|
|
Řádek 1: |
Řádek 1: |
| Moč je snadno dostupnou biologickou tekutinou, jejíž analýzou získáváme cenné informace o stavu organismu a jeho metabolismu. Vyšetření moči patří mezi základní klinicko-biochemické postupy, které významně přispívají ke stanovení diagnózy, sledování průběhu onemocnění a výsledků léčby. Při analýze moči se využívá celé spektrum metod od nejjednodušších barevných a srážecích zkumavkových reakcí až po náročné a automatizované metody, jako je průtoková cytometrie nebo imunochemické analýzy. Díky diagnostickým proužkům lze základní vyšetření provést nejen v podmínkách laboratoře, ale přímo v ordinacích či u lůžka nemocného.
| |
|
| |
| ==Sběr moči==
| |
| Důležitým předpokladem validních výsledků analýzy moči je správný postup při jejím odběru a sběru.
| |
|
| |
| ===První ranní moč===
| |
| Pro většinu močových vyšetření je nejvhodnější první ranní moč. Doporučuje se, aby odběru moči předcházela alespoň osmihodinová poloha vleže. Ranní moč je koncentrovanější a kyselejší. Je vhodná zejména pro chemické vyšetření moče. Moč odebraná později je již ovlivněna příjmem tekutin, potravy a pohybem.
| |
|
| |
| Moč se získává obvykle '''spontánní mikcí'''. Vlastní odběr moči se provádí po důkladném omytí a osušení zevního ústí uretry. Močí se do čistě vymyté, suché a uzavíratelné nádobky, v níž nesmí být zbytky čistících a dezinfekčních prostředků, které zkreslují výsledky chemické analýzy. K vyšetření je určen střední proud moči. První proud je vždy kontaminován buňkami a bakteriemi z okolí zevního ústí uretry. Proto první porci moči pacient vymočí do záchodu a do odběrové nádobky zachytí až druhý proud moči, ve kterém se provede analýza.
| |
|
| |
| V určitých situacích se moč odebírá '''suprapubickou punkcí''' močového měchýře nebo '''katetrizací''' močového měchýře.
| |
|
| |
| U žen se vyhýbáme vyšetření v období těsně před menstruací až do jejího skončení. Pro většinu kvalitativních a semikvantitativních chemických analýz moči testovacími proužky není zapotřebí používat stabilizační přísady. V případě, že není možné vyšetření provést do 2 hodin po odběru, je vhodné moč uchovávat v lednici nebo ji konzervovat.
| |
| Při delším skladování se složení moči [[/stará moč|mění]].
| |
|
| |
| ===Druhá ranní moč===
| |
| je vzorek vymočený za 2–4 hodiny po prvním močení. Jeho složení je již ovlivněno příjmem potravy a tekutin a pohybem. Druhá ranní moč je doporučována především pro kvantitativní stanovení vztahovaná na kreatinin v moči.
| |
|
| |
| ===Náhodný vzorek moči===
| |
| Náhodný vzorek moči je označení pro odběr čerstvé moči bez znalosti doby odběru a objemu a ani podrobnosti přípravy pacienta nebývají známy. Připadá v úvahu u akutních stavů. Analýza moči může být zatížená řadou chyb.
| |
|
| |
| ===Časový sběr moči===
| |
| Pro kvantitativní analýzy a pro stanovení clearancí různých analytů je třeba moč sbírat v určitém časovém intervalu. '''Krátkodobý''' sběr moči trvá 1–3 hodiny, '''dlouhodobý''' 12–24 hodin. Někdy se provádí sběr moči přes noc (po dobu 8 hodin), např. pro stanovení [[mikroalbuminurie]]. Přesnost sběru je pro výsledky vyšetření velmi důležitá. Správnost sběru moči lze orientačně zkontrolovat stanovením koncentrace kreatininu v moči.
| |
|
| |
| Moč se sbírá do dobře vyčištěných nádob uložených na chladném a temném místě, popř. s přídavkem konzervačního činidla.
| |
|
| |
| Sběr může být zahájen kdykoliv během dne vyprázdněním močového měchýře a zaznamenáním času. Při 24 hodinovém sběru je však nejvhodnější doba ráno mezi 6 a 7 hodinou. Na začátku sběru moči se pacient musí vymočit; tato porce se ještě nesbírá. Od tohoto okamžiku se sbírá veškerá moč. Pacienta je třeba poučit, že se do sběrné nádoby má vymočit i před tím, než jde na stolici. Sběr moči se ukončuje přesně za 24 hodin vymočením celého obsahu močového měchýře do sběrné nádoby.
| |
|
| |
| Při časovém sběru moči se po jeho skončení změří objem moči, moč se důkladně promíchá a do laboratoře se obvykle dopraví minimálně 5 ml průměrného vzorku s údajem o přesném času zahájení a skončení sběru (s přesností na minuty) a s údajem o přesném objemu sesbírané moči.
| |
|
| |
| ==Chemické kvalitativní vyšetření moči== | | ==Chemické kvalitativní vyšetření moči== |
| * dnes nejčastěji testační papírky | | * dnes nejčastěji testační papírky |
Verze z 3. 10. 2009, 23:13
Chemické kvalitativní vyšetření moči
- dnes nejčastěji testační papírky
- orientační stanovení pH - papírkem, pH metrem přesnější - u tubulárních acidóz
- orientační vyšetření hustoty - proužek reaguje s ionty v moči, jejich koncentrace koreluje s hustotou, falešně vyšší výsledky v močích s vyšším obsahem bílkovin
- bílkovina v moči
- buď proužkem nebo roztokem kyseliny sulfosalicylové
- silně alkalické moče dávají na papírku falešně pozitivní reakce
- denaturace kys. sulfosalicylovou - vznik zákalu až sraženiny, falešně pozitivní - sulfonamidy, PAD, penicilin
- krev, krevní barvivo v moči
- papírek zjišťuje volný Hb nebo Hb v ery
- Hb uvolňuje z peroxidu kyslík a ten oxiduje redox indikátor
- difúzní zbarvení proužku - Hb volný, tečky - ery
- falešná pozitivita - více leuko, bakterie s peroxidázovou aktivitou
- leukocyty v moči - proužek, esterázová aktivita leukocytů.... , detekce i rozpadlých buněk
- glukosa v moči
- průkaz DM a některých renálních poruch
- proužek má oxidoredukční indikátor a glukosaoxidasu, přemění glc na glukonolakton a vznikne peroxid vodíku a ten to zbarví
- důkaz dusitanů
- zjistíme přítomnost bakterií, které jsou schopny měnit dusičnany (které jsou normálně v moči) na dusitany
- e.coli, proteus, klebsiella, aerobacter
- ketolátky
- reakce s nitroprussidem sodným v alkalickém prostředí (Legalova zkouška)
- test je více citlivý na aceron a acetacetát než na kys. betahydroxymáslenou, ta je ale v moči nejčastější...
- urobilinogen - falešná pozitivita - některé léky
- bilirubin
Literatura
SCHNEIDERKA, Petr, et al. Kapitoly z klinické biochemie. 2. vydání. Praha : Karolinum, 2004. ISBN 80-246-0678-X.