Dobře diferencovaný uroteliální papilokarcinom (preparát): Porovnání verzí
m (Odstranění šablony) |
m (poznamka, typo) |
||
| Řádek 15: | Řádek 15: | ||
</div> | </div> | ||
----- | ----- | ||
'''[[Karcinom močového měchýře|Uroteliální papilokarcinom]]''' je exofyticky rostoucí [[nádory epitelové|epitelový nádor]] nacházející se ve vývodných cestách močových (ledvinná pánvička, ureter, močový měchýř a vzácně uretra). Podle stupně diferenciace je posuzována malignita (G0-G3). Benigně vyhlížející papilom se nově označuje jako papilokarcinom G0, vzhledem k jeho potenciálu recidivovat a postupně se dediferencovat. | <div class="poznamka">'''[[Karcinom močového měchýře|Uroteliální papilokarcinom]]''' je exofyticky rostoucí [[nádory epitelové|epitelový nádor]] nacházející se ve vývodných cestách močových (ledvinná pánvička, ureter, močový měchýř a vzácně uretra). Podle stupně diferenciace je posuzována malignita (G0-G3). Benigně vyhlížející papilom se nově označuje jako papilokarcinom G0, vzhledem k jeho potenciálu recidivovat a postupně se dediferencovat.</div> | ||
=== Histologie === | === Histologie === | ||
| Řádek 23: | Řádek 23: | ||
=== Makroskopie === | === Makroskopie === | ||
Papilárně uspořádaný, exofyticky rostoucí nádor nejčastěji lokalizovaný v močovém měchýři. Papily jsou tenké a "plavou" ve vodním proudu. | '''Papilárně''' uspořádaný, '''exofyticky''' rostoucí nádor nejčastěji lokalizovaný v močovém měchýři. Papily jsou tenké a "plavou" ve vodním proudu. | ||
=== Mikroskopie === | === Mikroskopie === | ||
Dobře diferencovaný papilokarcinom vzniká zpravidla jako ''carcinoma in situ'' (bez prorůstání skrze bazální membránu) stupně | Dobře diferencovaný papilokarcinom vzniká zpravidla jako ''carcinoma in situ'' (bez prorůstání skrze bazální membránu) stupně G1–G2. Centra papil jsou tvořena tenkou fibrovaskulární stromální stopkou nenádorového původu. Nádorový epitel velmi blízce napodobuje normální urotel (přechodnobuněčný víceřadý epitel), ale ve stádiu G1 nacházíme více než 6 vrstev buněk. Během postupné dediferenciace stoupá výskyt jaderné polymorfie, hyperchromazie a mitóz. | ||
=== Diferenciální diagnostika === | === Diferenciální diagnostika === | ||
U nízce diferencovaných uroteliálních karcinomů připadá v úvahu i primární hluboce infiltrující nádory ze sousedních orgánů ([[karcinom prostaty|prostata]], [[karcinom cervixu|cervix uteri]], [[kolorektální karcinom|rektum]]). | U nízce diferencovaných uroteliálních karcinomů připadá v úvahu i primární hluboce infiltrující nádory ze sousedních orgánů ([[karcinom prostaty|prostata]], ''[[karcinom cervixu|cervix uteri]]'', [[kolorektální karcinom|rektum]]). | ||
=== Prognóza a komplikace === | === Prognóza a komplikace === | ||
Jemné papily se mohou na konci "odlamovat" a z otevřených kapilár dochází k mikroskopickému krvácení (důležité v diagnostice). Zároveň lze využít i cytologii moči. | Jemné papily se mohou na konci "odlamovat" a z otevřených kapilár dochází k mikroskopickému '''krvácení''' (důležité v diagnostice). Zároveň lze využít i cytologii moči. | ||
Lokalizace nádoru rozhoduje o symptomech – v ureteru může i malý tumor způsobit obstrukci lumen a následnou [[hydronefróza|hydronefrózu]], naopak i velký tumor v močovém měchýři může být velmi dlouho asymptomatický. Průběh je většinou indolentní, po odstranění se může objevit recidiva (i opakovaná), vedoucí k postupné dediferenciaci tumoru a s tím spojeným nebezpečím agresivního chování, infiltrace okolních struktur, metastáz apod. | Lokalizace nádoru rozhoduje o symptomech – v ureteru může i malý tumor způsobit '''obstrukci''' lumen a následnou [[hydronefróza|hydronefrózu]], naopak i velký tumor v močovém měchýři může být velmi dlouho asymptomatický. Průběh je většinou indolentní, po odstranění se může objevit recidiva (i opakovaná), vedoucí k postupné dediferenciaci tumoru a s tím spojeným nebezpečím agresivního chování, infiltrace okolních struktur, metastáz apod. | ||
=== Výskyt === | === Výskyt === | ||
Muži jsou postiženi až 3x častěji. Nejvyšší incidence je ve 3. dekádě života. | '''Muži''' jsou postiženi až 3x častěji. Nejvyšší incidence je ve 3. dekádě života. | ||
<noinclude> | <noinclude> | ||
| Řádek 42: | Řádek 42: | ||
=== Související články === | === Související články === | ||
* [[Močový měchýř]] | * [[Močový měchýř]] | ||
* [[Karcinom močového měchýře]] | |||
=== Reference === | === Reference === | ||
<references /> | <references /> | ||
Verze z 8. 11. 2017, 17:12
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Histologie
Podrobnější informace naleznete na stránce Močový měchýř (preparát).Příčina
Etiologicky významný vliv má především kouření, expozice anilinovým barvivům, určitá léčiva (např. cyklofosfamid) a schistosomiáza.
Makroskopie
Papilárně uspořádaný, exofyticky rostoucí nádor nejčastěji lokalizovaný v močovém měchýři. Papily jsou tenké a "plavou" ve vodním proudu.
Mikroskopie
Dobře diferencovaný papilokarcinom vzniká zpravidla jako carcinoma in situ (bez prorůstání skrze bazální membránu) stupně G1–G2. Centra papil jsou tvořena tenkou fibrovaskulární stromální stopkou nenádorového původu. Nádorový epitel velmi blízce napodobuje normální urotel (přechodnobuněčný víceřadý epitel), ale ve stádiu G1 nacházíme více než 6 vrstev buněk. Během postupné dediferenciace stoupá výskyt jaderné polymorfie, hyperchromazie a mitóz.
Diferenciální diagnostika
U nízce diferencovaných uroteliálních karcinomů připadá v úvahu i primární hluboce infiltrující nádory ze sousedních orgánů (prostata, cervix uteri, rektum).
Prognóza a komplikace
Jemné papily se mohou na konci "odlamovat" a z otevřených kapilár dochází k mikroskopickému krvácení (důležité v diagnostice). Zároveň lze využít i cytologii moči. Lokalizace nádoru rozhoduje o symptomech – v ureteru může i malý tumor způsobit obstrukci lumen a následnou hydronefrózu, naopak i velký tumor v močovém měchýři může být velmi dlouho asymptomatický. Průběh je většinou indolentní, po odstranění se může objevit recidiva (i opakovaná), vedoucí k postupné dediferenciaci tumoru a s tím spojeným nebezpečím agresivního chování, infiltrace okolních struktur, metastáz apod.
Výskyt
Muži jsou postiženi až 3x častěji. Nejvyšší incidence je ve 3. dekádě života.
Odkazy
Související články
Reference
Použitá literatura
- POVÝŠIL, Ctibor, Ivo ŠTEINER a Jan BARTONÍČEK, et al. Speciální patologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. 430 s. ISBN 978-807262-494-2.
- BRYCHTOVÁ, Svetlana a Alice HLOBILKOVÁ. Histopatologický atlas. 1. vydání. Praha : Grada, 2008. 112 s. ISBN 978-80-247-1650-3.
