Antidota při intoxikacích

Z WikiSkript

Metylénová modř
Metylénová modř

Antidota tvoří skupinu látek, které se vážou na noxu, inaktivují ji nebo ruší její toxický účinek. Existují jen pro některé noxy, mají specifický účinek. Účinek je větší tím, čím dříve se podají, ale indikace podání nejsou jednotné. Například u BZD až při komatu, u opiátů při depresi dechu nebo až po požití toxické dávky (např. u paracetamolu, olova). Mylná představa je, že většina otrav je léčitelná pro ně určenými (specifickými) antidoty. U většiny otrav se aplikují nespecifická antidota - střevní adsorbencia, nebo jsou léčeny symptomaticky.

Většina specifických antidot není registrována (malá poptávka), Ministerstvo zdravotnictví (MZ) udílí výjimku z registrace, antidota dováží firma Phoenix. Vzácná antidota jsou dostupná v Toxikologickém informačním středisku a obecně jsou dostupná jen některá. Například ve vybavení ZZS HMP 2021 je atropin, calcium gluconicum, carbo activatus (Carbosorb), ethanol magistraliter p.o., flumazenil (Anexate), glukagon (Glucagen), hydroxycobalamin (Cyanokit), naloxon (v abecedním pořadí).

Intoxikace (toxická látka - antidotum)[upravit | editovat zdroj]

Toxická látka Antidotum
amanita phalloides silibin, N-acetylcystein
opiáty naloxon
atropin fysostigmin
benzodiazepiny flumazenil
digitalis antidigitalisový globulin (digidot)
glykoly ethanol, fomepizol
heparin protaminsulfát
karbamáty atropin
kumariny vitamin K
kyanidy amylium nitrosum, hydroxycobalamin, thiosíran sodný
methemoglobinizující látky metylenová modř
methanol ethanol, fomepizol
arzén, olovo, rtuť EDTA, DMSA, sukcimer
organofosfáty atropin, oximy
paracetamol N-acetylcystein
nespecificky ústy požité jedy carbo activatus
blokátory Ca++ kanálů calcium gluconicum
betablokátory glukagon
lokální anestetika 20% tuková emulze (postup TIS)
železo deferoxaminMediately: deferoxamin


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Zdroj[upravit | editovat zdroj]

  • BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. [cit. 24.02.2010]. <http://jirben.wz.cz>.

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • PELCLOVÁ, Daniela. Nemoci z povolání a intoxikace. 2. vydání. Praha : Karolinum, 2006. 207 s. ISBN 80-246-1183-X.