem se seboroickými šupinami v nasolabiálních a nasofaciálních rýhách. Velmi odolává běžné léčbě. Dlouhodobá či opakovaná léčba lokálními kortikosteroidy vede ke vzniku periorální dermatitidy.[2]
Dermatitis seborrhoica capitilii
Dermatitis seborrhoica capilitii je forma SD, která se často objevuje u dospívajících a dospělých.[2]
Pityriasis simplex capiliti
Pityriasis simplex capiliti neboli běžné lupy patří podle některých zdrojů mezi nejčastější formu SD. Podle jiných zdrojů se však jedná o samostatné onemocnění.[2]
Pityriasis simplex alba
- U dětí předškolního věku a někdy i u dospělých.
- Na obličeji a horních končetinách, bělavá, kruhovitá ložiska s jemnou pityriaziformní deskvamací, podobná vitiligu.[1]
Dermatitis seborrhoica dospělých
- V základní formě postihuje seboroická místa.
- Tvoří zde ložiska ostře ohraničená, žlutavě růžová, olupující se mastné šupinky.
- Ve kštici se vrství ve větší nános.
- Rozlišujeme několik charakteristických forem: retroaurikularis, mediothoracica, intertriginosa aj.
- Diferenciálně diagnosticky je třeba odlišit: lupénku, pityriasis rosea, mycosis fungoides a další.[1]
Léčba
Základem léčby je vysoušení lézí a protizánětlivá terapie. U kojenců je možné ke změkčování šupin použít olej s kyselinou salicylovou (3%) a koupele s protizánětlivým účinkem (extrakty z ovsa, olejové přísady). Lokálně lze použít aplikovaná azolová antimykotika s obsahem flutrimazolu, etoconazolu, econazolu.[1]
Odkazy
Reference
- ↑ Skočit nahoru k: a b c d e f SALAVEC, M. Seborrhoická dermatitida, lupovitost. Medicína po promoci 5/2010 [online]. 2010, roč. -, vol. 5, s. -, dostupné také z <http://www.tribune.cz/clanek/20102>.
- ↑ Skočit nahoru k: a b c d e f g h i ČAPKOVÁ, Š. Nejčastější kožní choroby v dětském věku a jejich léčba. Dermatol. praxi [online]. 2009, roč. 3, vol. 3, s. 122-123, dostupné také z <http://www.solen.cz/pdfs/der/2009/03/03.pdf>.
- ↑ Moises-Alfaro CB, Caceres-Rios HW, Rueda M, et al. Are infantile seborrheic and atopic dermatitis clinical variants of the same disease ? Int J Dermatol 2002; 416: 349–351.
- ↑ Mimouni K, Mukamel M, Zeharia A, et al. Prognosis of infantile seborrheic dermatitis. J Pediatr 1995; 127: 744–746.
- ↑ Junášek M. Seboroická dermatitida v přehledu. Trendy v medicíně, 2003; 5 (4): 25–30.
- ↑ Kojanová M, Šuková T, Štork J. Dermatitis seborrhoica. Čes. -slov. Derm. 2005, 80 (5): 261–269.
Zdroj
- BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. ©2007. [cit. 2009]. <http://jirben2.chytrak.cz/materialy/dermatovenerologie.doc>.
- VIKTORINOVÁ, Marie. Seboroická dermatitida. Medicína pro praxi [online]. 2005, roč. 2, no. 4, s. 161-166, dostupné také z <http://www.solen.cz/pdfs/med/2005/04/06.pdf>. ISSN 1803-5310.
- SALAVEC, M. Seborrhoická dermatitida, lupovitost [online]. ©2010. [cit. 2011-07-22]. <http://www.tribune.cz/clanek/20102>.
