Ektropium (oftalmologie)

Z WikiSkript

Ektropium
Ectropion
Jizevnaté ektropium na obou dolních víčkách
Jizevnaté ektropium na obou dolních víčkách
Klinický obraz odstávání, příp. až vyvracení okraje víčka od povrchu bulbu
Klasifikace a odkazy
MKN H02.1, vrozené ektropium:Q10.1
MeSH ID D004483
MedlinePlus 001007
Medscape 1212398

Jako ektropium označujeme změnu normálního postavení okrajů očních víček projevující se jako odstávání, příp. až vyvracení okraje víčka (většinou dolního) od povrchu bulbu. Odstává-li pouze vnitřní třetina víčka, hovoříme o everzi slzného bodu.
Terapie spočívá ve většině případů v chirurgické korekci, která se liší podle klinického nálezu.

Klinický obraz a terapie[upravit | editovat zdroj]

Obecně se v první fázi objevuje výrazné slzení, které je zapříčiněno poruchou nasávání slz způsobenou everzí dolního slzného bodu. Pacient si slzy utírá, tím víčko stahuje a stav zhoršuje. Při dlouhotrvajícím ektropiu postupně dochází k hyperémii a ztluštění spojivky, někdy až k její metaplázii (tento stav většinou nalézáme jako konečné stádium u neléčených periferních paréz n. VII., kdy po počátečním lagoftalmu ochabují svaly okolo oka). Někdy můžeme nalézt expoziční keratopatii až keratitidu v dolní polovině rohovky. [1]

Involuční (atonické) ektropium[upravit | editovat zdroj]

Atonické ektropium je nejčastější formou a nacházíme ho zejména na dolním víčku u starých pacientů, kde je příčinou ochablost tkání a obrna pretarzální části m. orbicularis oculi.
Terapie spočívá v horizontálním zkrácení víčka v místě temporálního okraje, tj. laterální kantální závěs, kterým dosáhneme opětovného přilnutí víčka k bulbu. [1]

Kongenitální ektropium (epiblepharon)[upravit | editovat zdroj]

Tento typ ektropia je autozomálně dědičný, samostatně se vyskytuje vzácně (často je spojen např. s ptózou) a s růstem obličeje spontánně mizí. Postihuje častěji horní víčka. [2]
Terapií je sešití laterálních okrajů víček, přesun nebo přenos kůže. [1]

Paralytické ektropium[upravit | editovat zdroj]

V důsledku snížené funkce m. orbicularis oculi pacient nemůže úplně zavřít oční štěrbinu a dochází ke vzniku lagoftalmu. Příčinou je nejčastěji paréza n. VII.
Terapeutickou metodou je sešití víčkových okrajů, tzv. zevní tarzorafie.[2]

Jizevnaté ektropium[upravit | editovat zdroj]

Vzniká zejména při tahu jizevnatých změn na kůži víček a okolí, často u popálení, poleptání, traumatu nebo nádorů víček.
Terapie je poměrně složitá; provádí se „Z-plastika“ v místě trakční jizvy [1], u rozsáhlejších jizevnatých procesů se přistupuje k excizi jizvy a plastickému krytí kůží z druhého víčka nebo z oblasti processus mastoideus. [2]


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. a b c d KUCHYNKA, Pavel, et al. Oční lékařství. 1. vydání. Praha : Grada, 2007. 812 s. ISBN 9788024711638.
  2. a b c ROZSÍVAL, Pavel, et al. Oční lékařství. 1. vydání. Galén, Karolinum, 2006. 373 s. ISBN 80-7262-404-0.

Zdroje[upravit | editovat zdroj]

ROZSÍVAL, Pavel. Oční lékařství. 1. vydání. Galén, 2006. 373 s. ISBN 9788072624041.