Buněčné jádro: Porovnání verzí
Feedback

Z WikiSkript

Vizuální
m (napřímení odkazu)
mBez shrnutí editace
 
(Není zobrazeno 25 mezilehlých verzí od 16 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
<!----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
'''Buněčné jádro''', neboli ''nucleus'', je obsaženo v každé [[Buňka|buňce]], která se může dělit. V jádře je uchovávána genetická informace buňky. Jádro je největší a nejvýznamnější buněčnou [[Organely|organelou]].
*  VLOŽENÝ ČLÁNEK
*  Pozor – tento článek je využíván dalšími články, do kterých je vložen. Buďte prosím opatrní při jeho editaci:
*    1. Nemažte příkazy <noinclude> </noinclude>. Označují části článku, které se při vkládání nepřenášejí.
*    2. Neměňte úrovně použitých nadpisů. Neuvážené použití nadpisů vyšší úrovně by mohlo znepřehlednit jiné články.
*    3. Rozsáhlejší editace, rozšíření či zkrácení článku by mohly narušit koncept dalších článků. Změny projednejte v diskusi.
* Seznam článků, do kterých je tento článek vložen, naleznete v seznamu odkazujících článků pod odkazem „Odkazuje sem“.
*
* Neodstraňujte, prosím, tento komentář. V případě nejasností kontaktujte redakci (redakce@wikiskripta.eu)
*
* Toto upozornění se vkládá šablonou {{subst:Vložený článek}}
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------->[[Kategorie:Vložené články]]
Buněčné jádro, neboli ''nucleus'', je obsaženo v každé buňce, která se může dělit. V jádře je uchovávána genetická informace buňky. Jádro je největší a nejvýznamnější buněčnou organelou.


Mezi tři základní úlohy jádra patří:<ref name="Langmeier">{{Citace| typ = kniha| příjmení1 = Langmeier| jméno1 = Miloš| kolektiv = ano| titul = Základy lékařské fyziologie| vydání = 1| místo = Praha| vydavatel = Grada Publishing, a.s| rok = 2009| rozsah = 320| isbn = 978-80-247-2526-0}}</ref>
Mezi tři základní úlohy jádra patří:<ref name="Langmeier">{{Citace| typ = kniha| příjmení1 = Langmeier| jméno1 = Miloš| kolektiv = ano| titul = Základy lékařské fyziologie| vydání = 1| místo = Praha| vydavatel = Grada Publishing, a.s| rok = 2009| rozsah = 320| isbn = 978-80-247-2526-0}}</ref>
*regulace diferenciace a maturace buňky,
* regulace diferenciace a maturace buňky,
*replikace a přenos genetické informace do nové buňky,
* replikace a přenos genetické informace do nové buňky,
*syntéza informační RNA ([[mRNA]]), transferové RNA ([[tRNA]]) a ribosomální RNA ([[rRNA]]) a jejich transport do cytoplasmy.
* syntéza informační RNA ([[mRNA]]), transferové RNA ([[tRNA]]) a ribosomální RNA ([[rRNA]]) a jejich transport do cytoplasmy.


=== Součásti jádra ===
=== Součásti jádra ===
*Jadérko,
* jadérko,
*chromatin (chromosomů),
* chromatin (chromosomů),
*[[jadrový obal|jaderný obal]],
* [[jadrový obal|jaderný obal]],
*ribosomy – mohou být napojeny na jaderný obal, [[endoplazmatické retikulum]] či jen tak volně uložené v cytoplasmě (buď jednotlivě nebo jako polyribosomy (polysomy)).
* ribosomy – mohou být napojeny na jaderný obal, [[endoplazmatické retikulum]] či jen tak volně uložené v cytoplasmě (buď jednotlivě nebo jako polyribosomy (polysomy)).
[[Soubor:Jádro.jpg|náhled|226x226bod|Jádro a endoplazmatické retikulum]]
==== Jadérko ====
'''Jadérko''' (''nucleolus'') je neohraničená jaderná struktura viditelná v [[Interfáze|interfázi]]. Je uložené buď volně v jádře nebo nasedá na jeho vnitřní membránu. Spíše než o samostatnou organelu jde o funkční oblast jádra, která je tvořena sekvencemi satelitů akrocentrických [[Chromozom|chromozomů]] (u člověka jde o chromozomy 13, 14, 15, 21 a 22). Tyto oblasti obsahují geny pro rRNA, z čehož plyne hlavní funkce jadérka a tou je syntéza [[rRNA]]. Vzniklé rRNA se podílí na vzniku zralého [[ribosom]]u v cytoplazmě.[[Soubor:Diagram human cell nucleus.svg|thumb|Schéma jádra buňky]]
==== Chromatin ====
[[Chromatin]] je jako kompaktní "jaderná hmota" viditelný v průběhu [[interfáze]]. Samotný chromatin je komplex [[DNA (nukleová kyselina)|DNA]] a [[protein]]ů. Podle stupně kondenzace (souvisejícího s transkripční aktivitou v dané oblasti) můžeme chromatin rozdělit na:
* '''euchromatin''' (opticky světlé části chromatinu s vyšší transkripční aktivitou)
* '''heterochromatin''' (opticky tmavé části chromatinu s nízkou transkripční aktivitou)


==== Jadérko ====
[[Soubor:Schema-chromosom.png|thumb|202x202bod|Morfologické schéma chromosomu.]][[Soubor:HeLa cells stained with Hoechst 33258.jpg|thumb|right|252x252bod|Hoechstovým barvivem barvené jádro [[HeLa buňky|HeLa buněk]]]]
'''Jadérko''' (''nucleolus'') je neohraničená jaderná organela viditelná v interfázi mitózy. Je uložené buď volně v jádře nebo nasedá na jeho vnitřní membránu. Syntetizuje [[rRNA]]. Výsledkem je vznik zralého [[ribosom]]u v cytoplasmě.
Chromatin se dále spiralizuje do známé podoby [[chromosom]]ů během [[mitóza|mitózy]] (resp. [[meióza|meiózy]]), kdy můžeme pozorovat typické struktury (tvaru písmene X) chromozomů, tvořené dvěma sesterskými chromatidami spojenými v oblasti [[Centromera|centromery]]. V místě ohnutí se nachází centromera.  


==== Chromatin ====
V každé buňce je charakteristické množství chromozomů (počet chromozomů je druhově specifickým znakem). V somatických buňkách eukaryotních organismů je typicky přítomna diploidní sada chromosomů, značíme ji jako 2n. Je to proto, že každý chromozom je v buňce obsažen dvakrát (jeden od otce, jeden od matky). Při vzniku pohlavních buněk (pomocí meiózy) dochází k redukci počtu chromozomů na polovinu – je přítomen jen haploidní počet (z každého páru chromozomu zůstává v pohlavní buňce jen jeden chromozom).
'''Chromatin''' je viditelný opět v interfázi [[Mitóza|mitózy]]. Základem [[chromatin]]u je komplex [[DNA (nukleová kyselina)|DNA]]–[[protein]]. Chromatin má dvě hlavní funkce:
*řízení metabolismu a diferenciace buňky,
*replikace pro další dělení.
[[Soubor:Schema-chromosom.png|thumb|150px|Morfologické schéma chromosomu.]]
Chromatin se spiralizuje do tzv. [[chromosom]]ů během mitózy, teré jsou obvykle jsou ohnuté, tvaru písmene X tvořeny 2 rameny. V místě ohnutí se nachází centromera. V každé buňce je charakteristické množství chromozomů (fyziologicky stejné pro druh). Jejich počet je u člověka označován jako diploidní sada chromozomů, značíme ji jako 2n. Je to proto, že každý chromozom je v buňce dvakrát (jeden od otce, jeden od matky). Při vzniku pohlavních buněk dochází k jejich redukci na polovinu, haploidní počet (z každého páru chromozomu zůstává v pohlavní buňce jen jeden chromozom).  


====Nukleové kyseliny<ref name="Štefánek">{{Citace
====Nukleové kyseliny<ref name="Štefánek">{{Citace
Řádek 43: Řádek 33:
}}
}}
</ref>====
</ref>====
Nukleové kyseliny jsou spolu s bílkovinami nejdůležitější makromolekulární sloučeniny. Slouží k uchování genetické informace, jako buněčná paměť. Rozlišujeme dva druhy nukleových kyselin:  
[[Nukleové kyseliny (rozcestník)|Nukleové kyseliny]] jsou spolu s bílkovinami nejdůležitějšími makromolekulárními sloučeninami. Slouží k uchování genetické informace, jako buněčná paměť. Rozlišujeme dva druhy nukleových kyselin:  
*deoxyribonukleovou kyselinu ([[DNA (nukleová kyselina)|DNA]]);
* deoxyribonukleovou kyselinu ([[DNA (nukleová kyselina)|DNA]]);
*ribonukleovou kyselinu ([[RNA]]).
* ribonukleovou kyselinu ([[RNA]]).
DNA se vyskytuje v buněčném jádře, kde tvoří hlavní součást chromozomů. Nachází se také v mitochondriích. RNA je také v buněčném jádře, hlavně v jadérku a v malém množství v chromozomech. V buňkách rozlišujeme několik druhů RNA:
DNA se vyskytuje v buněčném jádře, kde tvoří hlavní součást chromozomů. RNA se v buněčném jádře vyskytuje v menším množství, hlavně v jadérku. Většina RNA je obsažena v cytoplazmě. Rozlišujeme tři základní typy RNA:
# mediátorová RNA (mRNA) – slouží především k přenosu genetické informace z jádra do cytoplazmy;
# '''mediátorová RNA''' (mRNA) – slouží především k přenosu genetické informace z jádra do cytoplazmy;
# přenosová, transferová (tRNA) – slouží k přenosu aminokyselin na místo syntézy bílkovin, na ribosomy;
# '''přenosová, transferová''' (tRNA) – slouží k přenosu aminokyselin na místo syntézy bílkovin, na ribosomy;
# ribosomální (rRNA) – je obsažená v ribosomech.
# '''ribosomální''' (rRNA) – je obsažená v ribosomech.
 


Rozlišujeme syntézu DNA (tedy replikaci) a přenos genetické informace ze struktury DNA do struktury RNA (transkripce).
Rozlišujeme syntézu DNA (tedy replikaci) a přenos genetické informace ze struktury DNA do struktury RNA (transkripce).
:Transkripce je přenos genetické informace ze struktury DNA do struktury mediátorové RNA. DNA má totiž tak obrovskou molekulu, že nemůže přejít z jádra do cytoplazmy. Proto se DNA v určitém místě rozplete (podle toho, jaká genetická informace se má z jádra vynést) a podle jednoho rozpleteného řetězce DNA se vytvoří doplňkový řetězec m-RNA. RNA potom vstupuje z jádra do cytoplazmy.
:[[Transkripce]] je přenos genetické informace ze struktury DNA do struktury mediátorové RNA. DNA má totiž tak obrovskou molekulu, že nemůže přejít z jádra do cytoplazmy. Proto se DNA v určitém místě rozplete (podle toho, jaká genetická informace se má z jádra vynést) a podle jednoho rozpleteného řetězce DNA se vytvoří doplňkový řetězec mRNA. mRNA potom vystupuje z jádra pomocí jaderných pólů do cytoplazmy.


==== Jaderný obal ====
==== Jaderný obal ====
'''Jaderný obal''' má dva listy – vnější a vnitřní. Mezi nimi je perinukleární cisterna (perinukleární prostor). Uvnitř je hmota jádra (''karyoplazma'').<ref name="Štefánek" /> Zevní membrána někde volně přechází v membránu granulárního endoplazmatického retikula. Jaderný obal je prostoupen poměrně značným počtem pórů (tzv. jaderných pórů). Těmi jádro komunikuje s cytoplasmou.
'''Jaderný obal''' má dva listy – vnější a vnitřní. Mezi nimi je perinukleární cisterna (perinukleární prostor). Uvnitř jádra je hmota (''karyoplazma'').<ref name="Štefánek" /> Zevní membrána volně přechází v membránu granulárního endoplazmatického retikula. Jaderný obal je prostoupen poměrně značným počtem pórů (tzv. jaderných pórů). Těmi jádro komunikuje s cytoplazmou.


==== Ribosomy ====
<noinclude>
'''Ribosomy''' jsou denzní granulární organely vyznačující se svou schopností [[proteosyntéza|proteosyntézy]]. Obsahují ribosomální [[RNA]] a bílkoviny. Ribosomy jsou v mitochondriích (''mitochondriální 70S''), cytoplazmě a nebo jsou připojeny na povrch endoplazmatického retikula (''eukaryotní 80S'').<ref name="Štefánek" />


<noinclude>
== Odkazy ==
== Odkazy ==
=== Související články ===
=== Související články ===
Řádek 70: Řádek 59:
<references />
<references />
=== Použitá literatura ===
=== Použitá literatura ===
{{Citace
* {{Citace
| typ = kniha
| typ = kniha
| příjmení1 = Langmeier
| příjmení1 = Langmeier
Řádek 83: Řádek 72:
| isbn = 978-80-247-2526-0
| isbn = 978-80-247-2526-0
}}
}}
{{Citace
* {{Citace
| typ = kniha
| typ = kniha
| příjmení1 = Trojan
| příjmení1 = Trojan

Aktuální verze z 1. 10. 2024, 18:40

Buněčné jádro, neboli nucleus, je obsaženo v každé buňce, která se může dělit. V jádře je uchovávána genetická informace buňky. Jádro je největší a nejvýznamnější buněčnou organelou.

Mezi tři základní úlohy jádra patří:[1]

  • regulace diferenciace a maturace buňky,
  • replikace a přenos genetické informace do nové buňky,
  • syntéza informační RNA (mRNA), transferové RNA (tRNA) a ribosomální RNA (rRNA) a jejich transport do cytoplasmy.

Součásti jádra[upravit | editovat zdroj]

  • jadérko,
  • chromatin (chromosomů),
  • jaderný obal,
  • ribosomy – mohou být napojeny na jaderný obal, endoplazmatické retikulum či jen tak volně uložené v cytoplasmě (buď jednotlivě nebo jako polyribosomy (polysomy)).
Jádro a endoplazmatické retikulum

Jadérko[upravit | editovat zdroj]

Jadérko (nucleolus) je neohraničená jaderná struktura viditelná v interfázi. Je uložené buď volně v jádře nebo nasedá na jeho vnitřní membránu. Spíše než o samostatnou organelu jde o funkční oblast jádra, která je tvořena sekvencemi satelitů akrocentrických chromozomů (u člověka jde o chromozomy 13, 14, 15, 21 a 22). Tyto oblasti obsahují geny pro rRNA, z čehož plyne hlavní funkce jadérka a tou je syntéza rRNA. Vzniklé rRNA se podílí na vzniku zralého ribosomu v cytoplazmě.

Schéma jádra buňky

Chromatin[upravit | editovat zdroj]

Chromatin je jako kompaktní "jaderná hmota" viditelný v průběhu interfáze. Samotný chromatin je komplex DNA a proteinů. Podle stupně kondenzace (souvisejícího s transkripční aktivitou v dané oblasti) můžeme chromatin rozdělit na:

  • euchromatin (opticky světlé části chromatinu s vyšší transkripční aktivitou)
  • heterochromatin (opticky tmavé části chromatinu s nízkou transkripční aktivitou)
Morfologické schéma chromosomu.
Hoechstovým barvivem barvené jádro HeLa buněk

Chromatin se dále spiralizuje do známé podoby chromosomů během mitózy (resp. meiózy), kdy můžeme pozorovat typické struktury (tvaru písmene X) chromozomů, tvořené dvěma sesterskými chromatidami spojenými v oblasti centromery. V místě ohnutí se nachází centromera.

V každé buňce je charakteristické množství chromozomů (počet chromozomů je druhově specifickým znakem). V somatických buňkách eukaryotních organismů je typicky přítomna diploidní sada chromosomů, značíme ji jako 2n. Je to proto, že každý chromozom je v buňce obsažen dvakrát (jeden od otce, jeden od matky). Při vzniku pohlavních buněk (pomocí meiózy) dochází k redukci počtu chromozomů na polovinu – je přítomen jen haploidní počet (z každého páru chromozomu zůstává v pohlavní buňce jen jeden chromozom).

Nukleové kyseliny[2][upravit | editovat zdroj]

Nukleové kyseliny jsou spolu s bílkovinami nejdůležitějšími makromolekulárními sloučeninami. Slouží k uchování genetické informace, jako buněčná paměť. Rozlišujeme dva druhy nukleových kyselin:

  • deoxyribonukleovou kyselinu (DNA);
  • ribonukleovou kyselinu (RNA).

DNA se vyskytuje v buněčném jádře, kde tvoří hlavní součást chromozomů. RNA se v buněčném jádře vyskytuje v menším množství, hlavně v jadérku. Většina RNA je obsažena v cytoplazmě. Rozlišujeme tři základní typy RNA:

  1. mediátorová RNA (mRNA) – slouží především k přenosu genetické informace z jádra do cytoplazmy;
  2. přenosová, transferová (tRNA) – slouží k přenosu aminokyselin na místo syntézy bílkovin, na ribosomy;
  3. ribosomální (rRNA) – je obsažená v ribosomech.


Rozlišujeme syntézu DNA (tedy replikaci) a přenos genetické informace ze struktury DNA do struktury RNA (transkripce).

Transkripce je přenos genetické informace ze struktury DNA do struktury mediátorové RNA. DNA má totiž tak obrovskou molekulu, že nemůže přejít z jádra do cytoplazmy. Proto se DNA v určitém místě rozplete (podle toho, jaká genetická informace se má z jádra vynést) a podle jednoho rozpleteného řetězce DNA se vytvoří doplňkový řetězec mRNA. mRNA potom vystupuje z jádra pomocí jaderných pólů do cytoplazmy.

Jaderný obal[upravit | editovat zdroj]

Jaderný obal má dva listy – vnější a vnitřní. Mezi nimi je perinukleární cisterna (perinukleární prostor). Uvnitř jádra je hmota (karyoplazma).[2] Zevní membrána volně přechází v membránu granulárního endoplazmatického retikula. Jaderný obal je prostoupen poměrně značným počtem pórů (tzv. jaderných pórů). Těmi jádro komunikuje s cytoplazmou.


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. ↑ LANGMEIER, Miloš, et al. Základy lékařské fyziologie. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, a.s, 2009. 320 s. ISBN 978-80-247-2526-0.
  2. ↑ Skočit nahoru k: a b ŠTEFÁNEK, Jiří. Medicína, nemoci, studium na 1. LF UK [online]. [cit. 11. 2. 2010]. <http://www.stefajir.cz>.

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • LANGMEIER, Miloš, et al. Základy lékařské fyziologie. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, a.s, 2009. 320 s. ISBN 978-80-247-2526-0.
  • TROJAN, Stanislav, et al. Lékařská fyziologie. 4., přeprac. a uprav vydání. Praha : Grada Publishing, a.s, 2003. 772 s. ISBN 80-247-0512-5.
Citováno z „https://www.wikiskripta.eu/index.php?title=Buněčné_jádro&oldid=484710“