Obecná anatomie mízního systému

Mízní systém je systém drobných kapilár a mízovodů, společně s několika lymfatickými orgány. Probíhá zde míza, která je produktem tkáňového moku. Aby se dostala míza zpět do oběhu, musí se 2–3 l/den této tekutiny dostat cestou mízních kapilár do krevního řečiště.

Lymfatické cévy

Schéma systému

Začátek mízních kapilár pozorujeme slepě ve vmezeřeném vazivu u téměř všech orgánů (kromě těch, které jsou i bez krevního zásobení – např. epitel kůže). Mízní kapiláry se spojují vzájemnými anastomosami v sítě, ze kterých se sbírají mízní kolektory. Kolektory se už podobají cévám (označovány také jako vasa lymfatica). Tyto kolektory většinou vedou mízu do přilehlých mízních uzlin, filtrů proti cizorodým mikrobům. Odsud se sbírají konečné mízní kmeny, které ústí do větších kolektorů nebo žil.

Stavba jednotlivých úseků

Mízní kapiláry jsou se svou jednou vrstvou endothelu podobné krevním kapilárám, jsou však výrazně propustnější díky absenci nebo nedokonalosti lamina basalis. Díky velkým štěrbinám je tak schopna lymfatická kapilára pojmout i velké molekuly neprostupné pro kapiláry (např. chylomikra) a tím zajišťuje další transportní funkci lymfatického systému.

Mízní kolektory jsou větší cévy obsahující charakteristické, ve dvojicích uspořádané chlopně, které zabraňují ve fyziologických případech retrográdnímu toku lymfy. Samotná stěna mízního kolektoru již obsahuje tunicu intimu, medii a adventicii a podobá se tak krevním cévám.

Kmeny mízní jsou již podobné malým žilám.

Lymfa

Míza je bezbarvým produktem tkáňového moku, do kterého přestupuje jednak filtrát krevních kapilár (díky zvýšené filtraci a snížené reabsorbci v průběhu kapiláry) a jednak tekutina s metabolity buněk. Obsahuje tak složení krevní plazmy s obsahem bílkovin kolem 20 g/l. Toto ovšem neplatí v mízním řečišti střev, kde se do mízy dostávají absorbované tuky. Díky tomu je míza bělavá až zažloutlá s obsahem bílkovin až 60 g/l; označuje se názvem chylus.

Dále míza obsahuje množství lymfocytů, v zásadě na každém dalším úseku (zejména po mízní uzlině) vzestupující počet.

Pohyb lymfy je zařizován speciálními mechanismy:

• kontrakcí hladké svaloviny v medii lymfatických cév
• kontrakcí přilehlých kosterních svalů
• dýchacími pohyby, peristaltikou střev, činností srdce

Lymfatické orgány

Mezi lymfatické orgány se řadí mízní uzliny, lymfatické tkáně v orgánech, tonsily, slezina, brzlík.

Stavba mízních uzlin

Stavba mízní uzliny

Sektory mízních uzlin

Jedná se o imunitní orgány vejčitého tvaru o různých velikostech, tvořící síť po celém těle. Fungují jako filtry pro průtok mízy a vychytávají různé cizorodé částice, jako například prach, choroboplodné zárodky, nádorové buňky.

Vstup do lymfatické uzliny se označuje jako hilum nodi lymphatici, zde vstupují cévy vyživující orgán. Také zde vystupuje vas efferens – odvodná céva pro mízu z uzliny, jejím opakem je několik vas afferens, které mízu do uzliny naopak přivádějí.

Na povrchu uzliny najdeme vazivové pouzdro capsula nodi lymphatici. Pod kapsulou se nalézá samotná stěna s trámci vaziva – trabeculae s četnými makrofágy. Tyto trámce se ponořují do vnitřku uzliny a přitom dělí vnitřní tkáň na neúplně uzavřené oddíly. Z trámců odstupuje síť retikulárních buněk a vláken (retikulum), které ve svých prostorech utváří uzlinové sinusy pro průtok lymfy. Tyto prostory jsou vyplněné lymfocyty a utvářejí tak imunitní centra folliculi lymphatici.

Uzlina je v zásadě rozdělena na tři prostory:

• cortex s folliculi lymphatici – tvořící obvod uzliny
• parakortikální zóna – oblast mezi kůrou a dření
• medulla – dřeň mezi parakortikální zónou a hilem uzliny. Zde přechází medulární sinusy v konečné, terminální sinusy, které pokračují do vas efferens.

Lymfatická tkáň v orgánech

Folliculi lymphatici jsou roztroušené uzlíky lymfatické tkáně především v trávicí trubici, horních cestách dýchacích a močových cestách. Nejběžnějším příkladem jsou nodi lymphatici solitarii a nodi lymphatici aggregati v tenkém střevě. Stavbou se podobají lymfatickým uzlíkům ve velké uzlině. Převážné zástupce imunitních buněk představují B-lymfocyty.

Systém těchto uzlíků je labilní s možností se stále přestavovat a měnit.

Tonsillae

Jsou to lymfatické orgány, které mají vysoce koncentrovanou lymfatickou tkáň ve sliznici. Jsou to primární kontaktní místa s antigeny při přijímání potravy a vdechování vzduchu, proto mají velký význam krátce po narození jedince. Při chronickém onemocnění mohou být infikovány mikroby a sloužit jako jejich útočiště. Proto se může přistupovat k odebrání mandlí - tonsilektomii.

• tonsillae palatinae
• tonsilla lingualis
• tonsilla pharyngea
• tonsillae tubariae

• patří k tzv. Waldeyerovu lymfatickému okruhu

Slezina

Orgán funkční pro krevní oběh i imunitu organismu.

 Podrobnější informace naleznete na stránce Slezina.

Brzlík

Primární lymfatický orgán důležitý zejména v dětství.

 Podrobnější informace naleznete na stránce Brzlík.

Funkce lymfatického systému

• drenážní systém pro mízu z tkáňového moku a metabolity buněk
• díky propustnosti kapilár mohou vést lymfatické cévy i makromolekulární látky, např. chylomikra z trávicí soustavy
• systém obsahuje mnoho imunitních center, přispívá tak výrazně imunitní funkcí
• Lymfatický systém je častou cestou pro metastázy nádorových buněk

Odkazy

Související články

• Brzlík
• Slezina
• Tonsilitida
• Tonsilektomie
• Mízní kmeny
• Mízní soustava na portálu anatomie

Použitá literatura

• ČIHÁK, Radomír a Miloš GRIM. Anatomie 3. 2., upr. a dopl vydání. Praha : Grada, 2004. 673 s. sv. 3. s. 172-178. ISBN 80-247-1132-X.

• TROJAN, Stanislav, et al. Lékařská fyziologie. 4. vydání. Praha : Grada, 2003. 772 s. s. 261. ISBN 80-247-0512-5.