Dermatitis seborrhoica: Porovnání verzí
(+++) |
(+++) |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
[[File:Seborrhoeic eczema.png|thumb|Typické lokalizace seboroické dermatitidy u dospělých.]] | [[File:Seborrhoeic eczema.png|thumb|Typické lokalizace seboroické dermatitidy u dospělých.]] | ||
'''Seboroická dermatitida''' (SD) je časté onemocnění neznámé etiologie, které se řadí mezi subakutní až chronická '''papuloskvamózní kožní onemocnění''' s výsevem recidivujících kožních změn lokalizovaných v okrscích kůže bohatých na přítomnost mazových žláz. Je charakterizována olupováním v mastných žlutavých šupinách a většinou i zarudnutím. Nejčastěji postihuje oblast obličeje (nazolabiální rýhy, obočí, víčka, čelo), vlasaté části hlavy, horní části trupu a intertriginózní oblasti. Postihuje v různých formách novorozence a kojence, ale také dospělé okolo 4. decenia, většinou mužského pohlaví | '''Seboroická dermatitida''' (SD) je časté onemocnění neznámé etiologie, které se řadí mezi subakutní až chronická '''papuloskvamózní kožní onemocnění''' s výsevem recidivujících kožních změn lokalizovaných v okrscích kůže bohatých na přítomnost mazových žláz. Je charakterizována olupováním v mastných žlutavých šupinách a většinou i zarudnutím. Nejčastěji postihuje oblast obličeje (nazolabiální rýhy, obočí, víčka, čelo), vlasaté části hlavy, horní části trupu a intertriginózní oblasti. Postihuje v různých formách novorozence a kojence, ale také dospělé okolo 4. decenia, většinou mužského pohlaví. Výskyt v dospělé populaci se odhaduje na 3–5 %.<ref name="Čapková">{{Citace| typ = článek| příjmení1 = Čapková| jméno1 = Š| článek = Nejčastější kožní choroby v dětském věku a jejich léčba| časopis = Dermatol. praxi| url = http://www.solen.cz/pdfs/der/2009/03/03.pdf| rok = 2009| ročník = 3| svazek = 3| strany = 122-123| issn = -}}</ref> Pozorován je i familiární výskyt, vliv dědičnosti však nebyl potvrzen. Predispozičním faktorem je zvýšená činnost mazových žláz – tzv. status seborrhoicus. V etiopatogenezi hrají hlavní roli kvasinky rodu Malassezia.<ref name="Viktorinová">{{Citace | typ=článek| jméno1=Marie | příjmení1=Viktorinová| článek=Seboroická dermatitida| časopis=Medicína pro praxi | rok=2005| ročník=2 | číslo=4 | strany=161-166 | issn=1803-5310| url=http://www.solen.cz/pdfs/med/2005/04/06.pdf}}</ref> Neujasněný je vztah onemocnění k mikrobiálním infekcím, k endokrinním funkcím, k psychickým faktorům aj.<ref name="mpp"/> | ||
==Klinické formy== | ==Klinické formy== | ||
| Řádek 42: | Řádek 42: | ||
* Diferenciálně diagnosticky je třeba odlišit: [[psoriasa|lupénku]], [[pityriasis rosea]], [[Dermatofytózy|mycosis fungoides]] a další.<ref name="mpp"/> | * Diferenciálně diagnosticky je třeba odlišit: [[psoriasa|lupénku]], [[pityriasis rosea]], [[Dermatofytózy|mycosis fungoides]] a další.<ref name="mpp"/> | ||
==Léčba== | |||
Léčba bývá zdlouhavá díky chronicky recidivujícímu průběhu. | |||
U kojenců je | |||
Kojenci od 6. měsíce s SD ve kštici – salicylový olej (''Rp. Ac. salicylici 3,0; Ol. olivarum ad 100,0''). Doporučuje se 2× týdně napustit ložiska se šupinami alespoň 3 hodiny před koupáním ke změkčení šupin a následně vyčesat jemným kartáčem a vymýt šamponem. U kojenců a malých dětí je riziko perkutánní resorpce toxických množství kyseliny salicylové. | |||
Mladší kojenci – krémy a lotia s ureou, lze používat i každý den. | |||
Mírné formy SD ve vlasech u dětí a dospívajících – volně prodejné šampony s antiseboroickými přísadami (dehty, kyselina salicylová, organické sloučeniny síry, antimykotika, antimikrobiální látky, zinkpyrithion, oktopirox a další). Efekt nastupuje až po 6–8 týdnech užívání. | |||
Závažnější ložiskové postižení vlasové oblasti – šampony s antiseboroickými přísadami + intervalové ošetřování lokálními kortikosteroidy (roztoky, gely, lotia – často kombinované s kys. salicylovou). | |||
Intertriginózní oblasti u kojenců – antimykotika v pastách, měkké zinkové pasty. | |||
Mimo intertriginózní oblasti – magistraliter měkké pasty či krémy s kortikoidy a antibakteriálními látkami (kloroxin - endiaron) či dehtovými přísadami (tinctura carbonis detergens, ichtamol). | |||
V prvních 2 týdnech léčby lze použít kombinované preparáty kortikoidů s antimykotiky a následně dlouhodobou monoterapii lokálními antimykotiky.<ref name="Čapková"/> | |||
Lokálně lze použít aplikovaná azolová antimykotika s obsahem flutrimazolu, etoconazolu, econazolu.<ref name="mpp"/> | |||
<noinclude> | <noinclude> | ||
== Odkazy == | == Odkazy == | ||
=== Reference === | === Reference === | ||
<references/> | <references/> | ||
</noinclude> | </noinclude> | ||
Verze z 14. 10. 2014, 20:34
Seboroická dermatitida (SD) je časté onemocnění neznámé etiologie, které se řadí mezi subakutní až chronická papuloskvamózní kožní onemocnění s výsevem recidivujících kožních změn lokalizovaných v okrscích kůže bohatých na přítomnost mazových žláz. Je charakterizována olupováním v mastných žlutavých šupinách a většinou i zarudnutím. Nejčastěji postihuje oblast obličeje (nazolabiální rýhy, obočí, víčka, čelo), vlasaté části hlavy, horní části trupu a intertriginózní oblasti. Postihuje v různých formách novorozence a kojence, ale také dospělé okolo 4. decenia, většinou mužského pohlaví. Výskyt v dospělé populaci se odhaduje na 3–5 %.[1] Pozorován je i familiární výskyt, vliv dědičnosti však nebyl potvrzen. Predispozičním faktorem je zvýšená činnost mazových žláz – tzv. status seborrhoicus. V etiopatogenezi hrají hlavní roli kvasinky rodu Malassezia.[2] Neujasněný je vztah onemocnění k mikrobiálním infekcím, k endokrinním funkcím, k psychickým faktorům aj.[3]
Klinické formy
Dermatitis seborrhoica kojenců
Více než 2/3 kojenců ve věku 3 týdnů až 3 měsíců je postiženo seboroickou dermatitidou. Projevy tedy nastupují dříve, než u atopické dermatitidy.
Typické manifestace:
- drobné žlutohnědé šupinky na bleděrůžové spodině ve kštici (zejména frontálně a parietálně);
- popraskaný žlutošedý nebo žlutohnědý pevně lpící nános mazlavých šupin v oblasti velké fontanely – „cradle cap“.[1]
Ze kštice se může šířit do obočí a střední části obličeje ve formě ostře ohraničených světle červených ložisek s olupujícími se jemnými mastnými žlutými šupinami. Těžší formy se šíří i do intertriginózních oblastí ve formě infiltrovaných nemokvajících erytematoskvamózních ložisek. Mezi komplikace patří přidružení kvasinkové infekce.[4][5][1] Závažnější průběh bývá u pastózních kojenců na umělé výživě.[1]
Patogeneze: zvýšená aktivita mazových žláz vlivem dočasné vysoké endogenní produkce androgenů kůrou nadledvin; alterované poměry nenasycených mastných kyselin; dočasné změny funkce enzymu δ-6-desaturázy (konverze linolenové a arachidonové kyseliny do dlouhých řetězců nenasycených mastných kyselin); imunologické abnormality, aktivace komplementu a kolonizace lipofilními kvasinkovitými organismy typu Malassezia (Pityrosporum ovale). U kojenců se seborrhoickou dermatitidou je zjišťována ve stolici a na kůži Candida albicans.[3]
U imunodeficitních dětí může přejít v erytrodermii (erythrodermia desquamativa Leiner) provázenou horečkou, průjmem a zvracením s metabolickou acidózou.[3]
V dětství následně klinické projevy SD mizí nebo jsou jen velmi mírné, podobně jako u dospívajících.[1]
Tinea amiantacea (asbestina)
Tinea amiantacea (asbestina) je forma SD u školních dětí. Projevuje se ve formě ohraničených nezánětlivých, olupujících se ložisek ve kštici – šupiny se střechovitě překrývají a vzhledem i barvou připomínají azbest nebo dermatomykózu.[6][7][1]
Erythema paranasale
Erythema paranasale je forma SD u dospívajících. Projevuje se ostře ohraničeným erytémem se seboroickými šupinami v nasolabiálních a nasofaciálních rýhách. Velmi odolává běžné léčbě. Dlouhodobá či opakovaná léčba lokálními kortikosteroidy vede ke vzniku periorální dermatitidy.[1]
Dermatitis seborrhoica capitilii
Dermatitis seborrhoica capilitii je forma SD, která se často objevuje u dospívajících a dospělých.[1]
Pityriasis simplex capiliti
Pityriasis simplex capiliti neboli běžné lupy patří podle některých zdrojů mezi nejčastější formu SD. Podle jiných zdrojů se však jedná o samostatné onemocnění.[1]
Pityriasis simplex alba
- U dětí předškolního věku a někdy i u dospělých.
- Na obličeji a horních končetinách, bělavá, kruhovitá ložiska s jemnou pityriaziformní deskvamací, podobná vitiligu.[3]
Dermatitis seborrhoica dospělých
- V základní formě postihuje seboroická místa.
- Tvoří zde ložiska ostře ohraničená, žlutavě růžová, olupující se mastné šupinky.
- Ve kštici se vrství ve větší nános.
- Rozlišujeme několik charakteristických forem: retroaurikularis, mediothoracica, intertriginosa aj.
- Diferenciálně diagnosticky je třeba odlišit: lupénku, pityriasis rosea, mycosis fungoides a další.[3]
Léčba
Léčba bývá zdlouhavá díky chronicky recidivujícímu průběhu.
Kojenci od 6. měsíce s SD ve kštici – salicylový olej (Rp. Ac. salicylici 3,0; Ol. olivarum ad 100,0). Doporučuje se 2× týdně napustit ložiska se šupinami alespoň 3 hodiny před koupáním ke změkčení šupin a následně vyčesat jemným kartáčem a vymýt šamponem. U kojenců a malých dětí je riziko perkutánní resorpce toxických množství kyseliny salicylové. Mladší kojenci – krémy a lotia s ureou, lze používat i každý den.
Mírné formy SD ve vlasech u dětí a dospívajících – volně prodejné šampony s antiseboroickými přísadami (dehty, kyselina salicylová, organické sloučeniny síry, antimykotika, antimikrobiální látky, zinkpyrithion, oktopirox a další). Efekt nastupuje až po 6–8 týdnech užívání.
Závažnější ložiskové postižení vlasové oblasti – šampony s antiseboroickými přísadami + intervalové ošetřování lokálními kortikosteroidy (roztoky, gely, lotia – často kombinované s kys. salicylovou).
Intertriginózní oblasti u kojenců – antimykotika v pastách, měkké zinkové pasty.
Mimo intertriginózní oblasti – magistraliter měkké pasty či krémy s kortikoidy a antibakteriálními látkami (kloroxin - endiaron) či dehtovými přísadami (tinctura carbonis detergens, ichtamol).
V prvních 2 týdnech léčby lze použít kombinované preparáty kortikoidů s antimykotiky a následně dlouhodobou monoterapii lokálními antimykotiky.[1]
Lokálně lze použít aplikovaná azolová antimykotika s obsahem flutrimazolu, etoconazolu, econazolu.[3]
Odkazy
Reference
- ↑ Skočit nahoru k: a b c d e f g h i j ČAPKOVÁ, Š. Nejčastější kožní choroby v dětském věku a jejich léčba. Dermatol. praxi [online]. 2009, roč. 3, vol. 3, s. 122-123, dostupné také z <http://www.solen.cz/pdfs/der/2009/03/03.pdf>.
- ↑ VIKTORINOVÁ, Marie. Seboroická dermatitida. Medicína pro praxi [online]. 2005, roč. 2, no. 4, s. 161-166, dostupné také z <http://www.solen.cz/pdfs/med/2005/04/06.pdf>. ISSN 1803-5310.
- ↑ Skočit nahoru k: a b c d e f SALAVEC, M. Seborrhoická dermatitida, lupovitost. Medicína po promoci 5/2010 [online]. 2010, roč. -, vol. 5, s. -, dostupné také z <http://www.tribune.cz/clanek/20102>.
- ↑ Moises-Alfaro CB, Caceres-Rios HW, Rueda M, et al. Are infantile seborrheic and atopic dermatitis clinical variants of the same disease ? Int J Dermatol 2002; 416: 349–351.
- ↑ Mimouni K, Mukamel M, Zeharia A, et al. Prognosis of infantile seborrheic dermatitis. J Pediatr 1995; 127: 744–746.
- ↑ Junášek M. Seboroická dermatitida v přehledu. Trendy v medicíně, 2003; 5 (4): 25–30.
- ↑ Kojanová M, Šuková T, Štork J. Dermatitis seborrhoica. Čes. -slov. Derm. 2005, 80 (5): 261–269.
