Adaptace tkání a orgánů

Schéma adaptace tkání.

Adaptace je reverzibilní, funkční a strukturální odpovědí na zvýšené nebo snížené nároky na organismus. Zajišťuje udržování homeostázy.

Hlavní příčinou zvýšených nároků na organismus je stres. Pokud je stres přiměřený, adaptace umožní nastavení nových limitů a znovunastolení rovnováhy. Příkladem je trénink pohybového a kardiovaskulárního systému ve sportu. Jsou-li nároky na organismus příliš velké nebo náhlé, může dojít k selhání funkce či zániku buněk nebo části orgánu.

Kompenzatorní reakce

Kompenzatorní reakce

Pokud nemá působící stres letální následky, vede k různým kompenzatorním reakcím. Mezi ně patří hyperplazie, kdy buňky reagují zvýšením svého počtu, to platí především pro mitoticky aktivní tkáně. U buněk, které se dělí málo nebo vůbec, dochází k hypertrofii, tedy zvětšení jejich objemu.

Buňky mohou podléhat též atrofii, pokud je jejich metabolismus utlumen (např. hormonální deprivací či stářím). Dochází ke zmenšování buněk či k jejich početnímu úbytku, anebo k obojímu. Poslední kompenzatorní reakcí je metaplazie, kdy buňky nejsou schopny se přizpůsobit nově vzniklým podmínkám prostředí a dochází k náhradě jedné specializace buněk jinými typy.

Regresivní změny

Steatóza jater - reverzibilní regresivní změna

Nekróza kůry ledviny - ireverzibilní regresivní změna

V závislosti na intenzitě a charakteru inzultu a vlastnostech organismu může dojít k reverzibilnímu nebo ireverzibilnímu poškození buněk, tkání a orgánů.

Obnova a zánik buněk jsou přirozené součásti procesu obnovy tkání. U tkání s rychlou obnovou je regenerace a zánik buněk v rovnováze. To se týká například epitelu střev, kůže nebo některých sliznic. U ostatních tkání je zánik ireverzibilní – po jejich odumření nenásleduje doplnění buňkami stejného typu, to platí pro buňky s nízkou mitotickou aktivitou, jako jsou neurony nebo kardiomyocyty.

Reverzibilní změny

Mírnější stupeň poškození může vést např. ke střádání metabolitů, které buňka již není schopna metabolizovat, např. steatóza buněk s retencí lipidů, glykogenóza buněk s retencí glykogenu či cholestáza u hepatocytů.

Ireverzibilní změny

V případě překročení fyziologických limitů organismu dochází k ireverzibilním změnám a následné buněčné smrti. Fyziologický zánik buněk se děje procesem zvaný apoptóza, případně nekroptóza. Buněčná smrt může mít i podobu nekrózy, která již spadá mezi patologické procesy. Též sem spadá autofagie, kdy dochází k zániku částí (kompartmentů) cytoplazmy, které ale nevyústí v nezvratné selhání životaschopných buněk.

Odkazy

Související články

• Atrofie
• Metaplázie
• Hyperplázie
• Hypertrofie
• Progresivní změny
• Regenerace
• Reparace

Použitá literatura

• ZÁMEČNÍK, Josef, et al. Patologie : Patologie 1. 2019. vydání. LD Prager Publishing, 2019. 916 s. s. 13-33. ISBN 978-80-270-6457-1.

• POVÝŠIL, Ctibor. Obecná patologie. - vydání. Galén, 2011. 290 s. ISBN 9788072627738.