Nespecifické a specifické obranné mechanismy: Porovnání verzí
m (pravopis; prolinkování) |
(Přepsání do souvislého textu, ztučnění, úprava členění, no toc, přesunutí a zmenšení obrázku) |
||
| (Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od jednoho dalšího uživatele.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
__noTOC__ | |||
Obranné mechanismy v našem těle jsou zajištěny díky naší '''imunitě'''. Imunitu můžeme rozdělit na '''specifickou''' a '''nespecifickou'''. | |||
== Zánět == | == Zánět == | ||
Zánět je základní fyziologický mechanismus, jakým organismus reaguje na poškození integrity (fyzikálně,biologicky i chemicky). Zvláštním typem zánětu je ten způsobený '''termickým poškozením'''. Označuje se jako '''sterilní'''. Zdrojem poškození je [[Antigen|antigen]] neboli mikroorganismus, který je součástí specifické imunitní odpovědi. | |||
== Nespecifická imunita == | == Nespecifická imunita == | ||
Nespecifická imunita '''rychle reaguje''' na podnět. Buňky jsou připraveny již předem. Charakteristické je pro ni to, že '''nerozlišuje mezi antigeny''', tedy jen letmo rozpoznává, zda je antigen '''cizí''' nebo '''vlastní'''. Má '''stejnou účinnost proti různým patogenům''', reaguje totiž na struktury nebo funkční rysy, které jsou patogenům společné. Nemá buněčnou paměť. Tento rys vyplývá z toho, že i při opakovaném setkání jednoho typu patogenu probíhá reakce '''stejnou rychlostí i mírou intenzity'''. Uplatňují se zde heterogenní populace buněk, mezi které patří [[Neutrofilní granulocyty|neutrofily]], [[Makrofágy|makrofágy]] či [[NK buňky|NK buňky]]. | |||
== Specifická imunita == | == Specifická imunita == | ||
Specifická imunita na rozdíl od nespecifické '''nastupuje až po určité době''', kdy cizí látky přetrvávají v organismu a nejsou odstraněny nespecifickými mechanismy. Charakteristickým rysem je '''specifické rozlišování''', dochází k rozpoznání odlišností v antigenech. Dále '''fyziologicky nereaguje na vlastní antigeny''' a má '''imunologickou paměť'''. Pomocí membránových receptorů rozpoznává prakticky všechny antigenní determinanty zevního i vnitřního prostředí, což souvisí '''diverzitou'''. Specifickou imunitu tvoří hlavně [[T-lymfocyty|'''lymfocyty T''']] a [[B-lymfocyty|'''B''']]. | |||
[[Soubor:imun5.jpg|right|325px]] | |||
===== Fáze ===== | ===== Fáze ===== | ||
# rozpoznání cizích | # rozpoznání cizích antigenů – receptory T (c I t) a B lymfocytů | ||
# aktivace lymfocytů – klonálně selekční teorie | # aktivace lymfocytů – klonálně selekční teorie | ||
# efektorová fáze - eliminace | # efektorová fáze - eliminace | ||
| Řádek 25: | Řádek 17: | ||
# imunologická paměť | # imunologická paměť | ||
== Odkazy == | == Odkazy == | ||
Aktuální verze z 27. 1. 2019, 00:31
Obranné mechanismy v našem těle jsou zajištěny díky naší imunitě. Imunitu můžeme rozdělit na specifickou a nespecifickou.
Zánět[upravit | editovat zdroj]
Zánět je základní fyziologický mechanismus, jakým organismus reaguje na poškození integrity (fyzikálně,biologicky i chemicky). Zvláštním typem zánětu je ten způsobený termickým poškozením. Označuje se jako sterilní. Zdrojem poškození je antigen neboli mikroorganismus, který je součástí specifické imunitní odpovědi.
Nespecifická imunita[upravit | editovat zdroj]
Nespecifická imunita rychle reaguje na podnět. Buňky jsou připraveny již předem. Charakteristické je pro ni to, že nerozlišuje mezi antigeny, tedy jen letmo rozpoznává, zda je antigen cizí nebo vlastní. Má stejnou účinnost proti různým patogenům, reaguje totiž na struktury nebo funkční rysy, které jsou patogenům společné. Nemá buněčnou paměť. Tento rys vyplývá z toho, že i při opakovaném setkání jednoho typu patogenu probíhá reakce stejnou rychlostí i mírou intenzity. Uplatňují se zde heterogenní populace buněk, mezi které patří neutrofily, makrofágy či NK buňky.
Specifická imunita[upravit | editovat zdroj]
Specifická imunita na rozdíl od nespecifické nastupuje až po určité době, kdy cizí látky přetrvávají v organismu a nejsou odstraněny nespecifickými mechanismy. Charakteristickým rysem je specifické rozlišování, dochází k rozpoznání odlišností v antigenech. Dále fyziologicky nereaguje na vlastní antigeny a má imunologickou paměť. Pomocí membránových receptorů rozpoznává prakticky všechny antigenní determinanty zevního i vnitřního prostředí, což souvisí diverzitou. Specifickou imunitu tvoří hlavně lymfocyty T a B.
Fáze[upravit | editovat zdroj]
- rozpoznání cizích antigenů – receptory T (c I t) a B lymfocytů
- aktivace lymfocytů – klonálně selekční teorie
- efektorová fáze - eliminace
- fáze poklesu počtu buněk
- imunologická paměť
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Kapitoly z lékařské biologie I / Petr Goetz a kol. Údaje o vydání 2. vyd. Nakladatel Jinočany : H & H, 1995
