Onkogeny a protoonkogeny: Porovnání verzí

Aktuální verze z 3. 2. 2025, 21:43

Protoonkogeny jsou geny, které se běžně vyskytují v organismu a jsou odpovědné za proliferaci.

Podílí se na regulaci buněčné proliferace, regulaci průběhu buněčného cyklu, diferenciace, vývoje, stárnutí, programované buněčné smrti (apoptóze), imunitní odpovědi a karcinogenezi na všech úrovních signálních drah.

Produkty protoonkogenů[upravit | editovat zdroj]

Růstové faktory[upravit | editovat zdroj]

protoonkogen sis kóduje část biologicky aktivního b-řetězce růstového faktoru PDGF (růstový faktor odvozený od krevních destiček)
protoonkogen hst kóduje růstový faktor fibroblastů FGF
v nádoru prsu, jícnu a u maligních melanomů je hst amplifikován a jeho zvýšená exprese má podíl na maligní transformaci

Receptory růstových faktorů[upravit | editovat zdroj]

nejčastěji mají tyrosinkinasouvou aktivitu – jedná se tedy o enzymy, které fosforylují tyrosiny cílových proteinů nebo o proteiny s tyrosinkinasovými doménami
patří sem protoonkogen HER-2/neu (human epidermal growth receptor)
patří do rodiny 4 protoonkogenů kódujících receptory pro epidermální růstové faktory (EGFR) s tyrosinkinasovou aktivitou
v mutované hyperaktivní formě se vyskytuje v gliomech, amplifikace tohoto genu bývá také v buňkách karcinomu prsu

Proteiny vázající GTP – G-proteiny[upravit | editovat zdroj]

jde o intracelulární proteiny (GTPasy), které působí spolu s tyrosinkinasami
podílejí se na regulaci buněčné proliferace
mezi G-proteiny patří např. produkty protoonkogenů rodiny ras
mutované protoonkogeny (onkogeny c-ras) kódují protein, jehož aktivita není regulována střídáním vazby s GTP nebo s GDP (aktivace nebo inaktivace ras proteinu) – v důsledku toho není ras onkoprotein schopen ukončit signál stimulující množení buněk
nalézají se v buňkách různých nádorů

Tyrosinkinasy lokalizované v plasmatické membráně[upravit | editovat zdroj]

produkty protoonkogenů abl a src patří mezi proteiny s aktivitou tyrosinkinasy
umožňují přenos signálů z plasmatické membrány do cytoplasmy

Cytoplasmatické proteiny[upravit | editovat zdroj]

přenos signálů cytoplasmou do jádra, které jsou vyvolané růstovými faktory, diferenciačními hormony, cytokiny, mobilizací iontů kalcia, kyslíkovými radikály nebo látkami poškozujícími DNA, je regulován produkty mnoha protoonkogenů
spolu s produkty protoonkogenů rodiny ras zajišťuje přenos těchto signálů cytoplasmou také např. protoonkogen raf-1
jeho produkt – proteinkinasa Raf-1, neboli první MAP-kinasa, má regulační úlohu v kaskádě přenosu signálů zprostředkovaných proteinikinasami

Transkripční faktory[upravit | editovat zdroj]

protoonkogeny fos, jun, erb-A, myc kódují proteiny se specifickou funkcí – transkripční faktory
jsou aktivovány MAP-kinasami a jejich produkty podněcují nebo tlumí transkripci cílových genů pro regulaci jednotlivých úseků buněčného cyklu

Proteiny kontrolující průběh buněčného cyklu[upravit | editovat zdroj]

protoonkogeny myc a myb stimulují přechod z G1 do S fáze, zvýšená exprese vede ke zkrácení klidového stádia fáze G1 před vstupem do S fáze buněčného cyklu
tím je omezen čas pro opravy DNA (omezení tzv. velkého repairu)

U různých protoonkogenů byly nalezeny velké podobnosti mezi různými živočišnými druhy, např. i u člověka, myší, kvasinek nebo drosophily. mutace v jednom z párových protoonkogenů na homologních chromosomech je dostatečná pro změnu regulace buněčné aktivity, na které se tento protoonkogen podílí. Mutace protoonkogenů byly dosud převážně detekovány jen v somatických buňkách a mají charakter dominantní mutace.

Onkogeneze[upravit | editovat zdroj]

Protoonkogen

Jestliže dojde k abnormální aktivaci protoonkogenu, dochází k zvýšení exprese nebo hyperaktivitě proteinu. Důsledkem je nadměrné buněčné dělení. Tato mutovaná forma se nazývá onkogen. Protoonkogen může být takto aktivován v důsledku:

bodové mutace,
amplifikace (zvýšení počtu kopií protoonkogenu),
translokace do transkripčně aktivního místa (např. Burkittův lymfom),
vzniku chimerického (fúzního) genu v důsledku chromozomální přestavby (např. Filadelfský chromozóm).

Jiným mechanismem vzniku nádorového bujení je mutace antiproliferačních tumor-supresorových genů. Ty se v genomu vyskytují vždy ve dvou kopiích a pro jejich poškození je nutný zásah obou kopií. Protoonkogeny se však v této oblasti liší. Mutace jedné kopie protoonkogenu na onkogen bohatě stačí k vzniku projevů – dominantní charakter.

Protoonkogeny mohou kódovat velmi širokou paletu proteinů s mnoha různými funkcemi (geny buněčné diferenciace, signální molekuly, povrchové receptory, regulační geny…). Jestliže dojde k poškození např. proteinu signalizačních drah, může se změnit reaktivita buněk na působení růstových faktorů. Následuje výrazné buněčné dělení. To může být způsobeno několika mechanismy:

protein začne být tvořen i v buňkách, ve kterých se normálně netvoří;
protein je tvořen odpovídajícími buňkami, ale v nadměrném množství;
protein se tvoří ve formě, která nemůže být regulována normálními mechanismy.

Nové výzkumy objevily napojení aktivace protoonkogenů na onkogeny přes microRNA. Jedná se o úseky RNA o velikosti 21–25 nukleotidů. Ty mohou kontrolovat expresi těchto genů pomocí jejich down-regulování. V budoucnu by možná mohly být užívány k zablokování působení onkogenů.

V současné době je známo na 40 druhů protoonkogenů. Z toho u 16 z nich byla prokázána přímá souvislost s nádorovým bujením, např.:

Protoonkogen	tkáň
Her-2/ neu	nádory prsu
K-ras	nádory jícnu, tlustého střeva, pankreatu
beta-Catenin	nádory pankreatu, tlustého střeva
Cyclin E	nádory jater
mutantní B-Raf	melanomy

Příklady (proto)onkogenů[upravit | editovat zdroj]

Mezi onkogeny patří například odvozené formy růstového faktoru PDGF, receptory pro růstové hormony nebo proteiny intracelulárních signálních drah. Všechny tyto buňky se vyznačují podobným chováním – reagují tak, jako by neustále dostávaly signalizační pokyny k dělení. Buňky se tak zcela vymykají regulačnímu řízení.

Mezi onkogeny patří také virový gen src. Viry způsobující rakovinu se nazývají transformační viry (často se jedná o retroviry). Za normálních okolností reguluje gen src proteinkinázu kontrolující buněčné dělení. Jednotlivé struktury onkogenu a protoonkogenu se od sebe liší v několika aminokyselinách.

Virové onkogeny	normální funkce protoonkogenu	nádory způsobené mutací
onkogen abl	Tyr-specifická proteinkináza	pre-B-lymfocytární leukémie
erb-B	receptor epidermálního růstového faktoru (EGF)	erytroleukémie
fos, jun	regulace genové exprese	osteosarkomy, fibrosarkomy
myc	regulace genové exprese	sarkomy a karcinomy
src	Tyr-specifická proteinkináza	sarkomy

Rousův sarkom (model studia onkogenů)[upravit | editovat zdroj]

detailní výzkum virového onkogenu v-src (retrovirus z Rousova sarkomu kuřat) metodou molekulární genetiky objasnil jeho původ
provirová DNA byla klonována v bakteriofágu, po získání dostatečného množství provirové DNA byla rozštěpena restrikčními endonukleasami
gen v-src byl izolován, vložen do plasmidu a pomnožen
čistá DNA nesoucí v-src byla použita k transformaci kuřecích fibroblastů
transformace fibroblastů izolovaným genem v-src byla úspěšná
metodou DNA hybridizace, která porovnala strukturu onkogenu v-src s DNA izolovanou z normálních buněk kuřat bylo prokázáno, že onkogen v-src není virového původu, ale jde o kopii genu, který se nachází ve všech kuřecích buňkách
onkogen v-src je tedy kopií exonů jednoho z buněčných protoonkogenů
virový onkogen byl pravděpodobně původně součástí genomu eukaryotní buňky a z genetického materiálu hostitelské buňky jej transdukcí náhodně získal předchůdce Rousova viru
na základě této studie byly identifikovány z nádorů různých živočichů další virové onkogeny
tento objev poukázal na existenci buněčných genů se skrytým onkogenním potenciálem
později byla objevena celá skupina buněčných protoonkogenů příbuzných s geny v-onc retrovirů
dále byly izolovány a identifikovány i onkogeny nádorových buněk – celulární onkogeny (c-onc), které vznikly mutacemi buněčných protoonkogenů
v současnosti identifikováno více než 100 různých lidských onkogenů v nádorech

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Zdroj[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

ALBERTS, B, D BRAY a A JOHNSON. Základy buněčné biologie. 2. vydání. Espero Publishing, 2005. 740 s. ISBN 80-902906-2-0.

KUMAR, Vinay, Abul K ABBAS a Nelson FAUSTO, et al. Robbins basic pathology. 8. vydání. Philadelphia : Saunders/Elsevier, 0000. 0 s. ISBN 978-1-4160-2973-1.


			Tady musí proběhnout stylistická úprava.
			Články ve WikiSkriptech by měly připomínat kapitoly v učebnici, ne bodové poznámky.
			V nápovědě můžete se podívat jak vypadá ideální članek. O vhodných změnách se lze poradit v diskusi.

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
-__NOTOC__''Protoonkogeny'' jsou geny, které se běžně vyskytují v organismu a jsou odpovědné za [[Proliferace|proliferaci]]. Jestliže dojde k jeho mutaci, dochází k zvýšení [[exprese]] nebo hyperaktivitě proteinu. Důsledkem je nadměrné [[buněčné dělení]]. Tato mutovaná forma se nazývá '''onkogen'''.
+__NOTOC__
-Jiným mechanismem vzniku nádorového bujení je [[mutace]] antiproliferačních '''[[Tumor-supresorové geny|tumor-supresorových genů]]'''. Ty se v genomu vyskytují vždy ve dvou kopiích a pro jejich poškození je nutný '''zásah obou kopií'''. Protoonkogeny se však v této oblasti '''liší'''. Mutace '''jedné kopie''' protoonkogenu na onkogen bohatě stačí k vzniku projevů – '''dominantní charakter'''.
+''Protoonkogeny'' jsou [[geny]], které se běžně vyskytují v organismu a jsou odpovědné za [[Proliferace|proliferaci]].
-Protoonkogeny mohou kódovat velmi širokou paletu proteinů s mnoha různými funkcemi (geny buněčné diferenciace, signální molekuly, povrchové receptory, regulační geny,...). Jestliže dojde k poškození např. proteinu signalizačních drah, může se změnit reaktivita buněk na působení růstových faktorů. Následuje výrazně buněčné dělení. To může být způsobeno několika mechanismy:
+Podílí se na regulaci '''buněčné proliferace''', regulaci průběhu buněčného cyklu, diferenciace, vývoje, stárnutí, programované buněčné smrti (apoptóze), imunitní odpovědi a karcinogenezi na všech úrovních '''signálních drah.'''
-# ''protein začne být tvořen i v buňkách, ve kterých se normálně netvoří''
-# ''protein je tvořen odpovídajícími buňkami, ale v nadměrném množství''
-# ''protein se tvoří ve formě, které nemůže být regulována normálními mechanismy''
-Nové výzkumy objevily napojení aktivace protoonkogenů na onkogeny přes '''microRNA'''. Jedná se o úseky RNA o velikosti 21–25 nukleotidů. Ty mohou kontrolovat expresi těchto genů pomocí jejich ''down-regulování''. V budoucnu by možná mohly být užívány k zablokování působení onkogenů.
+== Produkty protoonkogenů ==
+=== Růstové faktory ===
+* '''protoonkogen sis''' kóduje část '''biologicky aktivního''' b-řetězce růstového faktoru '''PDGF''' (růstový faktor odvozený od krevních destiček)
+* '''protoonkogen hst''' kóduje růstový faktor fibroblastů '''FGF'''
+* v nádoru prsu, jícnu a u maligních melanomů je hst amplifikován a jeho zvýšená exprese má podíl na '''maligní transformaci'''
+=== Receptory růstových faktorů ===
+* nejčastěji mají '''tyrosinkinasouvou aktivitu''' – jedná se tedy o enzymy, které fosforylují tyrosiny cílových proteinů nebo o proteiny s '''tyrosinkinasovými doménami'''
+* patří sem '''protoonkogen HER-2/neu''' (human epidermal growth receptor)
+* patří do rodiny 4 protoonkogenů kódujících receptory pro '''epidermální růstové faktory''' (EGFR) s tyrosinkinasovou aktivitou
+* v mutované '''hyperaktivní formě''' se vyskytuje v gliomech, amplifikace tohoto genu bývá také v buňkách '''karcinomu prsu'''
+=== Proteiny vázající GTP – G-proteiny ===
+* jde o '''intracelulární proteiny''' (GTPasy), které působí spolu s tyrosinkinasami
+* podílejí se na regulaci '''buněčné proliferace'''
+* mezi G-proteiny patří např. produkty '''protoonkogenů rodiny ras'''
+* '''mutované protoonkogeny''' (onkogeny c-ras) kódují protein, jehož aktivita není regulována '''střídáním vazby''' s GTP nebo s GDP (aktivace nebo inaktivace ras proteinu) – v důsledku toho není '''ras onkoprotein''' schopen ukončit signál stimulující '''množení buněk'''
+* nalézají se v buňkách '''různých nádorů'''
+=== Tyrosinkinasy lokalizované v plasmatické membráně ===
+* produkty '''protoonkogenů abl a src''' patří mezi proteiny s aktivitou tyrosinkinasy
+* umožňují přenos signálů z plasmatické membrány do '''cytoplasmy'''
+=== Cytoplasmatické proteiny ===
+* přenos '''signálů cytoplasmou''' do jádra, které jsou vyvolané růstovými faktory, diferenciačními hormony, cytokiny, mobilizací iontů kalcia, kyslíkovými radikály nebo látkami poškozujícími DNA, je regulován produkty mnoha '''protoonkogenů'''
+* spolu s '''produkty protoonkogenů''' rodiny ras zajišťuje přenos těchto signálů cytoplasmou také např. '''protoonkogen raf-1'''
+* jeho produkt – proteinkinasa Raf-1, neboli první MAP-kinasa, má '''regulační úlohu''' v kaskádě přenosu signálů zprostředkovaných '''proteinikinasami'''
+=== Transkripční faktory ===
+* protoonkogeny fos, jun, erb-A, myc kódují proteiny se specifickou funkcí – '''transkripční faktory'''
+* jsou aktivovány '''MAP-kinasami''' a jejich produkty podněcují nebo tlumí transkripci '''cílových genů''' pro regulaci jednotlivých úseků '''buněčného cyklu'''
+=== Proteiny kontrolující průběh buněčného cyklu ===
+* protoonkogeny myc a myb stimulují '''přechod z G1 do S fáze''', zvýšená exprese vede ke zkrácení klidového stádia fáze G1 před vstupem do S fáze buněčného cyklu
+* tím je omezen čas pro '''opravy DNA''' (omezení tzv. velkého repairu)
+U různých protoonkogenů byly nalezeny velké '''podobnosti''' mezi různými živočišnými druhy, např. i u člověka, myší, kvasinek nebo drosophily. '''mutace''' v jednom z párových protoonkogenů na homologních chromosomech je '''dostatečná pro změnu''' regulace buněčné aktivity, na které se tento protoonkogen podílí. Mutace protoonkogenů byly dosud převážně detekovány jen v '''somatických buňkách''' a mají charakter '''dominantní mutace.'''
+==Onkogeneze==
+[[Soubor:PDB 1ab2 EBI.jpg|náhled|300px|Protoonkogen]]
+Jestliže dojde k abnormální aktivaci protoonkogenu, dochází k zvýšení [[exprese]] nebo hyperaktivitě proteinu. Důsledkem je nadměrné [[buněčné dělení]]. Tato mutovaná forma se nazývá '''onkogen'''. Protoonkogen může být takto aktivován v důsledku:
+*'''bodové [[mutace|mutace,]]'''
+*'''amplifikace''' (zvýšení počtu kopií protoonkogenu),
+*'''translokace do transkripčně aktivního místa''' (např. [[Burkittov lymfom|Burkittův lymfom]]),
+*'''vzniku chimerického (fúzního) genu v důsledku chromozomální přestavby''' (např. [[Filadelfský chromozom|Filadelfský chromozóm]]).
+Jiným mechanismem vzniku nádorového bujení je [[mutace]] antiproliferačních '''[[Tumor-supresorové geny|tumor-supresorových genů]]'''. Ty se v genomu vyskytují vždy ve dvou kopiích a pro jejich poškození je nutný '''zásah obou kopií'''. Protoonkogeny se však v této oblasti '''liší'''. Mutace '''jedné kopie''' protoonkogenu na onkogen bohatě stačí k vzniku projevů – '''dominantní charakter'''.
+Protoonkogeny mohou kódovat velmi širokou paletu proteinů s mnoha různými funkcemi (geny buněčné diferenciace, signální molekuly, povrchové receptory, regulační geny…). Jestliže dojde k poškození např. proteinu signalizačních drah, může se změnit reaktivita buněk na působení růstových faktorů. Následuje výrazné buněčné dělení. To může být způsobeno několika mechanismy:
+#''protein začne být tvořen i v buňkách, ve kterých se normálně netvoří'';
+#''protein je tvořen odpovídajícími buňkami, ale v nadměrném množství'';
+#''protein se tvoří ve formě, která nemůže být regulována normálními mechanismy''.
+Nové výzkumy objevily napojení aktivace protoonkogenů na onkogeny přes '''microRNA'''. Jedná se o úseky RNA o velikosti 21–25 [[nukleotid]]ů. Ty mohou kontrolovat expresi těchto genů pomocí jejich ''down-regulování''. V budoucnu by možná mohly být užívány k zablokování působení onkogenů.
 '''V současné době je známo na 40 druhů protoonkogenů. Z toho u 16 z nich byla prokázána přímá souvislost s nádorovým bujením, např.:'''
-{{Příklad|* ''Her-2/ neu: nádory prsu''
+{| class="wikitable"
-* ''K-ras: nádory jícnu, tlustého střeva, pankreatu''
+ !Protoonkogen!!tkáň
-* ''beta-Catenin: nádory pankreatu''
+ |-
-* ''Cyclin E: nádory jater''
+ |Her-2/ neu||[[nádory prsu]]
-* ''mutantní B-Raf: melanomy''}}
+ |-
-== Příklady (proto)onkogenů ==
+ |K-ras||[[nádory jícnu]], tlustého střeva, pankreatu
-Mezi onkogeny patří například odvozené formy růstového faktoru [[PDGF]], receptory pro růstové hormony nebo proteiny intracelulárních signálních drah. Všechny tyto buňky se vyznačují podobným chováním – reagují tak, jako by neustále dostávaly signalizační pokyny k dělení. Buňky se tak zcela vymykají regulačnímu řízení.
+  |-
+ |beta-Catenin||nádory pankreatu, tlustého střeva
+ |-
+ |Cyclin E||[[nádory jater]]
+ |-
+ |mutantní B-Raf||[[melanom]]y
+|}
+==Příklady (proto)onkogenů==
+Mezi onkogeny patří například odvozené formy růstového faktoru [[PDGF]], receptory pro růstové hormony nebo proteiny intracelulárních signálních drah. Všechny tyto buňky se vyznačují podobným chováním – reagují tak, jako by neustále dostávaly signalizační pokyny k dělení. Buňky se tak zcela vymykají regulačnímu řízení.
 Mezi onkogeny patří také [[vir]]ový gen ''src''. Viry způsobující rakovinu se nazývají '''[[transformační viry]]''' (často se jedná o retroviry). Za normálních okolností reguluje gen src proteinkinázu kontrolující buněčné dělení. Jednotlivé struktury onkogenu a protoonkogenu se od sebe liší v několika aminokyselinách.
+{| class="wikitable"
+ !Virové onkogeny!!normální funkce protoonkogenu!!nádory způsobené mutací
+ |-
+ |onkogen abl||Tyr-specifická proteinkináza||pre-B-lymfocytární [[leukémie]]
+ |-
+ |erb-B||receptor epidermálního růstového faktoru (EGF)||erytroleukémie
+ |-
+ |fos, jun||regulace genové exprese||[[osteosarkom]]y, fibrosarkomy
+ |-
+ |myc||regulace genové exprese||[[sarkom]]y a [[karcinom]]y
+ |-
+ |src||Tyr-specifická proteinkináza||sarkomy
+|}<noinclude>
+== Rousův sarkom (model studia onkogenů) ==
+* detailní '''výzkum virového onkogenu''' v-src (retrovirus z Rousova sarkomu kuřat) metodou molekulární genetiky objasnil jeho '''původ'''
+* '''provirová DNA''' byla klonována v bakteriofágu, po získání dostatečného množství provirové DNA byla rozštěpena '''restrikčními endonukleasami'''
+* gen v-src byl izolován, vložen do '''plasmidu''' a pomnožen
+* čistá DNA nesoucí v-src byla použita k '''transformaci kuřecích fibroblastů'''
+* '''transformace fibroblastů''' izolovaným genem v-src byla úspěšná
+* metodou '''DNA hybridizace''', která porovnala strukturu onkogenu v-src s DNA izolovanou z normálních buněk kuřat bylo '''prokázáno''', že onkogen v-src '''není virového původu''', ale jde o kopii genu, který se nachází ve '''všech kuřecích buňkách'''
+* onkogen v-src je tedy '''kopií exonů''' jednoho z buněčných '''protoonkogenů'''
+* '''virový onkogen''' byl pravděpodobně původně součástí '''genomu eukaryotní buňky''' a z genetického materiálu '''hostitelské buňky''' jej transdukcí náhodně získal předchůdce '''Rousova viru'''
+* na základě této studie byly identifikovány z '''nádorů různých živočichů''' další virové '''onkogeny'''
+* tento objev poukázal na '''existenci buněčných genů''' se skrytým '''onkogenním potenciálem'''
+* později byla objevena celá skupina '''buněčných protoonkogenů''' příbuzných s geny v-onc retrovirů
+* dále byly izolovány a identifikovány i '''onkogeny''' nádorových buněk – '''celulární onkogeny''' (c-onc), které vznikly mutacemi '''buněčných protoonkogenů'''
+* v současnosti identifikováno více než '''100 různých lidských onkogenů''' v nádorech
-'''Virové onkogeny – normální funkce protoonkogenu – nádory způsobené mutací:'''
-{{Příklad|* ''onkogen abl'' – Tyr-specifická proteinkináza – pre-B-lymfocytární leukemie
-* ''erb-B'' – receptor epidermálního růstového faktoru (EGF) – erytroleukémie
-* ''fos, jun'' – regulace genové exprese – [[osteosarkom]]y, fibrosarkomy
-* ''myc'' – regulace genové exprese – sarkomy a karcinomy
-* ''src'' – Tyr-specifická proteinkináza – sarkomy}}
-<noinclude>
 ==Odkazy==
-=== Související články ===
+===Související články===
 *[[Buněčný cyklus]]
 *[[Hereditární nádorové syndromy]]
@@ Řádek 35: / Řádek 129: @@
 *[[Proliferace]]
 *[[Tumor-supresorové geny]]
+*[[Chromozomové aberace v etiologii neoplázií]]
-=== Zdroj ===
+===Zdroj===
-*[http://www.news-medical.net/health/What-are-Proto-Oncogenes.aspx What are Proto-Oncogenes]
+*[https://www.news-medical.net/life-sciences/What-are-Proto-Oncogenes.aspx What are Proto-Oncogenes]
 *[http://www.nature.com/scitable/topicpage/proto-oncogenes-to-oncogenes-to-cancer-883 Proto-Oncogenes to Oncogenes to Cancer]
-=== Použitá literatura ===
+===Použitá literatura===
-*{{Citace
+* {{Citace
 | typ = kniha
 | isbn = 80-902906-2-0
@@ Řádek 56: / Řádek 153: @@
 | rozsah = 740
 }}
-*{{Citace
+* {{Citace
 | typ = kniha
 | isbn = 978-1-4160-2973-1
@@ Řádek 73: / Řádek 171: @@
 | rozsah = 0
 }}
+{{Stylistická úprava}}
 </noinclude>
 [[Kategorie:Genetika]]
 [[Kategorie:Onkologie]]