Vyšetření moči/chemické

			Článek byl označen za rozpracovaný, od jeho poslední editace však již uplynulo více než 30 dní
			Chcete-li jej upravit, pokuste se nejprve vyhledat autora v historii a kontaktovat jej. Podívejte se také do diskuse.
			Pokud vše nasvědčuje tomu, že původní autor nebude v editacích v nejbližší době pokračovat, odstraňte šablonu {{Pracuje se}} a stránku upravte.
			Stránka byla naposledy aktualizována ve středu 7. října 2009 v 22:51.

Běžně se v moči kvalitativně zjišťuje bílkovina, glukóza, hemoglobin, ketolátky a žlučová barviva. Tyto součásti se většinou vyskytují i v moči zdravých osob, ale v tak malém množství, že je běžnými zkouškami neprokážeme. Za různých patologických stavů se jejich koncentrace v moči zvyšuje.

Zkumavkové reakce

Dříve se k průkazu patologických součástí moči používaly barevné a srážecí reakce prováděné tzv. „mokrou cestou“ (ve zkumavkách). Souhrnně jsou jejich principy v tabulce:

Principy stanovení patologických součástí močí pomocí barevných a srážecích reakcí prováděných ve zkumavkách

Analyt	Princip reakce	Jednotlivé zkoušky
Bílkovina	denaturace bílkovin	zkouška s kyselinou sulfosalicylovou Hellerova zkouška (s koncentrovanou <chemform>HNO3</chemform>) zkouška varem
Hemoglobin	pseudoperoxidázová aktivita hemového železa – katalyzuje oxidaci vhodných chromogenů na barevné produkty peroxidem vodíku	Heitz-Boyerova zkouška (oxidace redukovaného fenolftaleinu) zkouška benzidinová (oxidace o-tolidinu nebo tetrametylbenzidinu)
Glukóza	nespecifické zkoušky založené na redukčních vlastnostech glukózy	Fehlingova zkouška (redukce <chemform>Cu2+</chemform>) Benedictova zkouška (redukce <chemform>Cu2+</chemform>) Nylanderova zkouška (redukce <chemform>Bi3+</chemform>)
Ketolátky	reakce s nitroprusidem sodným v alkalickém prostředí za vzniku fialového komplexu	Legalova zkouška Lestradetova zkouška
Bilirubin	oxidace bilirubinu na zelený biliverdin nebo modrý bilicyanin	Rosinova zkouška (s jódem) Gmelinova zkouška (s koncentrovanou <chemform>HNO3</chemform>)
Urobilinogen	reakce urobilinogenu s 4-dimethylaminobenzaldehydem v kyselém prostředí za vzniku barevného kondenzačního produktu	Ehrlichova zkouška

Testovací (diagnostické) proužky

Průkaz patologických součástí moči přímo u lůžka nemocného nebo v linii prvního kontaktu s pacientem umožňuje vyšetřování pomocí testovacích proužků.

Testovací proužky jsou tvořeny nosičem z umělé hmoty, na němž jsou upevněny jedna nebo více indikačních zón. Ty jsou vyráběny tak, že do vhodného materiálu (např. speciální filtrační papír) se nasaje kapalné analytické činidlo, které se šetrně vysuší.

Diagnostické proužky se dodávají jako monofunkční, polyfunkční nebo proužky pro speciální vyšetření.

Monofunkční proužky obsahují základní indikační zóny pro semikvantitativní stanovení určité látky v moči. Polyfunkční proužky jsou tvořeny několika indikačními zónami, umožňujícími vyšetření několika biochemických parametrů najednou. Jsou určeny pro případy, kdy je zapotřebí získat co nejvíce informací o zdravotním stavu pacienta, např. při různých screeningových akcích. Kromě monofunkčních a polyfunkčních proužků existují proužky pro speciální vyšetření, kde jsou zařazeny kombinace dvou nebo více indikačních zón, které jsou zvoleny pro vyšetření určitého onemocnění, např. proužky pro screening diabetes mellitus obsahují zónu pro stanovení glukosy, ketolátek, bílkoviny a pH.

Pomocí testovacích proužků lze stanovit tyto parametry v moči:

• bílkovina
• glukosa
• ketolátky
• bilirubin
• urobilinogen
• hemoglobin, erytrocyty
• kyselina askorbová
• leukocyty
• dusitany
• pH
• specifická hmotnost

==Principy stanovení jednotlivých parametrů==¨

Bílkovina

3´,3´´,5´,5´´-tetrachlorfenol-3,4,5,6-tetrabromsulfoftalein; v alkalickém prostředí nebo po navázání bílkoviny označená hydroxylová skupina disociuje a barva sloučeniny se změní ze světle žluté na tmavě zelenomodrou

Princip stanovení bílkovin v moči pomocí diagnostických proužků je založen na tzv. bílkovinné chybě acidobazického indikátoru, např. tetrabromfenolové modři, etylesteru tetrabromfenolftaleinu či 3´,3´´,5´,5´´-tetrachlorfenol-3,4,5,6-tetrabromsulfoftaleinu. Jako každý acidobazický indikátor tyto látky při určitém pH mění svou barvu (chovají se jako slabé kyseliny, přičemž protonovaná forma má jiné zbarvení než disociovaná forma): při pH nižším než 3,5 jsou žluté, při vyšším pH jsou zelené až modré. V reakční zóně testovacího proužku je kromě indikátoru i pufr, který udržuje pH v rozmezí 3,0 až 3,5, indikátor tedy má žlutou barvu. Jsou-li ve vzorku bílkoviny, naváží se svými aminoskupinami na indikátor. Tím ovšem změní jeho vlastnosti – přechodová oblast se posune směrem ke kyselejšímu pH. Znamená to, že při uvedeném konstatním pH mezi 3,0 až 3,5 bude mít indikátor s navázanou bílkovinou zelenou barvu, jako kdyby byl v alkaličtějším prostředí (proto bílkovinná chyba indikátoru). Intenzita zbarvení závisí na koncentraci bílkoviny, kolísá od zelené až po modrou a hodnotí se vizuálně nebo instrumentálně.

U výrazně alkalických močí (pH nad 8) nebo je-li moč velmi koncentrovaná, může test dávat falešně pozitivní výsledky (dojde k vyčerpání pufru v reakční zóně). V těchto případech moč okyselíme několika kapkami zředěné kyseliny octové na pH 5–6 a test opakujeme. Falešnou pozitivitu mohou také způsobit vysoké koncentrace některých látek s aminoskupinami (kontaminace odběrové nádoby některými dezinfekčními prostředky), jež se na indikátory váží podobně jako bílkoviny.

Nevýhodou testovacích proužků je jejich rozdílná citlivost vůči jednotlivým bílkovinám. Proužky reagují velmi dobře s albuminem a jeho přítomnost indikují v moči od 0,1 až 0,5 g/l. Podstatně nižší citlivost vykazují vůči globulinům, glykoproteinům a Bence-Jonesově bílkovině. Těmito diagnostickými proužky nelze prokázat zvýšení albuminurie na hodnoty do asi 200 mg/l, resp. denní ztráty albuminu v rozmezí 30 až 300 mg/24 hodin, které provází zejména časnější fáze některých nefropatií. Pro skrínink zvýšení albuminurie je možno použít imunochemických metod, např. speciálních diagnostických proužků založených na imunochromatografickém principu nebo imunoturbidimetrie.

Chemické kvalitativní vyšetření moči

• orientační stanovení pH - papírkem, pH metrem přesnější - u tubulárních acidóz
• orientační vyšetření hustoty - proužek reaguje s ionty v moči, jejich koncentrace koreluje s hustotou, falešně vyšší výsledky v močích s vyšším obsahem bílkovin
• bílkovina v moči
  • buď proužkem nebo roztokem kyseliny sulfosalicylové
  • silně alkalické moče dávají na papírku falešně pozitivní reakce
  • denaturace kys. sulfosalicylovou - vznik zákalu až sraženiny, falešně pozitivní - sulfonamidy, PAD, penicilin
• krev, krevní barvivo v moči
  • papírek zjišťuje volný Hb nebo Hb v ery
  • Hb uvolňuje z peroxidu kyslík a ten oxiduje redox indikátor
  • difúzní zbarvení proužku - Hb volný, tečky - ery
  • falešná pozitivita - více leuko, bakterie s peroxidázovou aktivitou
• leukocyty v moči - proužek, esterázová aktivita leukocytů.... , detekce i rozpadlých buněk
• glukosa v moči
  • průkaz DM a některých renálních poruch
  • proužek má oxidoredukční indikátor a glukosaoxidasu, přemění glc na glukonolakton a vznikne peroxid vodíku a ten to zbarví
• důkaz dusitanů
  • zjistíme přítomnost bakterií, které jsou schopny měnit dusičnany (které jsou normálně v moči) na dusitany
  • e.coli, proteus, klebsiella, aerobacter
• ketolátky
  • reakce s nitroprussidem sodným v alkalickém prostředí (Legalova zkouška)
  • test je více citlivý na aceron a acetacetát než na kys. betahydroxymáslenou, ta je ale v moči nejčastější...
• urobilinogen - falešná pozitivita - některé léky
• bilirubin

Literatura

SCHNEIDERKA, Petr, et al. Kapitoly z klinické biochemie. 2. vydání. Praha : Karolinum, 2004. ISBN 80-246-0678-X.