Neuroglie

Neuroglie (glie, gliová tkáň) je podpůrná tkáň, která spolu s neurony tvoří nervový systém. Gliové buňky mají velkou škálu funkcí, např. podpůrnou funkci, metabolickou (výživa neuronů), fagocytární a izolační (tvorba myelinu). Buňky mají argyrofilní vlastnosti, dají se tedy velmi dobře naimpregnovat.

Neuroglie dělíme na:

1. centrální:
   • makroglie − astrocyty, oligodendroglie, ependym, tanycyty, Müllerovy buňky, pituicyty;
   • mikroglie;
2. periferní:
   • Schwannovy buňky, satelitové buňky.

Centrální glie

Astrocyty

Výběžek astrocytu na endotelu kapiláry.

Astrocyty patří mezi makroglie.

Plazmatické astrocyty

• Mají objemnou cytoplazmu a četné široké výběžky.
• Vyskytují se hlavně v šedé hmotě CNS (vyživují neurony).

Fibrilární astrocyty

• Mají dlouhé, tenké a málo větvené výběžky.
• Cytoplazma obsahuje gliofibrily.
• Vyskytují se hlavně v bílé hmotě CNS (zde hodně axonů → vyživují axony).

Mnohé z výběžků astrocytů jsou připojeny ke krevním cévám a k pia mater pomocí rozšířených gliálních nožek. Okolo cév v CNS tvoří výběžky astrocytů membrana limitans gliae perivascularis, která je součástí hematoencefalické bariéry (bariéra mezi krví a tkání CNS). Na povrchu CNS tvoří výběžky astrocytů membrana limitans gliae superficialis. Další funkcí astrocytů je výživa neuronů. Pokud dojde k odumření některých neuronů, je odumřelé ložisko nahrazeno astrocyty, které vytvoří tzv. gliovou jizvu.

Oligodendroglie (oligodendrocyty)

Výběžky oligodendrocytu tvoří myelinovou pochvu okolo axonů v CNS.

Patří mezi makroglie, ale jsou funkčně vydělené. Mají drobné tělo a jádro a malý počet výběžků (odtud název oligo-). Jejich hlavní funkcí je tvorba myelinu okolo axonů v CNS. Během vývoje oligodendrocyt vysílá výběžky, které obalí axony. Jeden oligodendrocyt myelinizuje svými výběžky velké množství axonů.

Ependym

Ependymální buňky tvoří výstelku dutin CNS. Tvarem a uspořádáním připomínají jednovrstevný epitel ("pseudoepitel"), ale pod ependymem není bazální membrána. Apikální povrch buněk je opatřen mikrociliemi a mikroklky. Zvláštním typem ependymálních buněk jsou tanycyty. Z baze tanycytů vystupuje dlouhý výběžek a zanořuje se do nervové tkáně. Tanycyty nacházíme hlavně na bazi III. mozkové komory. Ependymové buňky jsou také součástí plexus chorioideus, který vytváří mozkomíšní mok.

Další makroglie

Mezi další makroglie patří Müllerovy buňky (v sítnici), Bergmannovy buňky (v mozečku), pituicyty (v hypofýze) a pinealocyty (v epifýze).

Mikroglie

Mikroglie jsou malé buňky s oválným tělem a velkým počtem výběžků. Mají fagocytární schopnost, jsou součástí monocyto-makrofágového systému. Při poškození CNS se zvětšují, migrují k místu poškození, fagocytují a přetváří se na tzv. zrnéčkové buňky.

Periferní glie

Schwannovy buňky

Podobají se oligodendrocytům. Tvoří myelinové pochvy axonů v periferní nervové soustavě. Na rozdíl od oligodendrocytu však jedna Schwannova buňka myelinizuje pouze jeden axon a na tvorbě myelinu se podílí nejen výběžky, ale celá buňka.

Satelitové buňky

Satelitové buňky jsou malé buňky s krátkými výběžky. Obklopují těla neuronů v sensitivních a vegetativních gangliích, kde mají důležitou výživnou úlohu.

Odkazy

Související články

• Neuron

Externí odkazy

• JANČÁLEK, Radim a Petr DUBOVÝ. Základy neurověd v zubním lékařství [online]. MEFANET, ©2011. Poslední revize 27.10.2011, [cit. 26.11.2011]. <http://portal.med.muni.cz/clanek-560-zaklady-neuroved-v-zubnim-lekarstvi.html>.

• Neuroglie (česká wikipedie)
• Glial cell (anglická wikipedie)

Použitá literatura

• JUNQUEIRA, L. Carlos, José CARNEIRO a Robert O KELLEY. Základy histologie. 7. vydání. Jinočany : H & H, 1997. 502 s. ISBN 80-85787-37-7.

• KLIKA, Eduard, et al. Histologie : celost. učebnice pro lék. fakulty. 1. vydání. Praha : Avicenum, 1986. 

• TROJAN, Stanislav, et al. Lékařská fyziologie. 4. vydání. Praha : Grada, 2003. 771 s. ISBN 80-247-0512-5.

• KONRÁDOVÁ, Václava, Jiří UHLÍK a Luděk VAJNER. Funkční histologie. 1. vydání. Jinočany : H & H, 2000. ISBN 80-86022-80-3.