Acne vulgaris

Acne vulgaris je chronické zánětlivé onemocnění mazových žláz a vlasových folikulů (tzv. pilosebaceózní jednotky). Jde o onemocnění multifaktoriálního původu. Zánět v okolí pilosebaceózní jednotky není infekčního charakteru, ale reakcí na cizorodý materiál folikulu. Akné většinou provází zvýšený mazotok – seborea.

Etiopatogeneze

Genetické vlivy

• Rodinný výskyt akné je častý, pravděpodobně na podkladě polygenně vázané dědičnosti.
• Geneticky je ovlivněna velikost a funkce mazových žláz, tvorba keratinu a hormonální poměry.

Hormonální vlivy

• Kvantita a kvalita produkce kožního mazu podléhá hormonální regulaci, výrazně stoupá v pubertě. Zvýšená produkce kožního mazu přímo koreluje se stupněm postižení akné.
• Sekreci mazu stimulují androgeny (původu testikulárního, ovariálního i adrenálního). Zvyšují tvorbu mazu urychlením množení buněk mazových žláz (holokrinní typ sekrece). V pubertě dochází k relativnímu zvýšení hladiny androgenů i u dívek v důsledku nevyrovnané sekrece gonadálních hormonů. Citlivost mazových žláz k působení androgenů je geneticky podmíněná.
• Sekreci mazu tlumí estrogeny. Mají přímý tlumivý účinek na mazové žlázy a snižují působení androgenů zpětnou vazbou přes gonadotropiny.
• Akné (a seborea) se zlepšuje v estrogenní fázi cyklu, při ovulaci, graviditě, laktaci a zhoršuje se v luteální fázi cyklu a v začátku gravidity.
• Funkce mazových žláz je dále ovlivněna hormony hypofýzy, štítné žlázy, glukokortikoidy nadledvin a působení CNS.

Porucha keratinizace

• Retenční hyperkeratóza v ústí vlasových folikulů je významná v patogenezi akné.
• Zvýšená produkce rohovějících buněk v horní části folikulárního kanálku se snížením jejich eliminace z folikulu následkem větší mezibuněčné soudržnosti vede ke hromadění mazových hmot. Tím vyniká primární projev akné – komedon neboli uher.
• Výraznější keratinizaci podporuje:
  • iritace lipidy nebo volnými mastnými kyselinami při průniku mazu vývodem vlasových folikulů,
  • genetické vlivy,
  • působení androgenů,
  • zvýšená hydratace rohoviny v ústí folikulů (premenstruální prosáknutí, zvýšené pocení v horku a dusnu),
  • působení UV záření
  • mechanické tření.

Bakteriální flóra

• Propionibacterium acnes a méně Propionibacterium granulosum nepřímo ovlivňují patogenezi akné.
  • Anaerobní organizmy, které se množí ve vývodných cestách folikulů mazových žláz.
  • Produkují řadu biologicky aktivních látek (lipázy – štěpí triglyceridy kožního mazu na volné mastné kyseliny; proteázy – umožňují průnik obsahu folikulu folikulární stěnou; hyaluronidáza – umožňuje jeho šíření v dermis). Působí antigenně. Produkují nízkomolekulární látku, která stimuluje chemotaxi polymofronukleárních leukocytů a monocytů.
  • Osoby s akné mají vyšší počet těchto bakterií. Nicméně tíže akné ani stupeň sekundárních zánětlivých změn není úměrná množství bakterií.

Imunitní faktory a tvorba zánětu

• Zánět v okolí pilosebaceózní jednotky je reakcí na cizorodý materiál folikulu – uplatňuje se:
  • iritace volnými mastnými kyselinami,
  • antigenní stimulace bakteriální stěnou propionibakterií,
  • chemotaktické působení propionibakterií na polymorfonukleáry a monocyty,
  • propionibakteriemi produkovaná látka charakterů prostaglandinů.
• U těžších forem akné (zejm. u acne conglobata a acne fulminans) se prokazuje porucha buněčné imunity, hypalbuminémie a zvýšení imunoglobulinů.

Spontánní ústup akné s rostoucím věkem

• S věkem stoupá nepropustnost bariéry rohových buněk v ústí vlasových folikulů a lépe chrání epitel mazové žlázy před komedogenně působícími látkami.
• Postupně klesá citlivost receptorů mazových žláz vůči androgenům.

Klinické projevy

Acne vulgaris papulosa.

První projevy akné se objevují obvykle v časném období puberty, maximum postižení je u dívek mezi 16.–17. rokem, u chlapců mezi 18.–19. rokem. Postiženo je až 90 % mládeže, projevy jsou často jen diskrétní. Akné většinou mizí do 20–25 let věku, vzácněji přetrvává déle. V dospělosti bývá postiženo cca 5 % žen a 1 % mužů.

Akné postihuje tzv. seboroickou predilekční lokalizaci – obličej, záda a hruď, někdy i ramena a paže.

Primárním projevem akné je komedon – uzavřený bílý uhřík, poté vzniká otevřený černý komedon. Černé zbarvení je způsobené melaninem. Funkčně jsou uzavřené oba typy. Komedony se postupně zánětlivě přeměňují, vznikají papuly a pustuly, v těžších případech infiltráty, abscesy a mazové nebo rohové cysty.

Podle převládajícího typu eflorescencí se akné klinicky rozděluje na:

• acne comedonica,
• acne papulosa,
• acne pustulosa,
• acne cystica a nodulocystica,
• acne indurata et abscedens,
• acne conglobata – při splývání projevů.

Papuly a pustuly se hojí v průběhu 10 dnů, většinou bez jizvy. Větší zánětlivé procesy mohou zanechat jizvu (častěji vpadlou, někdy naopak keloidně vyvýšenou).

Klinické varianty

Acne premenstrualis

• Náhlý vznik bolestivých zánětlivých hrbolků na bradě, v nazolabiálních rýhách a na postranních partiích tváří několik dní před menses.

Akné dospělých žen – acne postpubertalis

• Vzniká až v dospělosti, obvykle po 18., někdy až po 25. roce věku, a to bez ohledu na výskyt akné v období puberty. Typická je premenstruální exacerbace. Příčinou bývá zvýšená citlivost mazových žláz vůči androgenním hormonům. Komedony obvykle chybějí, protože keratinizace epitelu folikulu mazových žláz nebývá porušena, často chybí i seborea.

Acne androgenica (virilizující syndromy)

• Vzniká u žen v důsledku nadprodukce ovariálních nebo adrenálních androgenů, např. při ovariálních tumorech, u syndromu polycystických ovarií, luteomu a tumorů nadledvin. Androgeny mohou vznikat i periferní konverzí z estrogenů. Často jsou přítomné další projevy virilizace (hirsutizmus, mužský typ ochlupení, androgenní defluvium).

Acne neonatorum

• Vzniká v prvním týdnu života, spontánně mizí po dvou měsících. Drobné zánětlivé projevy na čele a tvářích. Podmíněno transplacentární stimulací nadledvin se zvýšením produkce steroidů i adrenálních androgenů po porodu.

Acne infantum

• Vzniká u chlapců ve 3. měsíci věku a obvykle ustupuje do 7 měsíců věku. Rozvíjí se v důsledku rychlého poklesu estrogenů po porodu a následnému zvýšení vylučování gonadotropinů a zvýšení produkce testosteronu v testes (negativní zpětnou vazbou).

Diferenciální diagnóza

• acne excoriativa − při rozškrábnutí eflorescence;
• rosacea;
• acne iodina a bromina − nemají komedony;
• acne chlorina − profesionální, vzácná.

Léčba

• časté mytí a čištění postižených oblastí;
• vyvarování se olejům, kosmetickým připravkům;
• pobyt na čerstvém vzduchu, pohyb a slunce zlepšují stav;
• fyzikální − helioterapie (UV záření);
• lokální:
  • keratolytiká − k. salicylová, síra, benzoylperoxid;
  • retinoidy;
  • lokální antibiotika − např. klindamycin;
• celková − u těžších, závažnějších forem:
  • retinoidy − snižují tvorbu mazu, snižují stupeň hyperkeratózy;
  • antibiotika − minocyklín, klindamycin.

Odkazy

Další použitá literatura

• BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. ©2007. [cit. 27.11.2010]. <http://jirben2.chytrak.cz/>.

• ŠTORK, Jiří, et al. Dermatovenerologie. 1. vydání. Praha : Galén, Karolinum, 2008. ISBN 978-80-7262-371-6.

• JIRÁSKOVÁ, Milena. Dermatovenerologie pro stomatology. 1. vydání. Praha : Professional Publishing, 2001. ISBN 80-86419-07-X.

			Článek neobsahuje vše, co by měl.
			Můžete se přidat k jeho autorům a doplnit jej.
			O vhodných změnách se lze poradit v diskusi.