Trachea (histologie): Porovnání verzí
Feedback

Z WikiSkript

m (vlozeni obrazku)
m (prolink)
Řádek 1: Řádek 1:
'''Trachea''' je trubicovitý orgán, který vede vzduch z laryngu dále do bronchů, přičemž zároveň zlepšuje jeho vlastnosti. Na příčném řezu je patrná její základní struktura: ploténky hyalinní chrupavky tvaru podkovy, jejíž oba konce jsou spojené pomocí rovné ''paries membranaceus'' z hladké svaloviny a elastických vláken.  
'''Trachea''' je trubicovitý orgán, který vede vzduch z [[Larynx|laryngu]] dále do bronchů, přičemž zároveň zlepšuje jeho vlastnosti. Na příčném řezu je patrná její základní struktura: ploténky [[Chrupavka|hyalinní chrupavky]] tvaru podkovy, jejíž oba konce jsou spojené pomocí rovné ''paries membranaceus'' z hladké svaloviny a elastických vláken.  


== Stavba ==
== Stavba ==
Řádek 10: Řádek 10:
[[Soubor:Trachea3.jpg | right | thumb | 150px | Detail: epitel a lamina propria]]
[[Soubor:Trachea3.jpg | right | thumb | 150px | Detail: epitel a lamina propria]]
;Lamina propria mucosae:
;Lamina propria mucosae:
* Vrstva velmi buněčného '''řídkého kolagenního vaziva''', obsahuje '''cévy''', nemyelinizované '''nervy''' a seromucinózní '''žlázy'''. Přítomny jsou též více či méně četné plasmatické buňky a '''lymfocyty''', které dokonce mohou tvořit folikuly ([[BALT]]).  
* Vrstva velmi buněčného [[Řídké kolagenní vazivo|'''řídkého kolagenního vaziva''']], obsahuje '''cévy''', nemyelinizované '''nervy''' a seromucinózní '''žlázy'''. Přítomny jsou též více či méně četné plasmatické buňky a '''lymfocyty''', které dokonce mohou tvořit folikuly ([[BALT]]).  





Verze z 22. 12. 2016, 17:46

Trachea je trubicovitý orgán, který vede vzduch z laryngu dále do bronchů, přičemž zároveň zlepšuje jeho vlastnosti. Na příčném řezu je patrná její základní struktura: ploténky hyalinní chrupavky tvaru podkovy, jejíž oba konce jsou spojené pomocí rovné paries membranaceus z hladké svaloviny a elastických vláken.

Stavba

Tunica mucosa

Lamina epithelialis
  • Trachea je z většiny vystlána víceřadým cylindrickým epitelem s řasinkami a pohárkovými buňkami, jejichž počet se aborálním směrem zvyšuje. Hlen tvořený pohárkovými buňkami a posunovaný řasinkami spolu tvoří důležitý čisticí mechanismus.
  • Výjimku tvoří carina tracheae, tu chrání odolnější vrstevnatý dlaždicový epitel. V místě rozdvojení trachey do bronchů totiž vzduch proudí turbulentně, což více mechanicky zatěžuje sliznici.
Epitel dýchacích cest
Rez stenou trachey v oblasti chrupavky
Detail: epitel a lamina propria
Lamina propria mucosae
  • Vrstva velmi buněčného řídkého kolagenního vaziva, obsahuje cévy, nemyelinizované nervy a seromucinózní žlázy. Přítomny jsou též více či méně četné plasmatické buňky a lymfocyty, které dokonce mohou tvořit folikuly (BALT).



Tunica submucosa

  • Submukóza je zde na rozdíl od jiných orgánů tvořena řídkým vazivem podobnému lamině proprie. Kvůli tomu a vzhledem k absenci svaloviny laminy muscularis mucosae je těžké najít hranici mezi laminou propriou a submukózou. Z lamina propria sem zasahuje četná lymfatická infiltrace, v samotném vazivu jsou pak zavzaty větší krevní i lymfatické cévy a seromucinózní žlázky.


Tunica fibromusculocartilaginea

  • Cartilagines tracheales jsou hyalinní chrupavky ve tvaru podkovy, s konci otevřenými dorsálním směrem. Sousední prstence spojuje husté kolagenní vazivo, vycházející z perichondria jednotlivých chrupavek. Chrupavky tvoří jakoby kostru průdušnice, bez níž by její lumen při výdechu zkolaboval.
  • Paries membranaceus je skelet z hladké svaloviny (m. trachealis) a elastických vláken, který zezadu doplňuje neuzavřený tvar chrupavek. Tah elastických vláken brání nadměrnému rozepětí, míra stahu svaloviny reguluje průsvit průdušnice.


Tunica adventitia

  • Je tvořena řídkým kolagenním vazivem, do nějž je zavzato množství krevních i lymfatických cév a nervů. Navazuje z vnější strany na perichondrium (husté kolagenní vazivo) a přechází v interstitium okolních struktur krku a mediastina.


Odkazy

Související články

Literatúra

  • JUNQUIERA, L. Carlos, José CARNEIRO a Robert O. KELLEY. Základy histologie. 1. vydání. Jinočany : H & H 1997, 1997. 502 s. ISBN 80-85787-37-7.