Blokátory kalciového kanálu: Porovnání verzí
(doplnění) |
(překlep) |
||
Řádek 15: | Řádek 15: | ||
=== Verapamil a dilthiazem === | === Verapamil a dilthiazem === | ||
Působí především na receptory v myokardu. Prodlužují AV vedení vzruchu a zpomalují sinusový rytmus. Potlačují supraventrikulární tachykardii a odpověď komor na pokles [[tlak krve|TK]]. Oba se považují také za vhodné léky k prevenci srdeční ischémie, v akutní fázi [[infarkt myokardu|infarktu myokardu]] se však neosvědčily, patrně také pro současný negativně inotropní efekt. Mohou se rovněž použít jako [[antihypertenziva]]. Verapamil může vyvolat | Působí především na receptory v myokardu. Prodlužují AV vedení vzruchu a zpomalují sinusový rytmus. Potlačují supraventrikulární tachykardii a odpověď komor na pokles [[tlak krve|TK]]. Oba se považují také za vhodné léky k prevenci srdeční ischémie, v akutní fázi [[infarkt myokardu|infarktu myokardu]] se však neosvědčily, patrně také pro současný negativně inotropní efekt. Mohou se rovněž použít jako [[antihypertenziva]]. Verapamil může vyvolat ve vyšších dávkách blok AV vedení a kontraindikován u převodních poruch a současném podávání [[beta-blokátory|beta-blokátorů]]. | ||
===Amlodipin=== | ===Amlodipin=== |
Verze z 10. 5. 2014, 20:51
Látky blokující kalciový kanál (blokátory kalciového kanálu) snižují tok kalcia přes membránu do buňky blokem L-typu vápníkového kanálu a způsobují tím dlouhodobou dilataci hladkého svalu. Nejcitlivější je sval cévní, především arteriální, jehož uvolnění vede ke snížení cévní rezistence. Dilatace nastává i u mimocévního hladkého svalstva bronchů, GIT a dělohy. V srdci jsou na kalciu závislé „struktury pomalé odpovědi“ (SA a AV uzel), ale také kontraktilní mechanismy. Blokádou kalciového kanálu klesá vodivost a inotropie myokardu – klesá minutový srdeční výdej. Dilatují koronární tepny a brání dalším projevům ischémie. Ovlivněním SA a AV uzlu potlačují supraventrikulární tachyarytmie. Dilatace v systémovém řečišti způsobuje pokles tlaku krve a může vést k reflexnímu zvýšení srdeční frekvence, zejména u krátkodobě působícího nifedipinu.
Terapeuticky se používají u anginy pectoris, hypertenze a arytmiích.
Vzhledem k tomu, že se jedná o farmaka značně odlišná fyzikálními i chemickými vlastnostmi, liší se i jejich afinita k receptorům cílové struktury.
Rozdělení
- Blokátory Ca2+ kanálů I. generace = non-dihydropyridiny: nifedipin ( je z první generace, ale patří mezi dihydropyridiny, stejně jako nicardipin), verapamil, diltiazem.
- Blokátory Ca2+ kanálů II. generace = dihydropyridiny: isradipin, felodopin, nitrendipin, nisoldipin. Jedná se o dihydropyridinové deriváty, které oproti nifedipinu vykazují vyšší vaskulární selektivitu (výraznější vazodilatace při nižším negativně chronotropním a dromotropním účinku) a výhodnější farmakokinetické vlastnosti – delší působení.
- Blokátory Ca2+ kanálů III. generace = dihydropyridiny: amlodipin, lacidipin, barnidipin. Jsou vysoce selektivní k cévám a mají pomalý nástup účinku, nedochází k reflexní aktivaci sympatiku. Působí dlouhodobě a antioxidačně.
Zástupci
Nifedipin
Podle struktury se řadí mezi tzv. dihydropyridiny. Ovlivňuje především hladký cévní sval. Indikován je proto v terapii hypertenze. Je lékem volby v úvodu do terapie hypertenzní krize. Po per os podání se účinek objeví už za 10 minut, s maximem po 20-30 min. Podává se obvykle ve 3 denních dávkách. Kontraindikací podání nifedipinu je těhotenství (relaxační vliv na dělohu).
Verapamil a dilthiazem
Působí především na receptory v myokardu. Prodlužují AV vedení vzruchu a zpomalují sinusový rytmus. Potlačují supraventrikulární tachykardii a odpověď komor na pokles TK. Oba se považují také za vhodné léky k prevenci srdeční ischémie, v akutní fázi infarktu myokardu se však neosvědčily, patrně také pro současný negativně inotropní efekt. Mohou se rovněž použít jako antihypertenziva. Verapamil může vyvolat ve vyšších dávkách blok AV vedení a kontraindikován u převodních poruch a současném podávání beta-blokátorů.
Amlodipin
U pacientů se srdečním selháním snižuje mortalitu, neovlivňuje plazmatické koncentrace glycidů a lipidů a podává se jednou denně.
Srovnání farmakodynamiky Ca blokátorů první generace[1] | |||
---|---|---|---|
NIFEDIPIN* | DILTIAZEM | VERAPAMIL | |
dilatace koronárních artérií | ++ | ++ | ++ |
dilatace perifenrních artérií | ++++ | ++ | +++ |
negativně inotropní efekt | + | ++ | +++ |
zpomalení AV vedení | bez SZ | + + + | + + + + |
srdeční frekvence | vzestup, bez SZ | pokles, bez SZ | pokles, bez SZ |
pokles krevního tlaku | ++++ | ++ | +++ |
deprese SA uzlu | bez SZ | ++ | ++ |
vzestup srdečního výdeje | ++ | bez SZ | bez SZ |
* nebo jiné dihydropyridiny, bez SZ = bez signifikantní změny
Odkazy
Související články
- Renin-angiotenzin-aldosteronový systém
- ACEI
- Blokátory receptorů pro angiotenzin II
- Hypertenze
- Hypertenzní krize
Zdroj
- MARTÍNKOVÁ, Jiřina, Stanislav MIČUDA a Jolana CERMANOVÁ. Vybrané kapitoly z klinické farmakologie pro bakalářské studium : Kardiovaskulární systém [online]. ©2000. [cit. 2010-07-01]. <http://www.lfhk.cuni.cz/farmakol/predn/bak/kapitoly/prednasky/kardio-bak.ppt>.
- LINCOVÁ, Dagmar a Hassan FARGHALI, et al. Základní a aplikovaná farmakologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. 672 s. ISBN 978-80-7262-373-0.
Reference
- ↑ MARTÍNKOVÁ, Jiřina, Stanislav MIČUDA a Jolana CERMANOVÁ. Vybrané kapitoly z klinické farmakologie pro bakalářské studium : Kardiovaskulární systém [online]. ©2000. [cit. 2010-07-02]. <http://www.lfhk.cuni.cz/farmakol/predn/bak/kapitoly/prednasky/kardio-bak.ppt>.