Psychologie a psychoterapie


			Článek byl označen za rozpracovaný, od jeho poslední editace však již uplynulo více než 30 dní
			Chcete-li jej upravit, pokuste se nejprve vyhledat autora v historii a kontaktovat jej. Podívejte se také do diskuse.
			Pokud vše nasvědčuje tomu, že původní autor nebude v editacích v nejbližší době pokračovat, odstraňte šablonu `{{Pracuje se}}` a stránku upravte.
			Stránka byla naposledy aktualizována ve čtvrtek 10. ledna 2013 v 00:44.

Pojem psychoterapie

výraz psychoterapie pochází z řečtiny: „psyché“ = duše; „therapón“ = služebník, sloužit
psychoterapie využívá lékařské vědy, psychologické vědy a filosofii (etiku)
psychoterapie je léčba, profylaxe (primární prevence) a rehabilitace (terciární prevence) poruch zdraví
psychoterapie probíhá jako vědomá, záměrná, strukturovaná a vědecky podložená interakce mezi terapeutem a pacientem (terapeutický vztah)

Obecné zásady psychoterapie

Využíva prostředky: slova, rozhovor, neverbální chování, podněcování emocí, vytvoření terapeutického vztahu, sugesce, učení, interakce ve skupině
Působí na nemoc, poruchu, anomálii
Cílem je mírnit potíže a podle možnosti i odstranit jejich příčiny
Dochází ke změnám v prožívání a chování pacienta
Psychoterapii provádí kvalifikovaná osoba

Prostředky psychoterapie

Jsou činnosti, se kterými se setkáváme i v běžném životě. Psychoterapeutickými se stávají v okamžiku, kdy jsou odborně použity s cílem pomoci druhému.

psychoterapeutický vztah
uspořádání situace v terapii
imaginace – spontální / záměrná
učení / nácviky
sugesce / hypnóza
prostředky:verbální (rozhovor, určení symptom ),nonverbální (relaxace, imaginace…)

Cíle psychoterapie

odstranění drobných příznaků (symptomů)
resocializace, reorganizace, restrukturalizace, rozvoj pacientovy osobnosti (osobnost se přetváří)
úprava psychofyzických stavů, odstranění symptomů, podpora v krizové situaci, pomoc při adaptaci na nové podmínky, změna chování, ovlivnění sociálních vztahů, osobnostní změna

Psychoterapeutické směry hlubinné

1) Psychoanalytická terapie (Freud)

vychází z psychoanalýzy (rozlišuje vědomí, předvědomí a nevědomí)
velmi direktivní způsob terapie
pudové tendence jsou rozhodující pro vývoj osobnosti a pro vznik neuróz
základní pud – sexuální (libido)
neurózy vznikají konfliktem: superego / id / ego
dává největší důraz na vývoj v dětství
neurózu vyvolává potlačená úzkost
psychoanalytickou metodou se mají vytěsněné pudové impulzy odhalit, přivést do vědomí a vrátit pod kontrolu vědomého já

2) Adlerovská psychoterapie (Adler)

pro každý lidský život není rozhodující sexuální pud, ale životní cíl (potřeba začlenit se do společnosti, uplatnit se a prosadit)
také klade velký význam na vývoj v raném věku
důležitá je rodinná situace (vztahy mezi sourozenci…)
pocit méněcenosti = únik do nemoci
hlavní zásady – poznat pacientův životní plán, vést pacienta ke změně životního stylu, dodávat mu odvahu

3) Jungovská terapie (Jung)

dělí lidi na intoverty a extroverty
odkrývání nevědomých komplexů
terapie tkví v odkrývání nevědomých souvislostí (na rozdíl od psychoanalýzy je to přátelský rozhovor)
využívá také výkladů snů a aktivní imaginace

Behaviorální psychoterapie (Eysenck, Wolpe)

poruchy chování jsou naučené reakce
je-li neurotické chování naučené, musí se přecvičovat a odučovat
k vyléčení neurózy nevede změna myšlení, ale změna chování
má kořeny v experimentální psychologii
pracuje s podmíněnými reflexy
využívá metod nácviku a negativního nácviku (nepříjemné podněty a tresty)
je jí vytýkáno, že se snaží odstranit pouze symptomy a ne základní příčiny

Humanistická psychoterapie (Maslow)

podtrhuje jedinečnost každé osobnosti a vede k osobnostnímu růstu
snaží se pochopit vnitřní zážitky jedince a naučit jej s těmito zážitky pracovat
pomáhá lidem v jejich duchovním růstu a realizaci vlastního potenciálu
důraz na bezprostřednost a spontánnost

Použitá literatura

Kolektív autorov, Preklad: Jozef Hašto.Na problém orientovaná psychoterapia.Vydavateľstvo: Vydavateľstvo F, 1994