Zobrazení zdroje stránky Energetický metabolismus a jeho poruchy

== Úvod ==
Všechny procesy v živých buňkách probíhají za transformace energie. Energie chemické vazby mezi uhlíkem a uhlíkem (–C–C–) a mezi uhlíkem a vodíkem (–C–H–) je přeměňována ne jiné formy. Energetickou transformaci v buňkách z živin přijímaných z okolí můžeme rozdělit do 3 fází:
# získávání energie oxidací živin 
# konverze této energie do biologicky využitelné formy vysoceenergetických fosfátových vazeb ATP
# utilizace energie fosfátových vazeb ATP pro pochody vyžadující energii
První dvě fáze transformace energie jsou součástí tzv. '''buněčné respirace''' (obr. 1). Buňka získává energii hlavně oxidační fosforylací, která se odehrává v respiračním řetězci v [[mitochondrie|mitochondriích]]. Méně účinná, ale stejně důležitá je produkce energie v průběhu anaerobní glykolýzy. Mají-li být životní pochody v organismu zachovány, musí být tvorba [[adenosintrifosfát]]u (ATP), který je hlavním bezprostředním dodavatelem energie, vyvážena s jeho potřebou; není-li tomu tak, vzniká energetický deficit (obr. 2).
[[Soubor:Patobiochemie1.png|550px|thumb|left| Obr.1 – Buněčná respirace]]
[[Soubor:Patobiochemie2.png|550px|thumb|center| Obr.2]]

== Poruchy energetického metabolismu ==
Příčiny poruch energetického metabolismu můžeme rozdělit do tří velkých skupin:
# Poruchy způsobené nevyvážeností přívodu a výdeje energie (dlouhodobé hladovění, [[Mentální anorexie|anorexia nervosa]], [[malnutrice]], [[marasmus]], [[malabsorpce]], přejídání)
# Poruchy v intermediárním metabolismu (endokrinopatie jako [[hyperthyreóza]], esenciální [[obezita]], nádorová kachexie, mnohočetná orgánová dysfunkce)
# Poruchy v buněčné respiraci (tkáňová [[hypoxie]], látky způsobující rozpojení oxidace od fosforylace, otrava kyanidem nebo [[otrava CO|CO]])
Příčiny se mohou pochopitelně kombinovat.

== Vyšetření energetického potenciálu jaterní buňky ==
[[Soubor:Patobiochemie3.png|450px|thumb|right| Obr.3]]
Měření poměru NAD<sup>+</sup>/NADH (redox-potenciál) přímo v buňkách (mitochondriích) není možné. Ozawa (1983) přišel na způsob nepřímého měření intramitochondriálního redox-potenciálu na základě vzájemného poměru oxido-redukční reakce: 
[[Soubor:Reakce1.png|550px|left]]
Podmínkou je měřit tento poměr v arteriální krvi a dále v nepřítomnosti stavů, kdy dochází k nadprodukci [[ketolátky|ketolátek]] (ketóza). Ozawa (1992) nazval toto vyšetření jako stanovení poměru ketolátek v arteriální krvi ('''AKBR''' – '''A'''rterial '''K'''etone '''B'''ody '''R'''atio) a prokázal, že reflektuje intramitochondrální poměr NAD<sup>+</sup>/NADH a tím i ATP/ADP především v [[hepatocyt]]ech. Poškození jaterních buněk ([[nekróza]]) se všemi důsledky (deficit buněčné energie) a projevy poruch metabolických funkcí hepatocytu znázorňuje obr. 3.
[[Soubor:Patobiochemie4.png|450px|thumb|right| Obr.4]]
[[Soubor:Patobiochemie5.png|450px|thumb|right| Obr.5]]
[[Soubor:Patobiochemie6.png|450px|thumb|right| Obr.6]]
Při energetické vyrovnanosti hodnota AKBR je > 1,0 (nejvýše může být 2,0).U zdravých jedinců se docílí podáním 75 g glukosy ''per os'' nebo aplikací 15 g intravenózně. Ozawa nazval tuto hodnotu jako '''oxidační maximum''' (Oxi-Max). Získává-li organismus energii převážně [[β-oxidace|oxidací mastných kyselin]], AKBR se snižuje k hodnotě 0,7. Další pokles pod tuto hodnotu odráží postupný energetický deficit. Kritickou, ale ještě reverzibilní situací je pokles až k hodnotě 0,4; snížení pod 0,25 je už s životem neslučitelné (obr. 4). Sledování trendu AKBR může být objektivním prognostickým ukazatelem klinického stavu kriticky nemocných (obr. 5).

Při poklesu AKBR pod 0,4 dochází ke kompletní inhibici [[glukoneogeneze]], k výraznému vzestupu [[laktát]]u, ke snížení poměru cytoplasmatického NAD<sup>+</sup>/NADH, začíná pokles i mitochondriálního NAD<sup>+</sup>/NADH mnohočetná orgánová dysfunkce. V laboratorním vyšetření nalézáme projevy intolerance glukosy (hyperglykemii při exogenním podání) nereagující ani na současnou aplikaci [[insulin]]u, sníženou hladinu větvených aminokyselin, patologický Fisherův index, zvýšený katabolický index, negativní bilanci dusíku, patologickou diferenci mezi vypočtenou a naměřenou hodnotou [[osmolalita|osmolality]], bilirubinemii, [[jaterní testy|zvýšení AST, ALT]], [[hyperamonemie|hyperamonemii]], zvýšení kreatininu a LD, pozitivní testy pro přítomnost [[DIC|diseminované intravaskulární koagulopatie]] (antithrombin III, [[Quickův test]], [[aPTT]], faktor II, V, VII, IX, X, antiplasmin), pozitivní testy svědčící pro poruchu imunity, snížení proteosyntézy (nízký prealbumin. albumin, transferin). Hodnota AKBR je velmi užitečná též pro správné vedení nutriční terapie u kriticky nemocných. Informuje totiž o tom, který substrát je především využíván buňkami pro krytí potřebné energie (obr. 6).

Nejdůležitější klinické situace, při nichž je vhodné vyšetřovat hodnotu AKBR:
* včasné rozpoznání hrozící [[Syndrom multiorgánové dysfunkce|multiorgánové dysfunkce]],
* monitorování těžkých zákroků na játrech (resekce, transplantace),
* sledování kriticky nemocných (hemoragický šok, abdominální sepse, [[polytrauma]]ta),
* monitorování adekvátnosti umělé výživy.

== Energetická bilance ==
Příjem a výdej energie v organismu musí být vyvážený, aby nedošlo k přírůstku nebo úbytku na tělesné hmotnosti. Energetický obsah potravy a energetické zásoby člověka shrnuje tabulka:
{| class="wikitable"
 |+ Energetické obsah složek potravy, zásoby a rozložení u člověka (70 kg)
! složka !! Energetický obsah (kcal/g) !! ukládá se do tkáně !! procentuální zastoupení v dané tkáni !! hmotnost
 |- 
 | rowspan="2" | Sacharidy || rowspan="2" | 4
 | Jaterní glykogen || 0,2 % || 0,08 kg
 |-
 | Svalový glykogen || 0,4 %|| 0,15 kg
 |-
 | Proteiny || 4 || Proteiny (nejsou pravou zásobou) || 14,5 % || 6 kg
 |-
 | Lipidy || 9 || Tuk || 85 %|| 15 kg
 |-
 | Alkohol || 7 || || ||
|}

'''Bazální metabolický obrat''' (BMR) je míra energie potřebná k udržení základních životních funkcí v klidu na lůžku. V průměru to je '''24 kcal/den/kg''' tělesné hmotnosti (kupř. u 70 kg člověka 24 × 70 = 1680). Podrobnější výpočet umožní:
;Harris–Benedictův vzorec
* BMR ženy = 655 + (9,6 × hmotnost v kg) + (1,8 × výška v cm) − (4,7 × věk v rocích)
* BMR muži = 66 + (13,7 × hmotnost) + (5 × výška) − (6,8 × věk)

;Owenův vzorec
* BMR ženy = 795 + (7,18 × hmotnost)
* BMR muži = 879 + (10,2 × hmotnost)
Při zvýšení fyzické aktivity je nutno tuto bazální potřebu (výdej) energie násobit faktorem aktivity:
{| class="wikitable"
 |+ 
!  !! Stupeň aktivity !! faktor aktivity/hodina !! přepočteno na kcal
 |- 
 | Klid || spánek, klid na lůžku || 1,0 || 1680
 |-
 | Velmi mírná || aktivita vsedě a vestoje, řízení auta, administrativní práce, vaření, hraní v karty, muzicírování || 1,5 || 2520
 |-
 | Mírná || chůze s výkonem 4–4,8  km/h, práce v garáži, v restauraci, úklid domu, golf, stolní tenis || 2,5 || 4200
 |-
 | Střední || chůze s výkonem 5,6–6,4 km/h, nošení nákladů, jízda na kole, lyžování, tenis, tanec || 5,0 || 8400
 |-
 | Těžká || chůze do kopce s nákladem, kácení stromů, horolezectví, těžká manuální práce, košíková, fotbal, hokej || 7,0 || 11 760
|}

== Poruchy z nedostatku kyslíku ==
Při nedostatku kyslíku v mitochondriích je znemožněna regenerace ATP z ADP oxidativní fosforylací jako hlavní zdroj energie pro aerobní organismy. Anaerobní glykolýza, která se snaží pokrýt nejnutnější požadavky buněčné energie, vystačí jen velmi krátkou dobu (za normálních okolností několik málo desítek sekund až několik minut). Nahromadění konečného metabolitu anaerobní glykolýzy – laktátu – zvýší po vyčerpání všech regulačních mechanismů koncentraci protonů (H<sup>+</sup>) natolik, že dojde k zablokování buněčného metabolismu, končícího buněčnou smrtí (ne všechny tkáně jsou postiženy stejně rychle). Porozumění základním mechanismům, kterými se řídí stav kyslíku v organismu je velmi důležité pro správnou diagnózu a tím i adekvátní léčbu (zejména pacientů v kritickém stavu s nedostatečným přísunem kyslíku pro buněčný energetický metabolismus). Kritický přísun kyslíku (critical oxygen delivery) závisí dle Siggaard–Andersena na příčině nízkého přísunu. Kupř. je-li přísun kyslíku poloviční a je to způsobeno snížením minutového srdečního objemu na polovinu, pak parciální tlak kyslíku (pO<sub>2</sub>) ve smíšené venózní krvi klesne asi na hodnotu 3,5 kPa. Je-li to však způsobeno polovičním snížením koncentrace celkového kyslíku v arteriální krvi, pak pO<sub>2</sub> ve smíšené venózní krvi klesne asi na 2,2 kPa. Tenze kyslíku ve smíšené venózní krvi velmi úzce souvisí s průměrnou tenzí O<sub>2</sub> na konci kapilárního řečiště, která předurčuje difúzní gradient pro O<sub>2</sub> z erytrocytů do mitochondrií. Z tohoto důvodu má údaj o kritické hodnotě pO<sub>2</sub> ve smíšené venózní krvi větší výpovědní hodnotu než kritický přívod kyslíku. 

=== Patobiochemie metabolismu O<sub>2</sub> ===
Oxidační metabolismus u člověka je ovlivňován třemi základními faktory:
# ''Konvekčním transportem O<sub>2</sub>'' z okolního vzduchu do krevních kapilár příslušných tkání za pomoci hemoglobinu a erytrocytů jako vehikula;
# ''Difúzí O<sub>2</sub>'' z erytrocytů v kapilárách do mitochondrií buněk;
# ''Redukcí kyslíku'' v mitochondriích prostřednictvím transportů elektronů z reduktantů, tj. sacharidů, tuků nebo proteinů (transportní řetěz elektronů sestávající z cytochromů, flavoproteinů a nikotinamidnukleotidů).

==== Vedení kyslíku (oxygen convection) ====
''Látková změna (substance rate) vedení kyslíku krevním proudem'', tj. přívod kyslíku (nO<sub>2</sub> flow) je produkt minutového srdečního objemu (V.B flow) a koncentrace celkového kyslíku v arteriální krvi (ctO<sub>2</sub>A):
{{Dobrý příklad|*n.O<sub>2</sub> flow = V.B flow × ctO<sub>2</sub>A}}

''Látková změna extrakce kyslíku z krve'' (n.O<sub>2</sub> extr) je produkt srdečního minutového objemu a arteriovenózního rozdílu koncentrace celkového kyslíku:
{{Dobrý příklad|*n.O<sub>2</sub> extr = V.B flow × δctO<sub>2</sub>AV}}

==== Difúze kyslíku ====
''Látková změna difúze kyslíku z hemoglobinu na cytochromoxidasu'', tj. cytochrom aa<sub>3</sub> (n.O2 diff) může být vypočtena jako produkt difúzního koeficientu (δO<sub>2</sub>), koeficientu rozpustnosti O<sub>2</sub> (αO<sub>2</sub>), celkové difúzní plochy endotelu kapilár (A) a gradientu tenze kyslíku (dpO<sub>2</sub>/dl):
{{Dobrý příklad|*n.O<sub>2</sub> diff = δO<sub>2</sub> × αO<sub>2</sub> × A × dpO<sub>2</sub>/dl}}
Produkt difúzního koeficientu a koeficientu rozpustnosti je koeficient permeability (''kappa O<sub>2</sub>''). Poměr mezi plochou difúze a difúzní drahou narůstá ve svalu při aktivitě (práci) vzrůstem počtu průtočných kapilár. Tento poměr klesá, dojde-li k [[edém|edematóznímu]] prosáknutí tkáně nebo při mikroembolizaci. Gradient tenze kyslíku je rozdíl středních tenzí kyslíku (pO<sub>2</sub> cap − pO<sub>2</sub> cell) dělený střední vzdáleností mezi erytrocyty a mitochondriemi. ''Limitujícím faktorem difúze kyslíku je tenze O<sub>2</sub> na konci kapilárního řečiště.'' 

Tenze kyslíku smíšené venózní krve se většinou rovná tenzi O<sub>2</sub> na konci kapiláry; je však přitom třeba brát v úvahu A–V zkraty. Když kupř. vzrostou arterio-venózní zkraty v kůži nebo jinde o 10 % z celkového srdečního minutového objemu, pak tenze O<sub>2</sub> smíšené venózní krve je asi o 0,3 kPa vyšší než střední tenze O<sub>2</sub> na konci kapilár. 

==== Redukce kyslíku ====
Redukce O<sub>2</sub> v mitochondriích probíhá jako reakce nultého řádu, která odvisí spíše na požadavcích energie než na dostupnosti kyslíku. Hyperbazický kyslík, kupříkladu, nezvyšuje spotřebu kyslíku. Jinými slovy velikost difúze kyslíku (n.O<sub>2</sub> diff) a velikost extrakce kyslíku (N.O<sub>2</sub> extr) se vzájemně nastaví tak, aby to odpovídalo velikosti redukce kyslíku (n.O<sub>2</sub> red). Tato je regulována poměrem ATP/ADP. Více než 90 % redukce kyslíku se děje v mitochondriích, kde při redukci jedné molekuly O<sub>2</sub> dojde při oxidační fosforylaci k obnově šesti molekul ATP z ADP. V některých tkáních, jako je hnědý tuk u některých savců, je redukce kyslíku sdružena pouze s produkcí tepla bez vzniku ATP. Některá toxická agens nebo léky rozpojují oxidativní fosforylaci a ATP při redukci O<sub>2</sub> nevzniká. Množství energie vznikající při redukci O<sub>2</sub> činí asi '''450 kJ/mol'''; závisí to na povaze metabolizovaného zdroje (sacharidy, tuky nebo proteiny). Užitečná chemická energie při hydrolýze ATP činí asi '''50 kJ/mol'''. Redukce O<sub>2</sub> začne probíhat podle reakční kinetiky prvního řádu podle koncentrace pO<sub>2</sub> v buněčném cytosolu, jakmile jeho hodnota poklesne o 0,1 kPa pod kritickou hranici. Normální průměrná tenze O<sub>2</sub> v buňce činí 1,6 kPa s variacemi podle druhu tkáně. Toxická inhibice cytochromů zvyšuje kritickou hodnotu buněčného pO<sub>2</sub>. [[Intoxikace kyanovodíkem a kyanidy|Otrava kyanidem]] může blokovat redukci kyslíku úplně. 

Normální průměrná hodnota pO<sub>2</sub> na konci kapilárního řečiště je asi 5,0 kPa. Průměrný rozdíl mezi pO2 v erytrocytech a v mitochondriích je asi 3,4 kPa. Dýchání vyššího obsahu kyslíku zvyšuje pO<sub>2</sub> na konci kapiláry stejně jako v buňce, takže rozdíl a rychlost difúze zůstávají stejné. Když poklesne pO<sub>2</sub> na konci kapiláry kupř. pro pokles arteriálního pO<sub>2</sub>, buněčný pO<sub>2</sub> poklesne o stejnou hodnotu a také difúzní tok zůstávají nezměněny až do okamžiku, kdy hodnota pO<sub>2</sub> na konci kapiláry dosáhne kritické hodnoty, t.j. 3,5 kPa a buněčné pO<sub>2</sub> klesne na hodnotu 0,1 kPa. Pokračující pokles pO<sub>2</sub> na konci kapiláry způsobí snižování redukce O<sub>2</sub> v mitochondriích. Když kupř. pO<sub>2</sub> na konci kapiláry klesne na 1,7 kPa, pak buněčné pO<sub>2</sub> poklesne na hodnotu 0,05 kPa; rychlost difúze O<sub>2</sub> je pak poloviční, což předurčuje rychlost redukce O<sub>2</sub>, která je také poloviční. 

=== Vztah mezi rychlostí redukce kyslíku a pO<sub>2</sub> ve smíšené venózní krvi ===
==== Primární změny v pO<sub>2</sub> smíšené venózní krve ====
Když venózní pO<sub>2</sub> stoupá, kupř. při inhalaci bohaté na O<sub>2</sub>, rychlost spotřeby O<sub>2</sub> zůstává konstantní. Je-li však vzestup venózního pO<sub>2</sub> způsoben zvýšením srdečního minutového objemu, rychlost spotřeby O<sub>2</sub> narůstá pro zvýšenou práci srdce. Když venózní pO<sub>2</sub> klesá, zůstává rychlost spotřeby O<sub>2</sub> většinou nezměněna, dokud není docíleno kritické hodnoty ('''3,5 kPa'''). Další snižování vede k poklesu spotřeby O<sub>2</sub>.

Při normálním stavu kyslíku a normální spotřebě O<sub>2</sub>, zdvojení srdečního minutového objemu zvýší pO<sub>2</sub> ve smíšené venózní krvi z 5,0 kPa na 6,6 kPa; klesne-li srdeční minutový objem na polovinu, pO<sub>2</sub> klesne na hodnotu kolem 3,5 kPa. Změna v extrakci kyslíku z arteriální krve způsobuje stejnou změnu v pO<sub>2</sub> smíšené venózní krve, a tedy když rozdíl v arterio-venózní koncentraci O<sub>2</sub> dostane hodnotu 2,3 mmol/l, pO<sub>2</sub> ve smíšené venózní krvi se prakticky rovná extrakční tenzi arteriálního kyslíku. 

==== Změny v poměru mezi plochou průměrné difúze kyslíku a difúzní vzdáleností ====
Kritická hodnota pO<sub>2</sub> smíšené venózní krve a křivka závislosti spotřeby kyslíku odvisí od poměru difúzní plocha/difúzní vzdálenost. Zvýšený poměr způsobený zvýšením počtu průtočných kapilár posunuje křivku spotřeby doleva (viz nomogram) a současně snižuje kritickou hodnotu smíšeného venózního pO<sub>2</sub>. Snížení tohoto poměru posunuje křivku doprava a zvyšuje kritickou hodnotu pvO<sub>2</sub>. Také zvýšení procenta arterio-venózních zkratů posunuje křivku doprava. 

=== Patologické stavy v metabolismu kyslíku ===
Nedostatek kyslíku v tkáních – ''tkáňová hypoxie'' – by měl být včas rozpoznán, správně klasifikován a pokud možno kvantifikován. Tkáňovou hypoxii se rozumí situace, kde tvorba oxidační energie je nedostatečná, kdy nastupuje produkce energie z anaerobní glykolýzy ve zvýšené míře, což způsobuje laktátovou [[acidóza|acidózu]] a tím poruchy v buněčném metabolismu.

==== Příčiny tkáňové hypoxie ====
Podle Siggaard-Andersena lze příčiny hypoxie rozdělit do osmi skupin:
# Snížení srdečního minutového objemu (''V.B'') způsobuje ischemickou hypoxii.
# Snížení kyslíkové tenze (''px'') způsobuje hypoxii z nízké extraktivity.
# Zvýšené arterio-venózní zkraty (''fav–'') (=zkratová hypoxie).
# Zvýšení střední dráhy difúze kyslíku (''l diffus'') (=dysperfúzní hypoxie).
# Snížení difúzní plochy v endotelu kapilár pro O<sub>2</sub> (''A diffus'') (=dysperfúzní hypoxie).
# Inhibice cytochromů toxickými látkami (''cyt. inhib.'') (=histotoxická hypoxie).
# Snížený poměr mezi tvorbou ATP a redukce O<sub>2</sub> (=hypoxie z rozpojení oxidativní fosforylace).
# Zvýšení energetického metabolismu (hypermetabolická hypoxie).
Příčiny nízkého ''px'' (skupina 2) jsou: 
:* nízké arteriální ''pO<sub>2</sub>'' (= hypoxemická hypoxie),
:* nízká efektivní ''koncentrace hemoglobinu'' (= anemická hypoxie),
:* nízké ''p<sub>50</sub>'' (= hypoxie z vysoké afinity Hemoglobinu pro O<sub>2</sub>),
<small>Poznámka: Kvantitativní měření těchto příčin hypoxie je možné pouze u prvních dvou tj. měření minutového srdečního objemu a extrakční tenze kyslíku v arteriální krvi. Ostatní příčiny musí být hodnoceny klinicky.</small>

==== Třídy tkáňové hypoxie ====
Na základě účinku výše zmíněných faktorů na hodnotu ''pO<sub>2</sub> v-'' smíšené venózní krve a na rychlost spotřeby kyslíku, je možno oněch 8 příčin hypoxie klasifikovat do 3 tříd. 
;Třída A
Primární poruchou je ''snížení pO<sub>2</sub> ve smíšené venózní krvi'' beze změn v optimální rychlosti spotřeby kyslíku. Když pO<sub>2</sub> klesne pod kritickou hodnotu, klesá též rychlost spotřeby O<sub>2</sub>, což vede ke zvýšení anaerobní [[glykolýza|glykolýzy]] a tím k laktátové acidóze. Příčinou může být nízký [[minutový objem srdeční]] anebo nízká extrakční tenze kyslíku. Nízká hodnota jedné z těchto komponent může být kompenzována příslušnou změnou v druhé složce. '''Terapeutickým cílem''' je zvýšit ''pO<sub>2</sub> v-'' nad kritickou hodnotu, aby byla zajištěna optimální rychlost spotřeby kyslíku. 

;Třída B
Primární poruchou je ''navýšení kritické hodnoty pO<sub>2</sub> ve smíšené venózní krvi'', aniž by došlo ke změně v optimální spotřebě O<sub>2</sub>. Když kritická hodnota smíšeného venózního pO<sub>2</sub> vzroste nad normální hodnotu (tj. 5 kPa), rychlost spotřeby kyslíku klesne a smíšený venózní pO<sub>2</sub> stoupne aniž by vzrostl srdeční minutový objem anebo extrakční tenze kyslíku (jako kompenzační mechanismus). Pokles změny spotřeby kyslíku pod optimální hranici vyústí v anaerobní glykolýzu s následnou laktátovou acidózou. '''Příčinou''' hypoxie třídy B je "dysperfuze" způsobená zvýšením arterio–venózních zkratů, intersticiálním [[edém]]em s nárůstem difúzní vzdálenosti potřebné pro přenos kyslíku z hemoglobinu do mitochondrií a snížení celkové difúzní plochy endotelu kapilár. Histotoxická hypoxie způsobená inhibicí cytochromů může rovněž způsobit primární zvýšení kritické hodnoty pO<sub>2</sub> ve smíšené venózní krvi, protože se zvyšuje kritické pO<sub>2</sub> buňky. '''Terapeutickým cílem''', kromě kauzální terapie, je zvýšení smíšeného venózního pO<sub>2</sub> na supra-normální hodnotu. 

;Třída C
Primární poruchou je ''zvýšení bazálních požadavků na kyslík'' se sekundárním vzestupem kritické hodnoty pO<sub>2</sub> ve smíšené venózní krvi. Je-li minutový srdeční objem nezměněn, smíšené venózní pO<sub>2</sub> klesá jako důsledek vzestupu spotřeby kyslíku. Příčinou hypoxie třídy C je zvýšený metabolismus způsobený rozpojením oxidativní fosforylace ATP a zvýšením potřeby ATP. '''Terapeutickým cílem''' je zvýšení smíšeného venózního pO<sub>2</sub> na supra-normální hodnotu, aby byl zajištěn difúzní tok kyslíku souběžně se zvýšenou spotřebou O<sub>2</sub>.

{| class="wikitable"
 |+ Typy hypoxií s uvedením patofyziologických změn a příčin
 | '''TŘÍDA''' ||colspan="3"|<center>'''ZMĚNA'''</center> ||colspan="2"|<center> '''PŘÍČINA'''</center>
 |- 
 | || optimální změna spotřeby O<sub>2</sub> || kritické smíšené venózní pO<sub>2</sub> || aktuální smíšené venózní pO<sub>2</sub> || Typ hypoxie || Primární porucha
 |-
 | rowspan="5"|A
 | rowspan="5"|normální ||rowspan="5"|normální ||rowspan="5"|snížené || ischemická || klesá ''V.B''
 |- 
 |nízká extraktivita || klesá ''px''
 |-
 |hypoxemická || klesá ''pO<sub>2</sub>''
 |-
 |anemická || klesá ''koncentrace Hemoglobinu''
 |-
 |z vysoké afinity || klesá p<sub>50</sub>
 |-
 | rowspan="3"|B 
 | rowspan="3"|normální ||rowspan="3"| zvýšené ||rowspan="3"| zvýšené || zkratová || stoupá ''fav–''
 |-
 | dysperfúzní || stoupá ''l diffus'' a ''A diffus''
 |-
 | histotoxická || ''inhibice cytochromů''
 |-
 | rowspan="2"|C 
 | rowspan="2"|zvýšené ||rowspan="2"| zvýšené ||rowspan="2"| snížené || rozpojení oxidativní fosforylace ||rowspan="2"| klesá množství ATP
 |-
 |hypermetabolická
 |-
|}<noinclude>
== Odkazy ==
=== Související články ===
* [[Energetický ekvivalent]]
* [[Energetický systém buňky]]


{{Patobiochemie metabolických drah (Masopust)}}


=== Zdroj ===
* {{Citace
| typ = kniha
| příjmení1 = Masopust
| jméno1 = Jaroslav
| příjmení2 = PRŮŠA
| jméno2 = Richard
| titul = Patobiochemie metabolických drah
| vydavatel = Univerzita Karlova
| vydání = 2
| rok = 2004
| rozsah = 208
| strany = 
| isbn = -
}}
</noinclude>

[[Kategorie:Patobiochemie]]