Nukleotid: Porovnání verzí
Feedback

Z WikiSkript

m (odstranění jazykových parametrů z šablon heslo; kosmetické úpravy)
m (Oprava nepřesnosti.)
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od jednoho dalšího uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
<noinclude>{{Heslo}}</noinclude>
<noinclude>{{Heslo}}</noinclude>[[Soubor:Nukleotid num.svg|350px|náhled|obecná struktura nukleotidu]]
[[Soubor:Nucleotides.png|350px|náhled|Struktura nukleotidu.]]
[[Soubor:Nucleotides.png|350px|náhled|Struktura nukleotidu.]]




Nukleotid je fosforylovaný nukleosid. Ve své molekule obsahuje pětiuhlíkatý cukr − pentózu, kterým je v [[DNA (nukleová kyselina)|DNA]] 2'-deoxyribosa a v [[RNA]] ribosa. N-glykosidickou vazbou je k pentóze připojena na 1'C uhlíku [[Dusíkaté báze|dusíkatá base]] (v [[DNA (nukleová kyselina)|DNA]] je to '''A'''denin a '''G'''uanin − purinové; '''C'''ytosin a '''T'''hymin − pyrimidinové a v RNA místo '''T'''hyminu '''U'''racil − pyrimidinová base). Na 5'C pentózy jsou přes esterovou vazbu připojeny tři zbytky [[Kyselina trihydrogenfosforečná|kyseliny fosforečné]] − "anorganické" [[fosfát]]y a jsou spojeny mezi sebou dvěma fosfodiesterovými vazbami. Jednotlivé fosfory v tomto trifosfátu jsou označeny v pořadí od pentózy α, β a γ. Odštěpený difosfát (β a γ) se nazývá pyrofosfát. Při odštěpení prvního fosfátu od konce molekuly nukleotidu se uvolní 30 kJ/mol energie, při odštěpení druhého se uvolní 36 kJ/mol.
Nukleotid je fosforylovaný nukleosid. Ve své molekule obsahuje pětiuhlíkatý cukr − pentózu, kterým je v [[DNA (nukleová kyselina)|DNA]] 2'-deoxyribosa a v [[RNA]] ribosa. N-glykosidickou vazbou je k pentóze připojena na 1'C uhlíku [[Dusíkaté báze|dusíkatá base]] (v [[DNA (nukleová kyselina)|DNA]] je to '''A'''denin a '''G'''uanin − [[Puriny|purinové]]; '''C'''ytosin a '''T'''hymin − [[Pyrimidiny|pyrimidinové]] a v RNA místo '''T'''hyminu '''U'''racil − pyrimidinová base).  
 
Na 5'C pentózy mohou být přes esterovou vazbu připojeny tři zbytky [[Kyselina trihydrogenfosforečná|kyseliny fosforečné]] − anorganické [[fosfát]]y a jsou spojeny mezi sebou dvěma fosfodiesterovými vazbami (např. [[Adenosintrifosfát|ATP]]). Jednotlivé fosfory v tomto trifosfátu jsou označeny v pořadí od pentózy α, β a γ. Odštěpený difosfát (β a γ) se nazývá pyrofosfát. Při odštěpení prvního fosfátu od konce molekuly nukleotidu se uvolní 30 kJ/mol energie, při odštěpení druhého se uvolní 36 kJ/mol.
 




Řádek 12: Řádek 15:


<noinclude>
<noinclude>
== Odkazy ==
== Odkazy ==
=== Související články ===
=== Související články ===

Aktuální verze z 27. 5. 2022, 21:49

Heslo
obecná struktura nukleotidu
Struktura nukleotidu.


Nukleotid je fosforylovaný nukleosid. Ve své molekule obsahuje pětiuhlíkatý cukr − pentózu, kterým je v DNA 2'-deoxyribosa a v RNA ribosa. N-glykosidickou vazbou je k pentóze připojena na 1'C uhlíku dusíkatá base (v DNA je to Adenin a Guanin − purinové; Cytosin a Thymin − pyrimidinové a v RNA místo Thyminu Uracil − pyrimidinová base).

Na 5'C pentózy mohou být přes esterovou vazbu připojeny tři zbytky kyseliny fosforečné − anorganické fosfáty a jsou spojeny mezi sebou dvěma fosfodiesterovými vazbami (např. ATP). Jednotlivé fosfory v tomto trifosfátu jsou označeny v pořadí od pentózy α, β a γ. Odštěpený difosfát (β a γ) se nazývá pyrofosfát. Při odštěpení prvního fosfátu od konce molekuly nukleotidu se uvolní 30 kJ/mol energie, při odštěpení druhého se uvolní 36 kJ/mol.


Funkce:

  • Fyziologicky jsou nukleotidtrifosfáty substrátem pro replikaci DNA, kterou uskutečňují DNA polymerasy. Energie pro vytvoření vazby mezi dvěma nukleotidy je získána z makroergní vazby P~P odštěpeného pyrofosfátu. Jednotlivé nukleotidy jsou zařazovány do řetězce ve směru 5'→3'. Vznikající řetězec nazýváme polynukleotid.
  • Uměle připravené dNTPs (deoxyriboNucleotideTriPhosphates) se používají v molekulární biologii pro PCR.
  • Pro Sangerovu metodu sekvenování se také používají ddNTPs (dideoxyNTPs), kterým chybí kyslík i na 3'C.


Odkazy

Související články

Použitá literatura

  • MATOUŠ, Bohuslav, et al. Základy lékařské chemie a biochemie. 2010. vydání. Praha : Galen, 2010. 540 s. ISBN 978-80-7262-702-8.