Psychologie a psychoterapie

Pojem psychoterapie

• výraz psychoterapie pochází z řečtiny: „psyché“ = duše; „therapón“ = služebník, sloužit
• psychoterapie využívá lékařské vědy, psychologické vědy a filosofii (etiku)
• psychoterapie je léčba, profylaxe (primární prevence) a rehabilitace (terciární prevence) poruch zdraví
• psychoterapie probíhá jako vědomá, záměrná, strukturovaná a vědecky podložená interakce mezi terapeutem a pacientem (terapeutický vztah)

Obecné zásady psychoterapie

1. Využíva prostředky: slova, rozhovor, neverbální chování, podněcování emocí, vytvoření terapeutického vztahu, sugesce, učení, interakce ve skupině
2. Působí na nemoc, poruchu, anomálii
3. Cílem je mírnit potíže a podle možnosti i odstranit jejich příčiny
4. Dochází ke změnám v prožívání a chování pacienta
5. Psychoterapii provádí kvalifikovaná osoba

Prostředky psychoterapie

Jsou činnosti, se kterými se setkáváme i v běžném životě. Psychoterapeutickými se stávají v okamžiku, kdy jsou odborně použity s cílem pomoci druhému.

• psychoterapeutický vztah
• uspořádání situace v terapii
• imaginace – spontální / záměrná
• učení / nácviky
• sugesce / hypnóza
• prostředky:verbální (rozhovor, sugesce),nonverbální (relaxace, imaginace…)

Cíle psychoterapie

1. odstranění drobných příznaků (symptomů)
2. resocializace, reorganizace, restrukturalizace, rozvoj pacientovy osobnosti (osobnost se přetváří)
3. úprava psychofyzických stavů, odstranění symptomů, podpora v krizové situaci, pomoc při adaptaci na nové podmínky, změna chování, ovlivnění sociálních vztahů, osobnostní změna

Psychoterapeutické směry hlubinné

1) Psychoanalytická terapie (Freud)

• vychází z psychoanalýzy (rozlišuje vědomí, předvědomí a nevědomí)
• velmi direktivní způsob terapie
• pudové tendence jsou rozhodující pro vývoj osobnosti a pro vznik neuróz
• základní pud – sexuální (libido)
• neurózy vznikají konfliktem: superego / id / ego
• dává největší důraz na vývoj v dětství
• neurózu vyvolává potlačená úzkost
• psychoanalytickou metodou se mají vytěsněné pudové impulzy odhalit, přivést do vědomí a vrátit pod kontrolu vědomého já

2) Adlerovská psychoterapie (Adler)

• pro každý lidský život není rozhodující sexuální pud, ale životní cíl (potřeba začlenit se do společnosti, uplatnit se a prosadit)
• také klade velký význam na vývoj v raném věku
• důležitá je rodinná situace (vztahy mezi sourozenci…)
• pocit méněcenosti = únik do nemoci
• hlavní zásady – poznat pacientův životní plán, vést pacienta ke změně životního stylu, dodávat mu odvahu

3) Jungovská terapie (Jung)

• dělí lidi na intoverty a extroverty
• odkrývání nevědomých komplexů
• terapie tkví v odkrývání nevědomých souvislostí (na rozdíl od psychoanalýzy je to přátelský rozhovor)
• využívá také výkladů snů a aktivní imaginace

Behaviorální psychoterapie (Eysenck, Wolpe)

• poruchy chování jsou naučené reakce
• je-li neurotické chování naučené, musí se přecvičovat a odučovat
• k vyléčení neurózy nevede změna myšlení, ale změna chování
• má kořeny v experimentální psychologii
• pracuje s podmíněnými reflexy
• využívá metod nácviku a negativního nácviku (nepříjemné podněty a tresty)
• je jí vytýkáno, že se snaží odstranit pouze symptomy a ne základní příčiny

Humanistická psychoterapie (Maslow)

• podtrhuje jedinečnost každé osobnosti a vede k osobnostnímu růstu
• snaží se pochopit vnitřní zážitky jedince a naučit jej s těmito zážitky pracovat
• pomáhá lidem v jejich duchovním růstu a realizaci vlastního potenciálu

- zabývá se hodnotami a perspektivou - důraz na bezprostřednost a spontálnost