Clostridium tetani

Clostridium tetani
Clostridiaceae
Clostridium
Clostridium tetani
Morfologie	Grampozitivní tyčky, sporulující
Vztah ke kyslíku	striktně anaerobní
Kultivace	krevní agar
Faktory virulence	tetanotoxin (tetanospazmin, tetanolysin, enzym retinového účinku)
Zdroj	člověk (exogenní i endogenní infekce), zvíře
Přenos	infikování rány sporami
Výskyt	střevní flóra savců (koně, dobytek) i člověka, odtud se exkrementy dostává do půdy, prachu
Inkubační doba	několik dní až týdnů
Onemocnění	tetanus
Diagnostika	klinický obraz v časové souvislosti s úrazem
Terapie	komplexní intenzivní péče, hyperimunní lidský antitetanický Ig, aktivní imunizace tetanickým anatoxinem, chirurgické ošetření, penicilin, metronidazol
Očkování	aktivní imunizace (tetanický anatoxin)
MeSH ID	D003017

Clostridium tetani je anaerobní, štíhlá, neinvazivní, Gram-pozitivní tyčinka opatřená bičíky. Produkuje neurotoxin tetanospazmin vyvolávající tetanus. Do CNS se šíří hlavně nervosvalovým spojením. Toxin blokuje uvolňování inhibičních neurotransmiterů, klinicky se manifestuje jako spasmus příčně pruhované svaloviny. Tvoří velmi odolné spóry, ve kterých může přežívat velice dlouho, zatímco vegetativní formy vlivem kyslíku rychle hynou. Spóry přežívají var a jsou odolné proti většině dezinfekčních činidel.

Historie

V roce 1884 byl A. Nicolairem izolován toxin podobný strychninu z anaerobních půdních bakterií. V témže roce A. Carle a G. Rattone objasnili etiologii tetanu tím, že vyvolali tetanus u králíka, který byl naočkován injekcí hnisu z lidského tetanu. Kitasato Shibasaburo v roce 1889 izoloval C.tetani u člověka. Později předvedl vznik tetanu u zvířat po injekčním podání bakterií, ale také neutralizaci toxinu pomocí specifických protilátek. Během roku 1897 E. Nocard prokázal schopnost navození pasivní imunity u lidí tetanickým antitoxinem. P. Descombey vyvinul v roce 1924 vakcínu proti tetanu založenou na toxoidu.

Výskyt

• nalézá se ve střevech savců (často u koní), může být ve střevě člověka
• obvykle se nachází v půdě, která je hnojená koňským nebo kravských hnojem

Morfologie

• štíhlá grampozitivní tyčinka velikosti 0,5x5–7μm
• obsahuje terminální spóru (tvarem připomíná paličku)

Kultivace

• vyžaduje anaerobní prostředí
• dobře roste na krevním agaru
• vykazuje hemolýzu

Antigeny a toxicita

• tetanický toxin je tvořen třemi složkami: tetanospazminem, tetanolyzinem s hemolytickými vlastnostmi a enzymem reninového účinku
  • nejdůležitější je tetanospasmin, homogenní polypeptid jednoho antigenního typu
• v závislosti na bičíkových antigenech a schopnosti produkce tetanospazminu bylo identifikováno 11 typů C. tetani

Tetanus

C. tetani způsobuje onemocnění zvané tetanus traumaticus. K infekci dochází poraněním a kontaminací z půdy, inkubační doba je přibližně jeden týden. Toto onemocnění nezanechává imunitu, protože se toxin díky rychlému vychytávání nervovou tkání nedostane k imunokompetentním buňkám.

Patogeneze

• toxin vstřebaný z poranění do krve a lymfy se dostává k nervosvalovým ploténkám a skrz ně do nervového systému
• po průniku do cytosolu neuronu blokuje uvolňování inhihibičních mediátorů (kys. gamma-aminomáselná, glycin)
• snižuje práh dráždivosti motorických neuronů a nastávají tonicko-klonické křeče

Projevy

• zpočátku stažení žvýkacího svalstva (trismus)
• křeče mimických svalů doplněné sliněním (risus sardonicus)
• tuhnutí šíje a zad za vzniku typického obloukovitého prohnutí těla (opistotonus)
• při pokusech o napití dochází k laryngospasmu
• postupně jsou zasaženy i dýchací svaly, pacient umírá na asfyxii nebo na srdeční selhání

Laboratorní diagnostika

• onemocnění je rozpoznatelné podle klinického obrazu
• vyšetřovaná excize z poranění by pravděpodobně dala negativní výsledek mikroskopického vyšetření, vzhledem k nízkému počtu clostridií v ráně
• je vhodné kultivaci doplnit průkazem toxinu na myších, který se jim injikuje ke kořeni ocasu, a v případě pozitivního průkazu dojde k jeho esovitému ztuhnutí

Epidemiologie

• tetanus je charakteristická sapronóza (onemocnění vyvolané hnilobnými bakteriemi), zdrojem infekce je vnější prostředí
• tetanus není přenosný na jinou osobu
• díky systému očkování je u nás onemocnění vzácné, vyskytuje se převážně u starších imunokompromitovaných osob

Prevence

Nejvýznamnější je pravidelné očkováni toxoidem. Ochranný účinek poskytuje více než 10 let, takže po každých deseti letech je doporučována upomínací dávka (booster). Je součástí šestivalentní smíšené očkovací látky (hexavakcína) spolu s záškrtem, dávivým kašlem, invazivní hemofilovou infekcí, virovou hepatitidou B a dětskou mozkovou obrnou.

Léčba

Léčba spočívá v podávání antitetanického imunoglobulinu (má jen malou šanci na úspěch vzhledem k tomu, že toxin je již přítomen v CNS, kam se imunoglobulin nedostane). Dříve byl používán koňský IgG, který měl vykazovat vyšší účinnost, ale vzhledem k vedlejším účinkům byl nahrazen lidským IgG. Nespecifickou léčbou rozumíme řádné chirurgické ošetření rány, podporu dýchání a snížení dráždivosti léky. Často se také zahajuje léčba penicilinem G nebo metronidazolem. Antibiotická léčba má nižší význam, nicméně je na ni klostridium citlivé. Podávání penicilinu může však vést k amplifikaci tetanospasminových účinků.

Odkazy

Související články

• Tetanus
• Gramovo barvení
• Aktivní imunizace
• Bakteriální toxiny
• Clostridium botulinum
• Clostridium difficile

Externí odkazy

• www.tetanus.cz

Použitá literatura

• VOTAVA, Miroslav a Zdeněk BROUKAL. Lékařská mikrobiologie pro zubní lékaře. 1. vydání vydání. Brno : Neptun, 2007. 0 s. ISBN 978-80-86850-03-0.

• JULÁK, Jaroslav. Úvod do lékařské bakteriologie. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2006. ISBN 80-246-1270-4.

• Pharma-reports. . Klinicky významné bakterie. 1. vydání. Praha : Triton, 2012. ISBN 978-80-7387-588-6.

• BEDNÁŘ, Marek, Andrej SOUČEK a Věra FRAŇKOVÁ, et al. Lékařská mikrobiologie : Bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1999. 558 s. ISBN 8023802976.