Replikace DNA: Porovnání verzí
Z WikiSkript
m (kosmetika) |
m (+ odkazy) |
||
Řádek 40: | Řádek 40: | ||
**[[Struktura DNA]] | **[[Struktura DNA]] | ||
**[[Transkripce]] | **[[Transkripce]] | ||
**[[Posttranskripční úpravy]] | |||
**[[Transkripční faktory]] | **[[Transkripční faktory]] | ||
**[[Translace]] | **[[Translace]] | ||
**[[Posttranslační úpravy]] | |||
=== Reference === | === Reference === |
Verze z 10. 4. 2010, 22:32
Replikace DNA je přenos informace z DNA do DNA. Je to tedy schopnost zajišťující dědičnost.
Obecná charakteristika
- při replikaci vzniknou z jedné mateřské molekuly DNA dvě naprosto stejné dceřinné DNA – každá s jedním vláknem z původní DNA → jedná se tedy o semikonzervativní proces, kdy nově vzniklá dvoušroubovice má vždy jedno vlákno původní a druhé vlákno nově syntetizované
- uplatňuje se při rozmnožování, kdy zajišťuje identitu genetické informace obou dceřinných buněk
- pro rozmnožování je nezbytné, aby potomek dostal plnohodnotnou genetickou informaci
- rychlost replikace v živočišných buňkách se odhaduje na 0,5 –– 0,15 μm/min ← je to opravdu pomalý proces, proto probíhá na více místech současně
Proces replikace
- místa, kde dochází k replikaci, se nazývají replikony
- počet replikonů v buňce není konstantní → u rychle se množících buněk je jich více než u buněk množících se pomalu
- replikace neprobíhá na všech replikonech současně → obecně, v replikonech lokalizovaných v heterochromatinu, začíná později
- klíčovou roli při replikaci DNA mají enzymy zvané DNA polymerázy:
- u člověka se vyskytuje 5 druhů enzymů označovaných jako DNA–dependentní DNA–polymerázy (v živočišných buňkách pět typů)
- pro všechny typy DNA polymeráz platí:
- potřebují matrici = vlákno, ke kterému podle pravidel komplementace bazí vytvářejí doplněk
- při své práci vždy postupují od konce 5' ke konci 3'
- potřebují mít k dispozici volný konec 3' nukleotidu, na který připojí fosfodiesterickou vazbou 5' místo nově zařazeného nukleotidu → nově zařazované nukleotidy jsou používány ve formě nukleotidtrifosfátů → odštěpením dvou makroergních vazeb je získávána potřebná energie pro uskutečnění vazby
- DNA polymeráza nemůže zahájit syntézu de novo, ale připojuje pouze nový nukleotid na 3' pozici nukleotidu předchozího
- aby DNA polymeráza mohla zahájit připojování nukleotidů nového vlákna DNA, musí být vodíkové můstky (tj. nízkoenergetické vazby mezi oběma vlákny) nejprve narušeny enzymem primázou (= DNA–dependentní RNA–polymeráza)
- místa, kde tato narušení vzniknou, jsou označovány jako replikační počátky
- u bakterií bychom takovýto počátek našli pouze jeden
- lidská DNA vytváří replikačních počátků okolo 10 000 ← to jí také umožňuje zreplikovat se v poměrně krátké době
- primáza vytváří na začátku replikovaného úseku nového vlákna DNA krátký RNA primer („očko“) – na jeho 3' konec může DNA polymeráza připojit první nukleotid nového vlákna DNA
- místa, kde tato narušení vzniknou, jsou označovány jako replikační počátky
- vzhledem k tomu, že jsou obě vlákna DNA antiparalelní (konci 5' jednoho vlákna odpovídá konec 3' vlákna druhého) a vzhledem k tomu, že DNA polymeráza syntetizuje „jednosměrně“ (od 5' k 3'), může souvisle probíhat replikace pouze na jednom vlákně:
- na tomto vlákně tedy replikace (kterou provádí δ – polymeráza) probíhá rychleji a vlákno se označuje jako vlákno vedoucí
- na druhém (opožděném) vlákně probíhá replikace po částech – tzv. Okazakiho fragmentech ← replikace je zde pomalejší, je prováděna α – polymerázou, která má primázovou aktivitu
- na procesu replikace se kromě uvedených DNA polymeráz podílí řada enzymů, jejichž úlohou je:
- rozvinout suprahelikální strukturu – gyráza
- rozvinout Watson – Crickovu dvoušroubovici – helikázy
- poté, co jsou k předlohovým (templátovým) vláknům dosyntetizována vlákna nová, je replikace DNA dokončena
- DNA polymeráza udělá 1 chybu asi na 10−7 zreplikovaných bází (teoreticky mohou vznikat i dvojice G – T a A – C, jsou ovšem mnohem méně stabilní)
- navíc má DNA polymeráza sama korekční funkci (v případě chyby provádí i opravu, spočívající ve vystřižení a zařazení správné báze) ← touto metodou jsou pravděpodobně odstraněna i očka RNA a pak enzym ligáza spojí jednotlivé fragmenty do souvislého řetězce
Odkazy
Související články
Reference
Nekompletní citace webu. ŠTEFÁNEK, Jiří. Medicína, nemoci, studium na 1. LF UK [online]. <http://www.stefajir.cz>.