Dermatitis seborrhoica
Seboroická dermatitida je časté onemocnění neznámé etiologie, které se řadí mezi subakutní až chronická papuloskvamózní kožní onemocnění s výsevem recidivujících kožních změn lokalizovaných v okrscích kůže bohatých na přítomnost mazových žláz. Je charakterizována olupováním v mastných žlutavých šupinách a většinou i zarudnutím. Nejčastěji postihuje oblast obličeje (nazolabiální rýhy, obočí, víčka, čelo), vlasaté části hlavy, horní části trupu a intertriginózní oblasti. Postihuje v různých formách novorozence a kojence, ale také dospělé okolo 4. decenia, většinou mužského pohlaví. Pozorován je i familiární výskyt, vliv dědičnosti však nebyl potvrzen. Predispozičním faktorem je zvýšená činnost mazových žláz – tzv. status seborrhoicus. Neujasněný je vztah onemocnění k mikrobiálním infekcím, k endokrinním funkcím, k psychickým faktorům aj.[1][2]
Dermatitis seborrhoica kojenců
Více než 2/3 kojenců ve věku 3 týdnů až 3 měsíců je postiženo seboroickou dermatitidou, a to zejména ve vlasové oblasti.[2]
- Tvorba žlutavě růžových ložisek s nánosem mastných šupin ve kštici a v intertriginózních místech. Téměř nesvědí, jen zřídka mokvá.
- U imunodeficitních dětí může přejít v erytrodermii (erythrodermia desquamativa Leiner) provázenou horečkou, průjmem a zvracením s metabolickou acidózou.
- Projevuje se zejména v prvních třech měsících života.
- U pastózních kojenců s nevhodnou výživou, častěji při umělé výživě.
- Etiopatogeneticky se vedle zvýšeného mazotoku uplatňuje především osídlení kůže Candida albicans.
- Patogeneze: zvýšená aktivita mazových žláz vlivem dočasné vysoké endogenní produkce androgenů kůrou nadledvin; alterované poměry nenasycených mastných kyselin; dočasné změny funkce enzymu δ-6-desaturázy (konverze linolenové a arachidonové kyseliny do dlouhých řetězců nenasycených mastných kyselin); imunologické abnormality, aktivace komplementu a kolonizace lipofilními kvasinkovitými organismy typu Malassezia (Pityrosporum ovale).
- U kojenců se seborrhoickou dermatitidou je zjišťována ve stolici a na kůži Candida albicans.[1]
Pityriasis simplex alba
- U dětí předškolního věku a někdy i u dospělých.
- Na obličeji a horních končetinách, bělavá, kruhovitá ložiska s jemnou pityriaziformní deskvamací, podobná vitiligu.
Dermatitis seborrhoica dospělých
Výskyt v dospělé populaci se odhaduje na 3–5 %.[2]
- V základní formě postihuje seboroická místa.
- Tvoří zde ložiska ostře ohraničená, žlutavě růžová, olupující se mastné šupinky.
- Ve kštici se vrství ve větší nános.
- Rozlišujeme několik charakteristických forem: retroaurikularis, mediothoracica, intertriginosa aj.
- Diferenciálně diagnosticky je třeba odlišit: lupénku, pityriasis rosea, mycosis fungoides a další.
Léčba
Základem léčby je vysoušení lézí a protizánětlivá terapie. U kojenců je možné ke změkčování šupin použít olej s kyselinou salicylovou (3%) a koupele s protizánětlivým účinkem (extrakty z ovsa, olejové přísady). Lokálně lze použít aplikovaná azolová antimykotika s obsahem flutrimazolu, etoconazolu, econazolu.[1]
Odkazy
Reference
- ↑ Skočit nahoru k: a b c SALAVEC, M. Seborrhoická dermatitida, lupovitost. Medicína po promoci 5/2010 [online]. 2010, roč. -, vol. 5, s. -, dostupné také z <http://www.tribune.cz/clanek/20102>.
- ↑ Skočit nahoru k: a b c ČAPKOVÁ, Š. Nejčastější kožní choroby v dětském věku a jejich léčba. Dermatol. praxi [online]. 2009, roč. 3, vol. 3, s. 122-123, dostupné také z <http://www.solen.cz/pdfs/der/2009/03/03.pdf>.
Zdroj
- BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. ©2007. [cit. 2009]. <http://jirben2.chytrak.cz/materialy/dermatovenerologie.doc>.
- VIKTORINOVÁ, Marie. Seboroická dermatitida. Medicína pro praxi [online]. 2005, roč. 2, no. 4, s. 161-166, dostupné také z <http://www.solen.cz/pdfs/med/2005/04/06.pdf>. ISSN 1803-5310.
- SALAVEC, M. Seborrhoická dermatitida, lupovitost [online]. ©2010. [cit. 2011-07-22]. <http://www.tribune.cz/clanek/20102>.
