Oko (biofyzika)

Schéma lidského oka

Oko má přibližně tvar koule o poloměru 12 mm.

Světlo před svým dopadem na fotoreceptory postupně prochází postupně následujícími částmi oka:

1. rohovka – index lomu 1,377
2. přední komora oční – vyplněná očním mokem o indexu lomu 1,336
3. duhovka, resp. otvor v duhovce zvaný zornička
4. zadní komora oční – mezi zadní plochou duhovky a ciliárním aparátem, n = 1,336
5. čočka – n = 1,42, která může prostřednictvím ciliárního aparátu měnit zakřivení a tím i optickou mohutnost
6. sklivec
7. sítnice - člověk má tzv. inverzní typ sítnice, tedy fotoreceptory jsou až na straně odvrácené od čočky

Optická mohutnost zdravého oka jako optické soustavy je pro předmět v nekonečnu +60 D, při akomodaci se zvětšuje.

Oblasti vidění

Fotopické (denní) vidění

• barevné vidění
• zajištěné hlavně čípky
• vnímaný jas >10² cd/m²
• rychlá adaptace na světlo (20–60 s)
• maximální citlivost pro vlnovou délku 555 nm
• vnímané vlnové délky 400 až 750 nm

Skotopické (noční) vidění

• vnímání pouze jasu (změny intenzity)
• zajištěno pouze tyčinkami
• vnímaný jas 10^-3 cd/m²
• adaptace dvoufázová, plná adaptace po 40 až 60 minutách
• maximum pro vlnové délky se pohybuje okolo 500nm

Mezopické (soumračné) vidění

• jas mezi oběma předchozími hodnotami
• vidění zajišťují jak tyčinky, tak čípky
• spektrální citlivost oka se liší od spektrální citlivosti při fotopickém vidění

Odkazy

Související články

• Vady oka
• Princip vidění
• Optický systém oka
• Oko (histologie)
• Biochemie procesu vidění
• Poleptání rohovky a spojivky

Zdroj

• KUBATOVA, Senta. Biofot [online]. [cit. 2011-01-31]. <http://uloz.to/1162346/biofot.doc>.

Externí odkazy

• Kymplová Jaroslava: Oko a oční vady. Multimediální podpora výuky klinických a zdravotnických oborů :: Portál 1. lékařské fakulty Karlovy Univerzity v Praze [online] 19.2.2008, poslední aktualizace 19.2.2008 [cit. 2011-12-22] Dostupný z WWW: <http://portal.lf1.cuni.cz/clanek-810-oko-a-ocni-vady>. ISSN 1803-6619