Buněčné jádro: Porovnání verzí
m (HypoBOT přesunul stránku Jádro na Buněčné jádro s výměnou přesměrování: dedisambiguace) |
(upřesnění textu) |
||
| Řádek 25: | Řádek 25: | ||
[[Soubor:Diagram human cell nucleus.svg|thumb|Schéma jádra buňky]] | [[Soubor:Diagram human cell nucleus.svg|thumb|Schéma jádra buňky]] | ||
==== Jadérko ==== | ==== Jadérko ==== | ||
'''Jadérko''' (''nucleolus'') je neohraničená jaderná | '''Jadérko''' (''nucleolus'') je neohraničená jaderná struktura viditelná v interfázi. Je uložené buď volně v jádře nebo nasedá na jeho vnitřní membránu. Spíše než o samostatnou organelu jde o funkční oblast jádra, která je tvořena sekvencemi satelitů akrocentickcých chromosomů (u člověka jde o chromosomy 13, 14, 15, 21 a 22). Tyto oblasti obsahují geny pro rRNA, z čehož plyne hlavní funkce jadérka a tou je syntéza [[rRNA]]. Vzniklé rRNA se podílí na vzniku zralého [[ribosom]]u v cytoplasmě. | ||
==== Chromatin ==== | ==== Chromatin ==== | ||
'''Chromatin''' je viditelný | '''[[Chromatin]]''' je jako kompaktní "jaderná hmota" viditelný v průběhu interfáze. Samotný chromatin je komplex [[DNA (nukleová kyselina)|DNA]] a [[protein]]ů. Podle stupně kondenzace (souvisejícího s transkripční aktivitou v dané oblasti) můžeme chromatin rozdělit na: | ||
* | * euchromatin (opticky světlé části chromatinu s vyšší transkripční aktivitou) | ||
* | * heterochromatin (opticky tmavé části chromatinu s nízkou transkripční aktivitou) | ||
[[Soubor:Schema-chromosom.png|thumb|150px|Morfologické schéma chromosomu.]] | [[Soubor:Schema-chromosom.png|thumb|150px|Morfologické schéma chromosomu.]] | ||
Chromatin se spiralizuje do | Chromatin se dále spiralizuje do známé podoby [[chromosom]]ů během [[mitóza|mitózy]] (resp. [[meióza|meiózy]]), kdy můžeme pozorovat typické struktury (tvaru písmene X) chromosomů, tvořené dvěma sesterskými chromatidami spojenými v oblasti [[Centromera|centromery]] . V místě ohnutí se nachází centromera. V každé buňce je charakteristické množství chromosomů (počet chromosomů je druhově specifickým znakem). V somatických buňkách eukaryotních organismů je typicky přítomna diploidní sada chromosomů, značíme ji jako 2n. Je to proto, že každý chromozom je v buňce obsažen dvakrát (jeden od otce, jeden od matky). Při vzniku pohlavních buněk (pomocí meiózy) dochází k redukci počtu chromosomů na polovinu - je přítomen jen haploidní počet (z každého páru chromozomu zůstává v pohlavní buňce jen jeden chromosom). | ||
====Nukleové kyseliny<ref name="Štefánek">{{Citace | ====Nukleové kyseliny<ref name="Štefánek">{{Citace | ||
| Řádek 43: | Řádek 44: | ||
}} | }} | ||
</ref>==== | </ref>==== | ||
Nukleové kyseliny jsou spolu s bílkovinami nejdůležitější makromolekulární sloučeniny. Slouží k uchování genetické informace, jako buněčná paměť. Rozlišujeme dva druhy nukleových kyselin: | [[Nukleové kyseliny (rozcestník)|Nukleové kyseliny]] jsou spolu s bílkovinami nejdůležitější makromolekulární sloučeniny. Slouží k uchování genetické informace, jako buněčná paměť. Rozlišujeme dva druhy nukleových kyselin: | ||
* deoxyribonukleovou kyselinu ([[DNA (nukleová kyselina)|DNA]]); | * deoxyribonukleovou kyselinu ([[DNA (nukleová kyselina)|DNA]]); | ||
* ribonukleovou kyselinu ([[RNA]]). | * ribonukleovou kyselinu ([[RNA]]). | ||
DNA se vyskytuje v buněčném jádře, kde tvoří hlavní součást chromozomů. | DNA se vyskytuje v buněčném jádře, kde tvoří hlavní součást chromozomů. RNA se v buněčném jádře vyskytuje v menším množství, hlavně v jadérku. Většina RNA je obsažena v cytoplazmě. Rozlišujeme tři základní typy RNA: | ||
# mediátorová RNA (mRNA) – slouží především k přenosu genetické informace z jádra do cytoplazmy; | # mediátorová RNA (mRNA) – slouží především k přenosu genetické informace z jádra do cytoplazmy; | ||
# přenosová, transferová (tRNA) – slouží k přenosu aminokyselin na místo syntézy bílkovin, na ribosomy; | # přenosová, transferová (tRNA) – slouží k přenosu aminokyselin na místo syntézy bílkovin, na ribosomy; | ||
| Řádek 52: | Řádek 53: | ||
Rozlišujeme syntézu DNA (tedy replikaci) a přenos genetické informace ze struktury DNA do struktury RNA (transkripce). | Rozlišujeme syntézu DNA (tedy replikaci) a přenos genetické informace ze struktury DNA do struktury RNA (transkripce). | ||
:Transkripce je přenos genetické informace ze struktury DNA do struktury mediátorové RNA. DNA má totiž tak obrovskou molekulu, že nemůže přejít z jádra do cytoplazmy. Proto se DNA v určitém místě rozplete (podle toho, jaká genetická informace se má z jádra vynést) a podle jednoho rozpleteného řetězce DNA se vytvoří doplňkový řetězec | :Transkripce je přenos genetické informace ze struktury DNA do struktury mediátorové RNA. DNA má totiž tak obrovskou molekulu, že nemůže přejít z jádra do cytoplazmy. Proto se DNA v určitém místě rozplete (podle toho, jaká genetická informace se má z jádra vynést) a podle jednoho rozpleteného řetězce DNA se vytvoří doplňkový řetězec mRNA. mRNA potom vstupuje z jádra do cytoplazmy. | ||
==== Jaderný obal ==== | ==== Jaderný obal ==== | ||
'''Jaderný obal''' má dva listy – vnější a vnitřní. Mezi nimi je perinukleární cisterna (perinukleární prostor). Uvnitř je hmota jádra (''karyoplazma'').<ref name="Štefánek" /> Zevní membrána někde volně přechází v membránu granulárního endoplazmatického retikula. Jaderný obal je prostoupen poměrně značným počtem pórů (tzv. jaderných pórů). Těmi jádro komunikuje s cytoplasmou. | '''Jaderný obal''' má dva listy – vnější a vnitřní. Mezi nimi je perinukleární cisterna (perinukleární prostor). Uvnitř je hmota jádra (''karyoplazma'').<ref name="Štefánek" /> Zevní membrána někde volně přechází v membránu granulárního endoplazmatického retikula. Jaderný obal je prostoupen poměrně značným počtem pórů (tzv. jaderných pórů). Těmi jádro komunikuje s cytoplasmou. | ||
<noinclude> | <noinclude> | ||
Verze z 12. 4. 2017, 10:07
Buněčné jádro, neboli nucleus, je obsaženo v každé buňce, která se může dělit. V jádře je uchovávána genetická informace buňky. Jádro je největší a nejvýznamnější buněčnou organelou.
Mezi tři základní úlohy jádra patří:[1]
- regulace diferenciace a maturace buňky,
- replikace a přenos genetické informace do nové buňky,
- syntéza informační RNA (mRNA), transferové RNA (tRNA) a ribosomální RNA (rRNA) a jejich transport do cytoplasmy.
Součásti jádra
- Jadérko,
- chromatin (chromosomů),
- jaderný obal,
- ribosomy – mohou být napojeny na jaderný obal, endoplazmatické retikulum či jen tak volně uložené v cytoplasmě (buď jednotlivě nebo jako polyribosomy (polysomy)).
Jadérko
Jadérko (nucleolus) je neohraničená jaderná struktura viditelná v interfázi. Je uložené buď volně v jádře nebo nasedá na jeho vnitřní membránu. Spíše než o samostatnou organelu jde o funkční oblast jádra, která je tvořena sekvencemi satelitů akrocentickcých chromosomů (u člověka jde o chromosomy 13, 14, 15, 21 a 22). Tyto oblasti obsahují geny pro rRNA, z čehož plyne hlavní funkce jadérka a tou je syntéza rRNA. Vzniklé rRNA se podílí na vzniku zralého ribosomu v cytoplasmě.
Chromatin
Chromatin je jako kompaktní "jaderná hmota" viditelný v průběhu interfáze. Samotný chromatin je komplex DNA a proteinů. Podle stupně kondenzace (souvisejícího s transkripční aktivitou v dané oblasti) můžeme chromatin rozdělit na:
- euchromatin (opticky světlé části chromatinu s vyšší transkripční aktivitou)
- heterochromatin (opticky tmavé části chromatinu s nízkou transkripční aktivitou)
Chromatin se dále spiralizuje do známé podoby chromosomů během mitózy (resp. meiózy), kdy můžeme pozorovat typické struktury (tvaru písmene X) chromosomů, tvořené dvěma sesterskými chromatidami spojenými v oblasti centromery . V místě ohnutí se nachází centromera. V každé buňce je charakteristické množství chromosomů (počet chromosomů je druhově specifickým znakem). V somatických buňkách eukaryotních organismů je typicky přítomna diploidní sada chromosomů, značíme ji jako 2n. Je to proto, že každý chromozom je v buňce obsažen dvakrát (jeden od otce, jeden od matky). Při vzniku pohlavních buněk (pomocí meiózy) dochází k redukci počtu chromosomů na polovinu - je přítomen jen haploidní počet (z každého páru chromozomu zůstává v pohlavní buňce jen jeden chromosom).
Nukleové kyseliny[2]
Nukleové kyseliny jsou spolu s bílkovinami nejdůležitější makromolekulární sloučeniny. Slouží k uchování genetické informace, jako buněčná paměť. Rozlišujeme dva druhy nukleových kyselin:
DNA se vyskytuje v buněčném jádře, kde tvoří hlavní součást chromozomů. RNA se v buněčném jádře vyskytuje v menším množství, hlavně v jadérku. Většina RNA je obsažena v cytoplazmě. Rozlišujeme tři základní typy RNA:
- mediátorová RNA (mRNA) – slouží především k přenosu genetické informace z jádra do cytoplazmy;
- přenosová, transferová (tRNA) – slouží k přenosu aminokyselin na místo syntézy bílkovin, na ribosomy;
- ribosomální (rRNA) – je obsažená v ribosomech.
Rozlišujeme syntézu DNA (tedy replikaci) a přenos genetické informace ze struktury DNA do struktury RNA (transkripce).
- Transkripce je přenos genetické informace ze struktury DNA do struktury mediátorové RNA. DNA má totiž tak obrovskou molekulu, že nemůže přejít z jádra do cytoplazmy. Proto se DNA v určitém místě rozplete (podle toho, jaká genetická informace se má z jádra vynést) a podle jednoho rozpleteného řetězce DNA se vytvoří doplňkový řetězec mRNA. mRNA potom vstupuje z jádra do cytoplazmy.
Jaderný obal
Jaderný obal má dva listy – vnější a vnitřní. Mezi nimi je perinukleární cisterna (perinukleární prostor). Uvnitř je hmota jádra (karyoplazma).[2] Zevní membrána někde volně přechází v membránu granulárního endoplazmatického retikula. Jaderný obal je prostoupen poměrně značným počtem pórů (tzv. jaderných pórů). Těmi jádro komunikuje s cytoplasmou.
Odkazy
Související články
Reference
- ↑ LANGMEIER, Miloš, et al. Základy lékařské fyziologie. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, a.s, 2009. 320 s. ISBN 978-80-247-2526-0.
- ↑ Skočit nahoru k: a b ŠTEFÁNEK, Jiří. Medicína, nemoci, studium na 1. LF UK [online]. [cit. 11. 2. 2010]. <http://www.stefajir.cz>.
Použitá literatura
- LANGMEIER, Miloš, et al. Základy lékařské fyziologie. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, a.s, 2009. 320 s. ISBN 978-80-247-2526-0.
- TROJAN, Stanislav, et al. Lékařská fyziologie. 4., přeprac. a uprav vydání. Praha : Grada Publishing, a.s, 2003. 772 s. ISBN 80-247-0512-5.
