Zhotovení kompozitní výplně
Klinický výsledek kompozitní výplně je velmi závislý na přesném pracovním postupu.
Klinický postup při zhotovování kompozitní výplně[upravit | editovat zdroj]
- Příprava pracovního pole
- Preparace základního tvaru kavity
- Zajištění mikroretence
- Toaleta kavity
- Adaptace matrice
- Leptání zubních tkání
- Adhezivní systém
- Aplikace výplňového materiálu
- Polishing
- Finishing
Příprava pracovního pole[upravit | editovat zdroj]
Před zhotovením kompozitní výplně je nutné zajistit suché pracovní pole.
- Absolutně suché pole: pomocí kofferdamu.
- Relativně suché pole: pomocí vatových válečků, savky, Belvederovy matrice.
Preparace základního tvaru kavity[upravit | editovat zdroj]
Tvrdé zubní tkáně preparujeme diamantovými brousky, tvoříme miskovité kavity se zachováním maxima zdravých tkání, kontrolování pomocí Caries detectoru.
Zajištění mikroretence[upravit | editovat zdroj]
Tento krok je důležitý z důvodu estetiky, retence a zároveň funkčního okrajového uzávěru kavity. Zešikmujeme pod úhlem 45 stupňů. Hranice preparace musí být jasná, nikoliv do ztracena.
- Aproximální stěny: zešikmujeme tenkým brouskem plaménkového tvaru
- Vestibulární stěny: jsou esteticky nejdůležitější, zešikmujeme asi 2–2,5 mm širokou linii tak, aby přechod na sklovinu byl nenápadný, estetický, snažíme se o jasně definované hranice preparace z důvodu prevence porušení budoucích okrajů výplně při leštění. U malých kavit postačí 1 mm linie.
- Orální stěny: zešikmujeme brouskem vřeténkového tvaru, šířka zešikmené linie je asi 1 mm.
Toaleta kavity[upravit | editovat zdroj]
Pokud máme zajištěné absolutně suché pracovní pole, není tento krok nutný. Při relativním suchém poli je zde pravděpodobnost kontaminace kavity slinou nebo krví. Je několik možností, čím toaletu provést.
- Vodní sprej
- 3% peroxid vodíku
- 1% hypochlorit sodný
Adaptace matrice[upravit | editovat zdroj]
U většiny kavit je nutné přiadaptovat matrici, určuje tvar výplně, zabraňuje vzniku aproximálních převisů. Zabraňuje krvácení a průniku slin do kavity, umožňuje mírnou kondenzaci materiálu do kavity. Matrici přiadaptujeme pomocí klínků, nejlépe dřevěných. Klínek vkládáme z té strany, kam se více otevírá aproximální prostor.
Druhy matric[upravit | editovat zdroj]
- krčkové
- límcové
- páskové – dělíme je ještě na konturované a nekonturované
- perforované – umožňuje odtok přebytečného materiálu
Leptání zubních tkání[upravit | editovat zdroj]
Před použitím adhezivních systémů je nutné naleptat tvrdé zubní tkáně. Sklovinu je nutné leptat déle než dentin. Dětské zuby leptáme raději dvojnásobně dlouhou dobu, z důvodu odlišné stavby skloviny, protože je na rozdíl od skloviny na permanentních zubech aprizmatická. Gelová leptadla oplachujeme déle než leptací tekutiny z důvodu silica částic v gelu. Vhodnější je napřed odsát velké kusy gelu, jemně oplachovat, osušit 20–30 vteřin, ale vyhnout se kontaktu s prizmaty. Je potřeba dát si pozor na poleptání měkkých tkání, snáze potom krvácejí. Existuje několik typů látek, které lze k leptání použít.
- 37% kyselina fosforečná - používá se nejčastěji
- 20% kyselina maleinová
- kyselina citrónová
Adhezivní systém[upravit | editovat zdroj]
Jednotlivé systémy jsou složeny z primeru a bondu Jsou-li jednotlivé složky odděleně, nanášíme nejprve primer, poté bond. Po nanesení primeru se kavita musí vysušit vzduchem, stává se lesklou. Bond nanášíme v tenké rovnoměrné vrstvě z důvodu lepší estetiky, opět ofoukneme suchým vzduchem. Poté následuje polymerizace adheziva, doba ozáření se řídí dle jednotlivých výrobců.
Aplikace výplňového materiálu[upravit | editovat zdroj]
Ručními nástroji nanášíme vrstvy kompozitu maximálně do 2 mm výšky, každou jednotlivou vrstvu osvítíme polymerační lampou. Doba polymerizace se opět liší dle výrobce, obvykle 40–60 vteřin. Finální vrstvu ozařujeme 60 sekund.
Finishing[upravit | editovat zdroj]
Jedná se o hrubé opracování zhotovené výplně. Používáme diamantované brousky v červeném kolénku. Na aproximální plochy jsou vhodné brusné pásky.
Polishing[upravit | editovat zdroj]
Jedná se o konečné doleštění výplně. Hladký povrch je důležitý z důvodu estetického a také z důvodu prevence ukládání zubního plaku. Při leštění nesmíme používat vysoké otáčky, z důvodu snadného přehřátí kompozitu. Používáme Soflex disky, kterými pomalu a jemně upravujeme výplň, občas chladíme vodou. Vedlejší zub by měl být chráněn před disky matricí stejně jako gingiva, disky nikdy neprotahujeme bodem kontaktu zubů.
- Jemné disky (Soflex disky)
- Kartáčky
- Leštící pasta
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Zdroje[upravit | editovat zdroj]
- Manhart J. Charakterisierung direkter zahnärztlicher Füllungsmaterialien für den Seitenzahnbereich. Alternativen zum Amalgam? Quintessenz der zahnärztlichen Literatur 2006;57(5):465-81.
- Kelsey WP, Latta MA, Shaddy RS, Stanislav CM. Physical properties of three packable resin-composite restorative materials. Operative Dentistry 2000;25:331-35.
- DOSTÁLOVÁ, Tatjana, et al. Stomatologie. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, a.s, 2008. 196 s. ISBN 978-80-247-2700-4.
- STEJSKALOVÁ, Jitka, et al. Konzervační zubní lékařství. 1. vydání. Praha : Galén, 2003. s. 105-108. ISBN 80-7262-225-0.