Dermatitis seborrhoica

Typické lokalizace seboroické dermatitidy u dospělých.

Seboroická dermatitida (SD) je časté onemocnění neznámé etiologie, které se řadí mezi subakutní až chronická papuloskvamózní kožní onemocnění s výsevem recidivujících kožních změn lokalizovaných v okrscích kůže bohatých na přítomnost mazových žláz. Je charakterizována olupováním v mastných žlutavých šupinách a většinou i zarudnutím. Nejčastěji postihuje oblast obličeje (nazolabiální rýhy, obočí, víčka, čelo), vlasaté části hlavy, horní části trupu a intertriginózní oblasti. Postihuje v různých formách novorozence a kojence, ale také dospělé okolo 4. decenia, většinou mužského pohlaví. Výskyt v dospělé populaci se odhaduje na 3–5 %. Pozorován je i familiární výskyt, vliv dědičnosti však nebyl potvrzen. Predispozičním faktorem je zvýšená činnost mazových žláz – tzv. status seborrhoicus. V etiopatogenezi hrají hlavní roli kvasinky rodu Malassezia. Neujasněný je vztah onemocnění k mikrobiálním infekcím, k endokrinním funkcím, k psychickým faktorům aj.

Klinické formy

Dermatitis seborrhoica kojenců

Více než 2/3 kojenců ve věku 3 týdnů až 3 měsíců je postiženo seboroickou dermatitidou. Projevy tedy nastupují dříve, než u atopické dermatitidy.

Typické manifestace:

1. drobné žlutohnědé šupinky na bleděrůžové spodině ve kštici (zejména frontálně a parietálně);
2. popraskaný žlutošedý nebo žlutohnědý pevně lpící nános mazlavých šupin v oblasti velké fontanely – „cradle cap“.

Ze kštice se může šířit do obočí a střední části obličeje ve formě ostře ohraničených světle červených ložisek s olupujícími se jemnými mastnými žlutými šupinami. Těžší formy se šíří i do intertriginózních oblastí ve formě infiltrovaných nemokvajících erytematoskvamózních ložisek. Mezi komplikace patří přidružení kvasinkové infekce. Závažnější průběh bývá u pastózních kojenců na umělé výživě.

Patogeneze: zvýšená aktivita mazových žláz vlivem dočasné vysoké endogenní produkce androgenů kůrou nadledvin; alterované poměry nenasycených mastných kyselin; dočasné změny funkce enzymu δ-6-desaturázy (konverze linolenové a arachidonové kyseliny do dlouhých řetězců nenasycených mastných kyselin); imunologické abnormality, aktivace komplementu a kolonizace lipofilními kvasinkovitými organismy typu Malassezia (Pityrosporum ovale). U kojenců se seborrhoickou dermatitidou je zjišťována ve stolici a na kůži Candida albicans.

U imunodeficitních dětí může přejít v erytrodermii (erythrodermia desquamativa Leiner) provázenou horečkou, průjmem a zvracením s metabolickou acidózou.

V dětství následně klinické projevy SD mizí nebo jsou jen velmi mírné, podobně jako u dospívajících.

Tinea amiantacea (asbestina)

Tinea amiantacea (asbestina) je forma SD u školních dětí. Projevuje se ve formě ohraničených nezánětlivých, olupujících se ložisek ve kštici – šupiny se střechovitě překrývají a vzhledem i barvou připomínají azbest nebo dermatomykózu.

Erythema paranasale

Erythema paranasale je forma SD u dospívajících. Projevuje se ostře ohraničeným erytémem se seboroickými šupinami v nasolabiálních a nasofaciálních rýhách. Velmi odolává běžné léčbě. Dlouhodobá či opakovaná léčba lokálními kortikosteroidy vede ke vzniku periorální dermatitidy.

Dermatitis seborrhoica capitilii

Akutní forma seboroické dermatitidy.

Dermatitis seborrhoica capilitii je forma SD, která se často objevuje u dospívajících a dospělých.

Pityriasis simplex capiliti

Pityriasis simplex capiliti neboli běžné lupy patří podle některých zdrojů mezi nejčastější formu SD. Podle jiných zdrojů se však jedná o samostatné onemocnění.

Dermatitis seborrhoica dospělých

• V základní formě postihuje seboroická místa.
• Tvoří zde ložiska ostře ohraničená, žlutavě růžová, olupující se mastné šupinky.
• Ve kštici se vrství ve větší nános.
• Rozlišujeme několik charakteristických forem: retroaurikularis, mediothoracica, intertriginosa aj.
• Diferenciálně diagnosticky je třeba odlišit: lupénku, pityriasis rosea, mycosis fungoides a další.

Léčba

Léčba bývá zdlouhavá díky chronicky recidivujícímu průběhu.

Kojenci od 6. měsíce s SD ve kštici – salicylový olej (Rp. Ac. salicylici 3,0; Ol. olivarum ad 100,0). Doporučuje se 2× týdně napustit ložiska se šupinami alespoň 3 hodiny před koupáním ke změkčení šupin a následně vyčesat jemným kartáčem a vymýt šamponem. U kojenců a malých dětí je riziko perkutánní resorpce toxických množství kyseliny salicylové.

Mladší kojenci – krémy a lotia s ureou, lze používat i každý den.

Mírné formy SD ve vlasech u dětí a dospívajících – volně prodejné šampony s antiseboroickými přísadami (dehty, kyselina salicylová, organické sloučeniny síry, antimykotika, antimikrobiální látky, zinkpyrithion, oktopirox a další). Efekt nastupuje až po 6–8 týdnech užívání.

Závažnější ložiskové postižení vlasové oblasti – šampony s antiseboroickými přísadami + intervalové ošetřování lokálními kortikosteroidy (roztoky, gely, lotia – často kombinované s kys. salicylovou).

Intertriginózní oblasti u kojenců – antimykotika v pastách, měkké zinkové pasty.

Mimo intertriginózní oblasti – magistraliter měkké pasty či krémy s kortikoidy a antibakteriálními látkami (kloroxin - endiaron) či dehtovými přísadami (tinctura carbonis detergens, ichtamol).

V prvních 2 týdnech léčby lze použít kombinované preparáty kortikoidů s antimykotiky a následně dlouhodobou monoterapii lokálními antimykotiky. Lze použít lokálně aplikovaná azolová antimykotika s obsahem flutrimazolu, etoconazolu, econazolu.