Telemedicína
Feedback

Z WikiSkript

Verze z 20. 3. 2014, 09:14, kterou vytvořil Formol (Diskuse | příspěvky) (+ kategorie)

Telemedicína je označení pro postupy pro poskytování zdravotnických služeb na velké vzdálenosti. Podle způsobu, jakým jsou přenášeny informace, lze telemedicínu rozdělit na tři oblasti:

  1. zasílání informací;
  2. dálkové monitorování;
  3. dálková terapie.

Směry telemedicíny

Zasílání informací

Zasílání informací, anglicky označované jako store-and-forward, je technicky nejsnáze realizovatelným konceptem. Nejprve jsou data zaznamenána a teprve poté jsou odeslána. Primitivní formou takové telemedicíny je vlastně zasílání nálezů poštou ke konzultaci s odborníkem. V souvislosti s rozmachem Internetu doznala tato oblast bouřlivého rozvoje. Právě elektronické služby umožňují velmi rychle a pružně přenášet obrazová data na vzdálená místa. V souvislosti s tím se hovoří o následujících oborech:

  • teleradiologie – přenosy radiodiagnostických snímků;
  • telepatologie – přenosy histopatologických snímků.

Velkou výhodou rychlého sdílení informací je snadná dostupnost konzultace s expertem, který může řešit obtížné a nejasné případy.

V souvislosti s potřebou přenosu a skladování velkého množství dat (PACS – Picture Archiving and Communication System) byl vyvinut formát a datový rámec pro přenos biomedicínských snímků DICOM.

Dálkové monitorování

Na rozdíl od předchozího bodu se dálkové monitorování vyznačuje tím, že jsou měřená data vyhodnocována v reálném čase. Vyhodnocování může být prováděno expertem, například v případě monitorování zdravotního stavu vrcholového sportovce během výkonu. Možné je i napojení na počítač (resp. počítačový program – expertní systém) schopný zachytit rizikový vzor a v případě jeho záchytu přivolat experta a postarat se tak o urgentní řešení stavu. Příkladem takového konceptu je snaha spojit kardiostimulátor s online monitorováním srdeční akce.

Dálková terapie

Dálková terapie je technicky nejnáročnějším konceptem telemedicíny. Podstatou je to, že lékař i pacient jsou od sebe geograficky vzdáleni a diagnostické i terapeutické výkony jsou zprostředkovány výhradně technickými prostředky.

Jednou z možných aplikací je kontakt lidí žijících v odlehlých oblastech s lékařem při poměrně banálních komplikacích. Ovšem za skutečnou dálkovou terapii se pokládá především chirurgická terapie prováděná na dálku. Dlužno poznamenat, že takové výkony jsou stále ve stádiu pokusů. Hlavním opodstatněním takových postupů je válečná chirurgie – vzhledem k vysoké ceně válečného chirurga je snaha jej co nejvíce oddělit od bojové zóny.

Odkazy

Související články

Externí odkazy