Zlaté výplně

			Článek byl označen za rozpracovaný, od jeho poslední editace však již uplynulo více než 30 dní
			Chcete-li jej upravit, pokuste se nejprve vyhledat autora v historii a kontaktovat jej. Podívejte se také do diskuse.
			Pokud vše nasvědčuje tomu, že původní autor nebude v editacích v nejbližší době pokračovat, odstraňte šablonu {{Pracuje se}} a stránku upravte.
			Stránka byla naposledy aktualizována v sobotu 1. září 2012 v 16:06.

Zlatá výplň

Zlato jako výplňový materiál je znám velmi dlouho. Již ve starém Egyptě ho lidé používali na zaplnění místa po odstraněném kazu. Tento poznatek byl objeven díky nálezu zlata v ústech mumií. Dnes se jeho použití neustále snižuje, a tak informací o jeho výrobě a aplikaci ubývá, přestože jeho životnost se pohybuje okolo 15–30 let. Často se na tento materiál hledělo jako na nejvzácnější a nejdražší, tudíž si ho mohli dovolit jen ti nejbohatší.

Výhody

Zlaté výplně se vyznačují vysokou stálostí a odolností (např. proti žvýkání). Je to velmi oblíbený materiál hlavně díky své tažnosti, tvárnosti a dobře leštitelnému povrchu. Barva zlata je také některým lidem příjemnější než barva např. stříbrného amalgamu. Další výhodou je samotná vlastnost zlata – nekoroduje (v ústní dutině se nemění).

Opotřebení zlata je velmi podobné opotřebení []Enamelum|zubní sklovině]], což znamená, že se protilehlé zuby příliš nepoškozují při kontaktu se zlatou výplní. Zlato je velmi dobře přijímáno i naším organismem (biokompatibilita). Využívá se hlavně pro malé defekty v jamkách, fisurách a krčcích.

Nevýhody

Hlavní nevýhodou je samozřejmě cena, která je 6–10x vyšší než amalgamová výplň. Je to kvůli materiálu a velmi náročné práci. Jedná se o neadhezivní materiál, což znamená, že se nepřilepí k zubu, a kavitu je potřeba vypreparovat do příslušného tvaru, aby v ní výplň vydržela.

Zlato jako kov dobře vede teplo i chlad, což může být pro někoho lehce dráždící. Další nevýhodou je jeho měkkost. Předpokladem pro zvolení zlaté výplně je také dobrá ústní hygiena a nízká aktivita kazu.

Pokud se zlatá výplň umístí hned vedle amalgamové výplně, může to způsobit ostrou bolest – galvanický šok. Způsobuje to vzájemné působení slin a kovů, ovšem tento jev se vyskytuje velmi zřídka.

Zlaté slitiny

Slitiny se mohou používat i k výrobě korunek

V zubním lékařství jsou známy dva typy zlatých výplní lišící se hlavně počtem karátů. Jejich vlastnosti se příliš nediferencují. První jsou zlaté slitiny s vysokým obsahem zlata (24 karátů). Jsou odolné proti korozi, stálobarevné a díky vysokému obsahu zlata homogenní. Jsou převážně používány na malé oblasti s nižší frekvencí kousání a na opravu korunek zubů.

Druhé jsou zlaté slitiny s nízkým obsahem zlata . Obsahují 14–18 karátů zlata, čímž se svou cenou staly dostupnější pro více lidí. Poprvé se objevily na začátku osmdesátých let. Jejich nevýhodou je, že mohou při přehřátí slitin vznikat pórovité odlitky. Používají se převážně na výrobu korunek, inlayí a onlayí.

Materiál – slitiny s vysokým obsahem zlata

Rozeznáváme dva typy zlata:

• 1. foliové (Goldfoil)
• 2. hubkové (Matgold)
  

Zlatá folie se skládá z 24karátového válcovaného zlata, které je ve velmi tenoučkých fóliích (o síle 1 μm) spojeno do bločku. Z jednotlivých fólií se vyřízne kousek a sroluje do tzv. peletky (kulovitý útvar). Mezi výrobou a zpracováním může dojít ke kohezi fólií, proto výrobci povrch fólií pokrývají vrstvou ochranného plynu (amoniaku). Tato vrstva se dá zpětně odstranit nad plamenem čistého 99%, nedenaturovaného alkoholu. Peletky jsou připraveny před ošetřením a uchovávány ve speciálních dřevěných krabičkách.

Hubkové zlato se získává elektrolyticky ve formě prášku, který je následně slinován (aglomerován – seskupen). Aglomerováním se docílí lepších vlastnostmi při kondenzaci (lépe lnou a tolik se nedrobí). Toto zlato se ovšem používá jenom pro zhotovení jádra výplně, neboť nikdy nedosáhne těsnícího a homogenního povrchu bez pórů. Tudíž povrch výplně musí být zhotoven z foliového zlata.

Hubkové zlato se může snadno rozdrobit, a proto se musel tento děj různými postupy zredukovat. Elektrolyticky získaný prášek zlata byl umístěn mezi dvě vrstvy foliového zlata a následně slinován (proužky zlata drží hubkové pohromadě, čím dochází k lepší kondenzaci). Tato výplň se také používá k vystavění jádra výplně, ovšem stále musí být překryta vrstvou zlata foliového.

V roce 1966 se přidal k hubkovému zlatu vápník (0,1 – 0,5 %), aby se zvýšila tvrdost materiálu při stále stejné zpracovatelnosti. I zde se ale povrch musí překrýt zlatem foliovým. Ze všech zlatých tepaných materiálů poskytuje největší tvrdost materiálu.

Při zpracování se prášek může také drobit, proto se do něj přidává vosk. Takto vzniklý produkt je označován jako Goldent. Před použitím se musí zahřát nad plamenem, aby shořel vosk a jiné znečisťující látky. Při hoření dochází ke slinování, takže se při zpracování už nedrobí. Goldent obsahuje v jedné peletce asi desetkrát více zlata než ve zlatě foliovém. Navíc se povrch už nemusí překrývat zlatou fólií. Nevýhodou je, že se hůře zpracovává, je dražší a stále zde vznikají póry.

Odkazy

Použitá literatura

• HELLWIG, Elmar; KLIMEK, Joachim; ATTIN, Thomas. Záchovná stomatologie a parodontologie. Vyd. 1. Praha  : Grada Publishing a.s., 2003, str. 107-140