Redoxní potenciál: Porovnání verzí
m (pravopis; typo; překlep; synonyma) |
(Oprava odkazu na Beketovovu řadu kovů) značka: editace z Vizuálního editoru |
||
(Není zobrazeno 13 mezilehlých verzí od 11 dalších uživatelů.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
__NOTOC__ | |||
'''Oxidačně-redukční potenciál''' (redoxní potenciál) je měřením '''schopnosti látek vázat nebo uvolňovat elektrony''', tzn. je měřením síly oxidačního nebo redukčního činidla. | |||
'''Afinitu k elektronům můžeme vyjádřit jako potenciál, na který se nabije elektroda ponořená do roztoku, který obsahuje oxidovanou i redukovanou formu té samé látky''' – tuto soustavu nazýváme '''[[poločlánek|poločlánek]]'''. | |||
[[Soubor:Redoxný_potenciál.jpg]] | |||
===Použitá literatura=== | Jakmile do roztoku, který obsahuje stejné množství redukované a oxidované formy té samé látky, ponoříme elektrodu z ušlechtilého kovu (platinový nebo zlatý drátek), nabije se tato elektroda vhledem k roztoku na určitý potenciál. | ||
{{Citace | ;Příklad: | ||
Zaznamenáváme dva protichůdné děje : | |||
* želez'''naté''' ionty mají tendenci odevzdávat elektrodě elektrony a vytvářet na ní přebytek záporného náboje, '''oxidují''' se na ionty železité, | |||
* želez'''ité''' ionty se snaží elektrodě elektrony odebrat, a tím se '''redukovat''' na železnaté, vzniká na ní tak přebytek kladného náboje. | |||
'''Výsledný potenciál''', na který se elektroda nabije, závisí na tom, '''který z dějů převládne''', v našem případě převládne oxidační schopnost železitých iontů a elektroda se nabije kladně na hodnotu 0,76 V (při stejné východní koncentraci obou iontů). | |||
== Měření redoxního potenciálu == | |||
Nejsme schopni měřit absolutní hodnoty redoxních potenciálů, a tak je porovnáváme s tzv. '''referenčními elektrodami''' – mají známý a konstantní potenciál. | |||
* obě elektrody (referenční a i ta, jejíž potenciál chceme změřit) jsou ponořeny v tom samém roztoku a spojené tzv. solným můstkem (nejčastěji roztok KCl) – vytvoří se tím '''[[galvanický článek|galvanický článek]]'''. | |||
Mezinárodní dohoda stanovuje jako základ měření redoxních potenciálů '''systém vodík, vodíkový kation a platinová elektroda'''. Redoxní potenciál této skupiny je, podle dohody, '''nulový''' a slouží jako '''základ stupnice redoxních potenciálů.''' | |||
<noinclude> | |||
== Odkazy == | |||
=== Související články === | |||
* [[Elektrochemie]] | |||
=== Externí odkazy === | |||
* [[w:cs:Beketovova řada kovů|Beketovova řada kovů]] | |||
=== Použitá literatura === | |||
* {{Citace | |||
|typ = kniha | |typ = kniha | ||
|příjmení1 =Stoklasová | |příjmení1 =Stoklasová | ||
Řádek 35: | Řádek 47: | ||
|strany = | |strany = | ||
}} | }} | ||
</noinclude> | |||
[[Kategorie:Chemie]] | [[Kategorie:Chemie]] |
Aktuální verze z 9. 1. 2024, 22:21
Oxidačně-redukční potenciál (redoxní potenciál) je měřením schopnosti látek vázat nebo uvolňovat elektrony, tzn. je měřením síly oxidačního nebo redukčního činidla.
Afinitu k elektronům můžeme vyjádřit jako potenciál, na který se nabije elektroda ponořená do roztoku, který obsahuje oxidovanou i redukovanou formu té samé látky – tuto soustavu nazýváme poločlánek.
Jakmile do roztoku, který obsahuje stejné množství redukované a oxidované formy té samé látky, ponoříme elektrodu z ušlechtilého kovu (platinový nebo zlatý drátek), nabije se tato elektroda vhledem k roztoku na určitý potenciál.
- Příklad
Zaznamenáváme dva protichůdné děje :
- železnaté ionty mají tendenci odevzdávat elektrodě elektrony a vytvářet na ní přebytek záporného náboje, oxidují se na ionty železité,
- železité ionty se snaží elektrodě elektrony odebrat, a tím se redukovat na železnaté, vzniká na ní tak přebytek kladného náboje.
Výsledný potenciál, na který se elektroda nabije, závisí na tom, který z dějů převládne, v našem případě převládne oxidační schopnost železitých iontů a elektroda se nabije kladně na hodnotu 0,76 V (při stejné východní koncentraci obou iontů).
Měření redoxního potenciálu[upravit | editovat zdroj]
Nejsme schopni měřit absolutní hodnoty redoxních potenciálů, a tak je porovnáváme s tzv. referenčními elektrodami – mají známý a konstantní potenciál.
- obě elektrody (referenční a i ta, jejíž potenciál chceme změřit) jsou ponořeny v tom samém roztoku a spojené tzv. solným můstkem (nejčastěji roztok KCl) – vytvoří se tím galvanický článek.
Mezinárodní dohoda stanovuje jako základ měření redoxních potenciálů systém vodík, vodíkový kation a platinová elektroda. Redoxní potenciál této skupiny je, podle dohody, nulový a slouží jako základ stupnice redoxních potenciálů.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- STOKLASOVÁ, Alena, Josef KŘÍŽALA a Pavel ŠIMAN. Obecná, fyzikální a anorganická chemie pri studující medicíny. 1. vydání. Praha : Karolinum, 1996. 91 s. sv. 1. ISBN 80-7066-949-7.