Androgeny (fyziologie)

schéma syntézy testosteronu z cholesterolu.

Schéma steroidogeneze.

Androgeny jsou mužské pohlavní hormony. Jsou odpovědné za vývoj mužského typu genitálu během prenatálního vývoje i za růst pohlavních orgánů a vývoj sekundárních pohlavních znaků během puberty.

Testosteron

Testosteron je základní mužský pohlavní hormon. Je odpovědný za většinu fyziologických účinků androgenů. Kromě vývoje a růstu mužských pohlavních orgánů má významný vliv na kůži, anabolický efekt, zvyšuje densitu kostní tkáně a podporuje erytropoézu.

 Podrobnější informace naleznete na stránce Testosteron.

Dihydrotestosteron

Dihydrotestosteron (DHT) je tvořen z testosteronu v některých cílových tkáních (prostata, skrotum, penis, kosti). Má vyšší androgenní účinky než testosteron, čímž dochází k zesílení signálu.

Dehydroepiandrosteron

Dehydroepiandrosteron (DHEA) není schopen aktivovat androgenní receptor a postrádá proto androgenní účinky. Je však významným substrátem pro tvorbu testosteronu.

Sekrece androgenů a její regulace

Většina testosteronu secernovaného do krve pochází z Leydigových buněk ve varlatech (60–95 % v závislosti na stavu organismu a použité literatuře), zbytek je vylučován kůrou nadledvin. Sekrece z obou žláz je řízena hypotalamo-hypofyzární soustavou, nicméně jednotlivé žlázy reagují na různé hormony.

• Sekrece Leydigových buněk je řízena luteinizačním hormonem hypofýzy. Hypotalamus produkuje gonadoliberin, který stimuluje hypofýzu k produkci luteinizačního hormonu a folikuly stimulujícího hormonu. Luteinizační hormon následně stimuluje Leydigovy buňky k sekreci testosteronu. Produkce gonadoliberinu z hypotalamu i luteinizačního hormonu z hypofýzy je zpětnovazebně inhibována testosteronem, ale i estrogeny.
• Sekrece kůry nadledvin je pod kontrolou jiného hypofyzárního hormonu – adrenokortikotropinu (ACTH). Hypotalamus vylučuje kortikoliberin, ten stimuluje hypofýzu k sekreci ACTH a ten stimuluje kůru nadledvin k sekreci androgenů a glukokortikoidů. Zpětná vazba je v tomto případě také odlišná. Sekrece kortikoliberinu a ACTH je inhibována přítomností glukokortikoidů v krvi, nikoli androgenů jak je tomu v případě sekrece Leydigovými buňkami.

Syntéza androgenů

Syntéza testosteronu probíhá převážně v Leydigových buňkách varlat a kůře nadledvin. Výchozí látkou pro syntézu je cholesterol (syntetická dráha od cholesterolu po testosteron je znázorněna na obrázku).

 Podrobnější informace naleznete na stránce Syntéza steroidných hormónov.

První tři reakce mohou probíhat pouze ve žlázách s vnitřní sekrecí, tedy varlatech a nadledvinách, ostatní tkáně postrádají příslušnou enzymatickou výbavu. Avšak mnohé cílové tkáně si dokáží syntetizovat androgeny z DHEA kolujícího v krvi.

Kůra nadledvin z androgenů nevylučuje pouze testosteron, ale také DHEA - především v jeho sulfatované podobě a androstendion, tedy poslední dva produkty biosyntézy testosteronu. Ty potom slouží jako substráty pro syntézu testosteronu přímo v cílových tkáních, jako je prostata nebo pohlaví orgány. Tato biosyntéza přímo v cílové tkáni hraje významnou roli v humorálním řízení orgánů, jejichž správná funkce je závislá na přísunu androgenů. Tyto procesy jsou kontrolovány expresí enzymů katalyzujících tyto reakce, takovýto způsob řízení se nazývá intrakrinní modulace.

Především v prostatě, testes, penisu a kostní tkáni je testosteron redukován na DHT, jeho produkt s mnohem vyšší afinitou k receptorům a tedy s mnohem vyšším účinkem.

Odkazy

Související články

• Testosteron
• Syntéza steroidných hormónov

Použitá literatura

• SHARIFI, Nima a Richard J AUCHUS. Steroid biosynthesis and prostate cancer. Steroids. 2012, roč. 77, vol. 7, s. 719-726, ISSN 0039-128X. 

• SILBERNAGL, Stefan a Agamemnon DESPOPOULOS. Atlas fyziologie člověka :  186 barevných tabulí. 6. vydání. Praha : Grada, 2004. 448 s. ISBN 978-80-247-0630-6.

• SORONEN, P, et al. Sex steroid hormone metabolism and prostate cancer. Journal of steroid biochemistry and molecular biology. 2004, roč. 92, vol. 4, s. 281-286, ISSN 0960-0760. 

• TROJAN, Stanislav, et al. Lékařská fyziologie. 4. vydání. Praha : Grada, 2003. 772 s. ISBN 80-247-0512-5.

Doporučená literatura

• SILBERNAGL, Stefan a Agamemnon DESPOPOULOS. Atlas fyziologie člověka :  186 barevných tabulí. 6. vydání. Praha : Grada, 2004. 448 s. ISBN 978-80-247-0630-6.

• TROJAN, Stanislav, et al. Lékařská fyziologie. 4. vydání. Praha : Grada, 2003. 772 s. ISBN 80-247-0512-5.