Sialoadenóza
Z WikiSkript
Jedná se o nebolestivou, nezánětlivou hyperplazii a hypertrofii žlázového parenchymu:
- postižena bývá především gl. parotis;
- zduření bývá symetrické, může být recidivující či trvalé;
- je snížena sekrece slin → riziko ascendentní infekce z dutiny ústní.
Etiologie je různá. Může se jednat o:
- polékovou sialoadenózu (antihypertenziva, β-sympatomimetika);
- endokrinní sialoadenózu (diabetes mellitus, těhotenství);
- metabolickou sialoadenózu (hypoproteinémie).
Diagnóza se opírá o:
- klinický obraz s pozitivní endokrinní či farmakologickou anamnézou;
- sialografický nález – žláza je zvětšená s bohatým větvením vývodů, jejichž útlakem vzniká později tzv. obraz mrtvého stromu (a bare tree);
- CT, MR či ultrazvuková vyšetření zobrazí pouze zvětšenou žlázu bez strukturálních změn.
Terapie spočívá v léčbě vyvolávajícího faktoru.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Zdroj[upravit | editovat zdroj]
- BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. ©2007. [cit. 2009]. <http://jirben2.chytrak.cz/materialy/orl_jb.doc>.
- HAHN, Aleš, et al. Otorinolaryngologie a foniatrie v současné praxi. 1. vydání. Praha : Grada, 2007. 390 s. ISBN 978-80-247-0529-3.
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- KLOZAR, Jan, et al. Speciální otorinolaryngologie. 1. vydání. Praha : Galén, 2005. 224 s. ISBN 80-7262-346-X.