Vankomycin

Vankomycin je glykopeptidové antibiotikum

Farmakokinetika

Neabsorbuje se z trávicího traktu (působí pouze místně, využívá se k léčbě enterokolitidy). Pro systémový účinek se podává i.v. Eliminuje se exkrecí ledvinami v metabolicky nezměněné formě. Porucha exkreční funkce ledvin vyžaduje redukci dávky. Může se kumulovat i při insuficienci jater. Terapeutické okno je úzké, proto je vhodné terapeutické monitorování hladin.

Farmakodynamika

Účinek vankomycinu je nezávislý na koncentraci.

Indikace

Vankomycin se užívá k léčbě infekcí vyvolané citlivými grampozitivními mikroorganismy a anearoby (peritonitidy), sepse, endokarditidy a dalších závažných onemocnění. Perorálně se podává při pseudomembranozní kolitidě.

Nežádoucí účinky a toxicita

Místním drážděním vznikají flebitidy, zejména po paravenozní aplikaci. Ototoxicita a nefrotoxicita jsou v přímé závislosti na plazmatické koncentraci. Proto se doporučuje kontrola plazmatických hladin. Při rychlé aplikaci red man syndrom, „syndrom rudého muže“ (flush, svědění, hypotenze, patrně nesenzibilizovaným uvolněním histaminu z mastocytů). Proto se vankomycin podává i.v. infúzí alespoň po dobu 1 hod.

Kontraindikace

Vankomycin se nesmí užívat při alergii na glykopeptidová antibiotika, nesmí se podávat i.m. Se zvýšenou opatrností je třeba podávat u poruch sluchu, renálních funkcí a v graviditě. Ototoxicita a nefrotoxicita se zvyšuje současným podáváním jiných takto toxických látek (aminoglykosidy).

Odkazy

Související články

• Antibiotika

Zdroj

• MARTÍNKOVÁ, J, S MIČUDA a J CERMANOVÁ. Antibiotika [online]. [cit. 2010-07-14]. <http://www.lfhk.cuni.cz/farmakol/predn/bak/kapitoly/atb-bak.doc>.

Použitá literatura

LINCOVÁ, Dagmar a Hassan FARGHALI, et al. Základní a aplikovaná farmakologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. ISBN 978-80-7262-373-0.