Tonsilla palatina

Z WikiSkript

Tonsilla palatina (patrová mandle) patří mezi důležité lymfatické orgány, které se podílejí na tvorbě imunologické bariéry těla, a to zejména kontrolou přijímané potravy a vdechovaného vzduchu.

Topografie[upravit | editovat zdroj]

Uložení tonsill

Je uložena ve fossa tonsillaris v isthmus faucium mezi arcus palatoglossus a arcus palatopharyngeus. V tomto výklenku je přichycena poměrně širokou stopkou, ale na okrajích je volná. Tonsilla i její stopka je kryta sliznicí, která na ni přechází z fossa tonsillaris. Svou laterální stěnou naléhá na vazivovou capsula tonsillae, jejíž výběžky tvoří uvnitř mandle vazivová septa.

Prostor za pouzdrem je vyplněn řídkým vazivem a tvoří spatium peritonsillare, které komunikuje s jazykem, měkkým patrem a prestyloidním prostorem. Plica semilunaris je místem přechodu arcus palatoglossus a palatopharyngeus a tvoří kraniální ohraničení drobného prostoru zvaného fossa intratonsillaris.

Často je tonsilla rozdělena řasou (plica tonsillaris) na kraniální, volnější, část a kaudální, pevněji fixovaný, hilus, kam přichází většina cév a nervů. Jedná se o místo podvazu cév při tonsilektomii.

Povrch[upravit | editovat zdroj]

Sliznice je pokryta mnohovrstevným dlaždicovým epitelem. Velikost tonsil je závislá na věku (největší v pubertě) a zánětlivých změnách. Celkový tvar je oploštělý s rozbrázděným povrchem, který tvoří jamky a prohlubně, pokračující do hloubky jako krypty (lakuny).

Pod epitelem tonsily chybí bazální membrána, z toho důvodu mohou lymfocyty volně přecházet až do sliznice.

Jestliže dojde k vazivové přeměně (např. z důvodu opakovaných angín), dochází v důsledku nedostatečné fyziologické masáže polykáním, k tvorbě tonzilárních čepů uvnitř krypt. Ty vznikají z důvodu nedostatečného odstraňování zbytků epitelových buněk, potravy a mrtvých lymfocytů. Na tvorbě čepů se také podílí perzistující bakteriální osídlení krypt (např. β–hemolytické streptokoky).

Stroma[upravit | editovat zdroj]

Pohled na tonsilly

Stroma je tvořeno retikulárním (rozvlákněným) epitelem. Epitelové buňky hvězdicového tvaru jsou prostoupeny lymfocyty. Folikuly se skládají především z B–lymfocytů, uprostřed se nachází světlejší zárodečná (germinální) centra s blastovými imunitními buňkami.

Tonsilla palatina může splývat s tonsilla lingualis. Patří mezi jednu z mandlí Waldeyerova lymfoepitelového okruhu.

Cévy[upravit | editovat zdroj]

Tepny
Tepnami zásobujícími patrové mandle jsou:
  • arteria pharyngea ascendens,
  • arteria palatina ascendens,
  • arteria lingualis,
  • arteriae palatinae minores.
Žíly
Žíly odvádějí krev do plexus tonsillaris a vena palatina externa.
Lymfatické cévy
Tonsilla palatina nemá vlastní přívodné lymfatické cévy. Odvodné cévy vedou lymfu přes nodus lymfaticus tonsillaris a dále pak do nodi lymfatici jugulares interni.

Nervy[upravit | editovat zdroj]

Sensitivní inervace
Sympatická inervace
  • plexus tonsillaris,
  • plexus facialis.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Zdroj[upravit | editovat zdroj]

  • ŠEDÝ, Jiří. Kompendium stomatologie I. 1. vydání. Praha : Triton, 2012. 1200 s. ISBN 9788073875435.
  • GRIM, Miloš a Rastislav DRUGA, et al. Základy anatomie 3 : Trávicí, dýchací, močopohlavní a endokrinní systém. 1. vydání. Praha : Galén, 2005. 163 s. ISBN 80-7262-302-8.
  • ČIHÁK, Radomír a Miloš GRIM. Anatomie 3. 2., upr. a dopl vydání. Praha : Grada, 2004. 673 s. sv. 3. ISBN 80-247-1132-X.
  • ČIHÁK, Radomír a Miloš GRIM. Anatomie. 2. upr. a dopl vydání. Praha : Grada, 2002. 488 s. sv. 2. ISBN 80-247-0143-X.