Zobrazení zdroje stránky Intoxikace rtutí a jejími sloučeninami

=== Etiopatogeneze ===
* Intoxikace vzniká nejčastěji inhalační cestou (80&thinsp;% se vstřebá);
* vysoká expozice – poškodí respirační systém ([[pneumonie]], [[plicní edém]]);
cílové orgány – [[mozek]], [[ledviny]], chronická inhalace je nejhorší pro [[CNS]], během chvilky se dostane do mozku, je lipofilní;
* v CNS je pak oxidována na dvoumocnou rtuť, která už přes bariéru moc neprochází → kumulace;
** kumuluje se hlavně v kůře mozku a mozečku a v [[Bazální ganglia|BG]];
* mimo CNS je elementární rtuť také oxidována katalázou (hlavně v ery) a interferuje s SH skupinami;
* to se pak hromadí v kůře ledvin, váže se na metalothionein (ten tím chrání ledviny), poškození ledvin nastane až při jeho saturaci (hlavně škodí prox. tubulu → [[nefrotický syndrom|nefrotický sy]]), '''rozpustné soli rtuti''' – inhalačně formou prachu, ale hlavně se můžou vstřebat z [[GIT]] a udělat velkou akutní otravu, z [[GIT]] se resorbuje '''až 90&thinsp;%''', ''příčinou smrti je akutní selhání ledvin''.
* Biologický poločas rtuti je přibližně 60 dní.

'''Chronicky''' – kožní aplikací mastí s Hg, požití alimentární rtuti – např. z teploměru malými dětmi, špatná absorpce v GIT (5&thinsp;%) → nehrozí otrava,
* má ale silný laxativní účinek;
* zalomení rektálního teploměru s lacerací tkání – může vniknout těžko odstranitelné depo rtuti – otrava;
* i.v. aplikace kovové rtuti – nevyvolá otravu, ale je nebezpečí embolizace;
* vylučování rtuti je pomalé, díky vazbě na SH lze rtuť prokazovat ve vlasech a nehtech.