Onkogeny a protoonkogeny: Porovnání verzí
m (úprava linku) |
m (→Související články: drobnost) |
||
| Řádek 30: | Řádek 30: | ||
==Odkazy== | ==Odkazy== | ||
=== Související články === | === Související články === | ||
*[[Buněčný cyklus]] | *[[Buněčný cyklus]] | ||
*[[Hereditární nádorové syndromy]] | *[[Hereditární nádorové syndromy]] | ||
*[[Mutace]] | |||
*[[Proliferace]] | |||
*[[Tumor-supresorové geny]] | |||
=== Zdroj === | === Zdroj === | ||
Verze z 23. 10. 2011, 09:54
Protoonkogeny jsou geny, které se běžně vyskytují v organismu a jsou odpovědné za proliferaci. Jestliže dojde k jeho mutaci, dochází k zvýšení exprese nebo hyperaktivitě proteinu. Důsledkem je nadměrné buněčné dělení. Tato mutovaná forma se nazývá onkogen.
Jiným mechanismem vzniku nádorového bujení je mutace antiproliferačních tumor-supresorových genů. Ty se v genomu vyskytují vždy ve dvou kopiích a pro jejich poškození je nutný zásah obou kopií. Protoonkogeny se však v této oblasti liší. Mutace jedné kopie protoonkogenu na onkogen bohatě stačí k vzniku projevů – dominantní charakter.
Protoonkogeny mohou kódovat velmi širokou paletu proteinů s mnoha různými funkcemi (geny buněčné diferenciace, signální molekuly, povrchové receptory, regulační geny,...). Jestliže dojde k poškození např. proteinu signalizačních drah, může se změnit reaktivita buněk na působení růstových faktorů. Následuje výrazně buněčné dělení. To může být způsobeno několika mechanismy:
- protein začne být tvořen i v buňkách, ve kterých se normálně netvoří
- protein je tvořen odpovídajícími buňkami, ale v nadměrném množství
- protein se tvoří ve formě, které nemůže být regulována normálními mechanismy
Nové výzkumy objevily napojení aktivace protoonkogenů na onkogeny přes microRNA. Jedná se o úseky RNA o velikosti 21–25 nukleotidů. Ty mohou kontrolovat expresi těchto genů pomocí jejich down-regulování. V budoucnu by možná mohly být užívány k zablokování působení onkogenů.
V současné době je známo na 40 druhů protoonkogenů. Z toho u 16 z nich byla prokázána přímá souvislost s nádorovým bujením, např.:
- Her-2/ neu: nádory prsu
- K-ras: nádory jícnu, tlustého střeva, pankreatu
- beta-Catenin: nádory pankreatu
- Cyclin E: nádory jater
- mutantní B-Raf: melanomy
Příklady (proto)onkogenů
Mezi onkogeny patří například odvozené formy růstového faktoru PDGF, receptory pro růstové hormony nebo proteiny intracelulárních signálních drah. Všechny tyto buňky se vyznačují podobným chováním – reagují tak, jako by neustále dostávaly signalizační pokyny k dělení. Buňky se tak zcela vymykají regulačnímu řízení.
Mezi onkogeny patří také virový gen src. Viry způsobující rakovinu se nazývají transformační viry (často se jedná o retroviry). Za normálních okolností reguluje gen src proteinkinázu kontrolující buněčné dělení. Jednotlivé struktury onkogenu a protoonkogenu se od sebe liší v několika aminokyselinách.
Virové onkogeny – normální funkce protoonkogenu – nádory způsobené mutací:
- onkogen abl – Tyr-specifická proteinkináza – pre-B-lymfocytární leukemie
- erb-B – receptor epidermálního růstového faktoru (EGF) – erytroleukémie
- fos, jun – regulace genové exprese – osteosarkomy, fibrosarkomy
- myc – regulace genové exprese – sarkomy a karcinomy
- src – Tyr-specifická proteinkináza – sarkomy
Odkazy
Související články
Zdroj
Použitá literatura
- ALBERTS, B, D BRAY a A JOHNSON. Základy buněčné biologie. 2. vydání. Espero Publishing, 2005. 740 s. ISBN 80-902906-2-0.
- KUMAR, Vinay, Abul K ABBAS a Nelson FAUSTO, et al. Robbins basic pathology. 8. vydání. Philadelphia : Saunders/Elsevier, 0000. 0 s. ISBN 978-1-4160-2973-1.
